Kotelna

V kotelně uzavřené vakuovym konečníkem se produkovaly nepřetržitě řetězce zvuků. Tři muži sledovali prostor před sebou a okolo předložky e. Jeden z nich četl knihu a přemýšlel o vazce, druhý hledal východiska v hudbě a pivu, třetí se snažil zachytit tento okamžik a přitom proměnit svou vnitřní úzkost v něco krásného.

Smolař a pruserar je to, co si třeba musel uvědomit, jeho život je lemován malými dilcimi úspěchy a ztroskotanimi. Ti tři muži, o kterých dříve psal byli zaměstnanci divadla. Jeden z nich byl on. Ale který?

Do kotelny se šlo po úzkých schodech, byla to zároveň kurarna, byly v ni podivné znaky jaké asi produkují lidské uši. Visící kalhoty jako symbol civilizační entropie. Napis naruby s měkkým i a točité schodiště do černé komory.

Na školní židličce ležela kniha, opředená mýty, s nádhernou obálkou na které byly mandály podmořských výtažků sasanek cirkulárních oči. A uvnitř příběhy tech kteří vyzkoušeli Prestonii - 17.

V kotelně plně napisu o nepřímé srdeční masáží. Popelníky jež sami napovídají o strukturální válce kouře a vzorce mihotajiciho v prostoru. Je to molekula, která nejen, že představuje tvořivost, ale sama je ji, živí se ji a rozmnožuje ji klíčovým obohacením Vesmiru. To ona s námi ještě neskončila.