Průzkum

Štěstí je planeta bohatá na vzácné suroviny, s rozmanitou faunou a flórou. Za takovou vyplatí společnost Intergalax pěknou sumu a jen prémie v luxbonech znamenají nejméně rok báječného života v Centrech radosti.
„Perfektní pití, exkluzivní zboží a služby, o kterých se pouze šeptá,“ vykřikoval nadšeně Tim Williams a oháněl se holografiemi, na nichž byl zvěčněn ve společnosti dlouhonohých blondýnek, atraktivních brunetek či smyslných černovlásek.
„Ráj,“ vzdychali neúspěšní příslušníci průzkumu a užírali se závistí.
„Jistě,“ zubil se Tim. „Výhradně pro vyvolené.“
Ren Cooper patřil ke smolařům, ale na rozdíl od věčně remcajících kolegů, zůstával optimistou. Pevně věřil, že i on se jednou dočká. A možná právě teď, snad už v příštím okamžiku…

Jemné cinknutí přerušilo jeho úvahy a vrátilo ho do reality. Loď na nízké oběžné dráze právě započala první oblet. Oči se lačně vpily do hlavní obrazovky v nadějném očekávání. Marně se snažil potlačit vzrušení, jež se ho zmocňovalo stále silněji. „Nesmíš zklamat, holka,“ zaprosil poněkud roztřeseným hlasem.
Pojednou na zlomek sekundy zakolísaly všechny obrazovky. Udiveně pohlédl na kontrolní panel. Žádná změna. Rudě orámované poruchové pole svítilo i nadále uklidňující zelení.

Znovu se věnoval obrazovce, kde v šíleném tempu ubíhaly rozeklané hory, s části zakryté obrovskými chomáči bílé mlhy. Často měnil směr, snižoval letovou hladinu, ale ponurý svět bez jakékoliv vegetace neměl konce.
„Tak a prémie jsou v pekle!“ zavrčel znechuceně, když prohlédl výsledkové rozbory automatických sond. Na této pitomé planetě nebylo nic, ale vůbec nic, zač by Intergalax s radostí vyklopil peníze. Přesto se nevzdával a hledal vhodné místo na přistání.

Už pátý den stěžuje průzkumné cesty hustý déšť. Stezky mezi skalisky jsou ohavně kluzké a co chvíli se ztrácejí v mlžném oparu. Řada odběrů byla značně riskantní a jedině zoufalá snaha nevracet se z prázdnou dodávala Renovi odvahu.
Zdejší horniny však nejsou vytouženým klíčem k Centrům radosti. Naopak. Jejich analýzy s krutou jistotou potvrzují, že i tentokrát se jedná o ztrátový podnik.
„Čert aby to vzal!“ ulevil si Ren a v návalu bezmocného vzteku smetl vzorky do anihilační komory. Kýžené požitky opět zmizely v nedohlednu.

S pocitem zklamání, ale i jakéhosi ulehčení příští den odstartoval.Využití planety je ve všech bodech nulové, elegantní formulace pro totální krach, usoudil, když uléhal do hibernační kóje. Ještě dřív než usnul, připomněl si oblíbenou Williamsovu průpovídku: Není těžké objevit planetu, těžké je být vyvoleným!
Když výkonné automaty naváděly loď k novému cíli, Ren Cooper už tvrdě spal. Nepochybně se mu zdálo o planetě plné vzácných surovin, klimaticky příjemné … Usmíval se a nevěděl, že obrazovky v řídící kabině opět lehce zakolísaly.

„Zase jeden astroprospektor přišel o svůj džob,“ svérázným způsobem ohlásil mladý operátor odlet průzkumné lodi.
Hlavní mlčky přikývnul.
„Nepochyboval jsem o výsledku,“ prohlásil sebevědomě vedoucí, odpovědný za krycí akci. „Jakmile se nezvaný host přiblížil, ovládl náš obranný program jeho přístroje a začal vysílat dezinformační sekvence.“
„Místo přistání i s okolím bylo upraveno velmi pečlivě,“ nárokoval si podíl na zásluhách také ambiciózní technik.
„A nebyl by kontakt přece jen lepším řešením vzniklé situace?“ namítl Hlavní.
Povstal další z členů Nejvyšší planetární rady: „Ne! Podlehli bychom jejich dravosti, přestože jsme v mnohém vyspělejší.“
„Nemáme právo ohrozit naši civilizaci!“ zabouřilo sálem unisono.
„Snad se jednou nebudeme muset před lidmi schovávat,“ povzdechl si Hlavní a ukončil poradu.

Vyšli z budovy a byli přivítáni světelnou záplavou. V pečlivě udržovaném parku si vánek pohrával s hustou červenou trávou a kvetoucími keři. Pestrobarevní motýli melodicky pištěli a vytvářeli duhově měňavé obrazce. Den jako vymalovaný a nikde sebemenší stopa po mlze nebo dešti.