Loterie smrti

*začátek pásky*

Zdravím vás. Jsem Aedwyn Cen a pracuji jako odklízeč mrtvol.
To, co právě uslyšíte, je průběh mého vyšetřování systému, který zabraňuje přelidnění lidstva. Pokud to právě posloucháte, je možné, že již nejsem mezi živýma.

Jména zde nejsou uvedena z důvodu bezpečnosti ostatních. Pokud přeci jen nějaká uvedu, jsou to pouze přezdívky.

Hlasová zpráva číslo Jedna: Začátek

Je rok 3413 a jedna hodina odpoledne, slunce svítí a obloha je jen lehce zatažená pár mraky. Vítr fouká všude okolo a unáší pytlík do dálky. Chvíle jako stvořená pro lenošení na zahradě s rodinou. Tuto idylku však naruší moje hlasité povzdechnutí, neboť několik metrů přede mnou spadne jedna žena náhle k zemi.

"Samá práce zase." zakleju, když se k ní skláním. Je mrtvá a mou prací je uklidit její tělo a informovat o smrti rodinu. Nikdo z kolemjdoucích se ani nepodívá a v klidu jde dál, protože to v naší době je zcela normální. Nikoho nepřekvapí, když muž či žena, nebo dokonce dítě vedle něj náhle umře a padne mu k nohám, ať už v obchodě, hromadné dopravě nebo na školní besídce. Když jsem zmínil dopravu, měl bych dodat, že vše je řízeno počítačem, aby se předcházelo nehodám.
Jde totiž o způsob, jak zamezit přelidnění planety. Vědci vytvořili plyn, který dává lidem imunitu vůči nemocem a velmi prodlužuje dlouhověkost, téměř k nesmrtelnosti. Spíše by se mělo říct, že nestárnou a na věku čtyřiceti let se "zastaví". Jediná stinná stránka je právě ona náhlá smrt, která může přijít kdekoliv a kdykoliv. Nikdo není před ní chráněn. Tedy aspoň to tak vypadá.

Hlasová zpráva číslo Dvě: Podivná smrt

Zatímco prohledávám mrtvé tělo, dochází mi, že tento den to je již pátá žena v řadě ve věku 30 let. Samozřejmě to může být jen náhoda a ostatní odklízeči mrtvol měli třeba samé muže, ale tato žena nemá u sebe žádný doklad. To se stává výjimečně, ale stále se to stát může. Například nechala doklady doma nebo někde vytratila, případně prostě chtěla přidělat práci nám pracujícím pro stát. Odnáším jí tedy do nejbližší nemocnice, kde se pokusí zjistit její identitu pomocí DNA a poté pomocí fotky na internetu.

Testy DNA nic neodhalí a na fotku se ozve pouze jeden člen rodiny a to ještě v anonymitě, protože si přeje mluvit s tím, kdo ohledal a odklidil mrtvé tělo. Tuto žádost jsem zažil poprvé, a to v ní jsem přes sedmdesát let. Dokonce ani žádný z kolegů o tom neslyšel.

Hned druhý den jsem došel na domluvenou schůzku s anonymem v parku. Zdál se vystrašený a stále se ohlížel okolo sebe, jako by něco provedl, i když v dnešní době byli zločiny téměř vzácností. Opatrně jsem se k němu tedy přiblížil a položil ruku na rameno, což ho evidentně rozrušilo a málem mě udeřil. Když jsem mu vysvětlil, že to já jsem odklidil onu ženu, omluvil se mi a opět se rozhlédnul, což opakoval před každou větou, co vyslovil.
Během rozhovoru mi řekl plno zbytečných věcí ohledně jeho života a jen pár k mrtvé ženě. K té mi řekl, že se jmenovala Elyra a kdysi pracovala na výzkumu dlouhověkosti. Podle jeho slov byla jednou z těch, kdo stvořili nynější svět.
Když to vypadalo, že mi řekl vše a chystal jsem se odejít, víc zvážněl a díval se mi do očí se slovy: "Je tu ještě něco, co Vám chci... ne, co Vám musím říct." naposledy se rozhlídnul a poté se ke mně naklonil se ztišením hlasem, "Nevím, zda dělám dobrou věc a zda Vám mohu věřit, ale ta smrt není náhodná. Vše je plánované tak, aby to vypadalo jako náhoda. Elyra byla proti a chtěla to zamezit, proto jste u ní nenašli žádné doklady." Nechtěl jsem, ale trochu jsem se musel zasmát, neboť mi to přišlo jako vtipná historka. "Vy mi nevěříte..." stáhne rukáv a ukáže zápěstí, kde je symbol pro raka ze zvěrokruhu. "Vidíte? Měla stejný symbol na zápěstí, že ano?" poté se otočil a odešel, přičemž se opět ohlížel okolo sebe.
Měl pravdu, skutečně ho tam měla také. Ale jaká je mezi nimi spojitost? Byl snad zapojen též do výzkumu? Nebo je to nějaká skupina?

Hlasová zpráva číslo Tři: Pátrání

Několik dní mi to vrtalo hlavou, tak jsem si zapisoval, zda umírají více muži či ženy a poté i zaměstnání. Děti jsem si nezapisoval, protože ty byly málokdy. Nic neobvyklého to neukázalo, tak jsem nad tím mávl rukou, ale i tak jsem nad tím přemýšlel a tak jsem se rozhodl využít své možnosti nakouknout do nemocničních záznamů o úmrtnosti. Z krátkodobého hlediska sice nebylo nic divného, ale z dlouhodobého to bylo divné. Očekával jsem, že práce jako je dělník, zedník a jiné nebezpečné nebo početné zaměstnání budou v převaze. Ale že za dobu pěti let umřeli jen čtyři politici a sedm ředitelů firem, bylo divné.

Čím hlouběji jsem se ponořoval do pátrání v minulosti, tím více mi bylo jasné, že to není jen o náhodě. Především šlo o peníze. Během deseti let neumřel ani zlomek členů bohatých rodin. Pár takových žilo dokonce tak dlouho, že mohli zažít ještě dobu před tímto systémem, což bylo přes šest-set let.
Bylo jasné, co musím podniknout dál. Zjistit něco o symbolu raka, záhadné ženě Elyře a o anonymovi, který mi dal všechny tyto informace. Jen je otázkou, kde začít? Na internetu sice seženu většinu informací, ale stejně tak se odhalím a mohou mě snadno dopadnout. A i kdyby se mi to podařilo, řekne mi více?
Prozatím musím být opatrný. Nesmím do toho zatáhnout svou rodinu. Proto nahrávám všechno na tyto pásky, které pečlivě ukrývám.

Hlasová zpráva číslo Čtyři: Symbol raka a "Vylepšení"

Trvalo mi téměř tři měsíce najít jejich skupinu a dostat se k nim, aniž bych zanedbal svou práci či rodinu. Bylo to opravdu obtížné, neboť nevěřili nikomu, kdo pracoval pro stát, jako já. Avšak obdržené informace mi za to stály.
Sice mezi nimi byly i nepodstatné, jako třeba ta, že onen symbol raka je lehčí verze starého symbolu Ying-Yang, což v tomto případě znamenalo navrácení k lidskosti a plno dalších. Ale pro mě podstatné informace byly ty ohledně výzkumu. Ukázalo se, že tato skupina je tvořená především členy rodiny výzkumníků, kteří byli sice pro verzi s náhodným výběrem, kdo umře, ale byli proti "vylepšení".
"Vylepšením" bylo myšleno to, že by se dalo kontrolovat, kdo kdy umře. Původně to bylo zamýšleno tak, že by se vynechaly děti a těhotné ženy. Pod touto záminkou to vlastně i prošlo, ale pravda byla jiná. Udělali to pro peníze. Bohatí lidé si tak mohli zaplatit delší život, zatímco chudí umírali a to se drtivé většině výzkumníků nelíbilo a tak byli pozabíjeni svým vlastním plynem mezi prvními. Pozůstalé rodiny a ti, co se tomuto osudu vyhnuli, vytvořili tuto skupinu a hledali způsob, jak zvrátit tento systém. Hledali mě.

Hlasová zpráva číslo Pět: Odhalení pravdy

Skupina mi sice dala všechny potřebné informace o poloze místa, kde se nachází onen přístroj a i klíče s kódy, abych se tam snadno dostal, ale i tak mi to zabralo téměř další měsíc. Když konečně přišel ten den, šel jsem normálně do své práce a během pochůzky členové nafilmovali smrt a když jsem odklízel tělo, přijeli pro mě a naložili nás oba.
Cestou, než mě vyložili několik kilometrů od daného místa, mi dali poslední rady a potřebné informace. "Neumírejte, dokud neumřete." byla snad nejlepší a nejvtipnější rada, kterou mi dali při rozloučení. Po výstupu z auta ihned odjeli a já tam zůstal sám.
Stále jsem měl spoustu času si to rozmyslet a vrátit se domů k rodině, ale neudělal jsem to a prošel vstupními dveřmi. Bylo to lehčí, než jsem čekal, protože zde nebyla žádná ochranka. Za dveřmi bylo vidět plno obřích kapslí s plynem, který byl veden pomocí trubek nahoru do stropu. Avšak na každé z nich byla možnost k napsání kódu.
"Proč? Nemá to být náhodně?" řeknu si pro sebe a dojdu ke schodům, po kterých vyjdu k dalším dveřím.

Zde je potřeba karta a otisk prstu. Naštěstí i na to skupina myslela a tak zde mám několik otisků. Po pěti pokusech mi to vyjde a dveře se otevřou. Překvapí mě, že zde není zatuchlý vzduch, ale čerstvý, aniž by poblíž byla ventilace. Stejně tak je všude uklizeno, žádné známky o tom, že by to bylo opuštěné. Jistě, musí doplňovat plyn do ovzduší, ale i tak je tu moc uklizeno.

Cestou vidím čím dál více kapslí, až se mi zdá, že chodím v kruhu. Zvenku to vypadá mnohem menší. Po několika minutách konečně dorazím k posledním dveřím a přiložím k nim ucho, zda něco neuslyším. Všude je takové ticho, že téměř slyším své srdce, které zběsile buší, když v tom se dveře otevřou.
Dopadnu na kolena dovnitř a rukama se podepřu tak, abych se mohl rozhlédnout po místnosti. Je prázdná, takže dveře byli nejspíš pootevřené od nějakého nepozorného pracovníka. Avšak to, co uvidím, mi vezme dech.

Vidím něco, co vypadá jako obří počítač. Jsou zde desítky, možná stovky monitorů a na každém z nich jiný člověk, který během několika málo sekund umře. Chvíli na to nevěřícně koukám, ale zvednu se a dojdu až ke stolu, který se táhne podél celé zdi. Je zde hromada tlačítek a zápisků, ze kterých pochopím, jak to funguje. Ta smrt není vybíraná náhodně, což mi potvrdila i skupina, ale je tu ještě jedna zásadní věc, kterou nezjistili ani oni. Ten systém umožňuje hazard, je to loterie. Loterie smrti.

Hlasová zpráva číslo Šest: Útěk a rozloučení

"Mám všechny potřebné informace, měli jste pravdu." zavolám členům skupiny, zatímco se vracím ven, "Měli jste pravdu, je to..." nedokončím větu, protože uslyším výstřel a sotva udržím nahrávací pásku. Nemám čas se rozhlížet a tak ihned běžím ze schodů směrem ven. Nevím, odkud přesně po mně střílí, takže jim možná vběhnu do pasti, ale to teď nemám čas řešit. Nemohou moc střílet kvůli kapslím s plynem, neboť může vybouchnout, ale i tak mě jedna střela zasáhne do ramene a já vykřiknu, přičemž i stisknu zařízení. Jen doufám, že se moc neporouchá a půjde vše přehrát.
Když konečně vyběhnu ven, oslní mě slunce a tak chvíli běžím naslepo, díky čemuž mě zasáhnou do nohy a já padnu na zem. V dálce uvidím auto skupiny a tak seberu poslední síly, abych k nim doběhl a dal jim pásku. Ještě rychle nahraju poslední rozloučení pro svou rodinu a hodím pásku k nim, poté ucítím poslední výstřel v hrudi a před očima se mi zatemní.
"Omlouvám se, že jsem se s vámi řádně nerozloučil... miluju vás... sbo---"

*šumění a konec pásky*