Černá hmota

Mark zrychleně dýchal. Na displeji mu blikal varovný signál o rychlém úbytku kyslíku ale nemohl si pomoct a stále dýchal velmi rychle.
Pořád viděl před očima co se stalo jeho posádce a nedokázal se uklidnit.
Mávl pravou rukou čimž se otočil v prázdnotě a viděl jeho vlastní loď Chrám 003.
Neviděl však žádná světla.
Ani nikde žádný pohyb. Věděl proč tomu tak je.
Celá jeho posádka byla sežrána zvláštní černou gumou.
Objevila se poprvé na jejich lodi před třemi dny, kdy jim narazila do nákladního prostoru.
Byl to právě Mark, kdo opravoval trhlinu a kdo ji poprvé spatřil. Ale taky jako poslední přežil.
Cítil jak ho lehce pálí pravá ruka.
Měl však na sobě kompletní skafandr a tak se nemohl podívat.
Předpokládal však že to bylo z požáru, který na lodi vypukl.
Kapitán Hernandez se po napadení černou hmotou zbláznil a rozhodl se zapálit.
Mark a doktorka Stoneová byli jedni z tch co se ho pokusili uhasit a zachránit.
Po dvou dnech bylo jeho tělo pokryté černou hmotou.
Kapitán potom nakazil i doktorku.
Žár v rukavici a k tomu nepříjemné svědění se začali rozšiřovat až po loket.
Mark si stále prohlížel loď a ani si nevšiml že mu zmizelo upozornění na displeji, protože jeho dech se zklidnil.
Přemýšlel co by mohl dělat. Na loď se vrátit nemohl.
Pomocné rakety by ho tam mohli dopravit, ale moc by si nepomohl, když tam byla ta černá hmota.
Pálení se dostalo až pod rameno.
Mark se s ním snažil pohnout a ulevit svědění ale nic nepomáhalo.
Zadíval se na okénko chodby před kajutami.
Viděl tam pohyb. Černá postava.
Zastavila se přímo před okýnkem a sledovala vznášejícího se kosmonauta.
V černém obličeji bez rysů zařili jen bílé oči.
Mark se zachvěl i přes horko, které pociťoval ve skafandru.
Pálení levé poloviny těla tomu moc nepomáhalo.
Snažil se všelijak podívat pod skafandr aby zjistil co se to děje.
Že by trhlina v látce?
To by cítil chlad a displej by hlásil únik kyslíku.
Horkost už přešla na tvář.
Markův dech se znovu zrychlil. Koutkem oka viděl na tváři tu černou hmotu, před kterou se snažil uniknout útěkem z lodi.
Šířila se dál.
Zkusil pohnout pravou rukou ale nedařilo se mu to.
Zaslechl jen chrastění v rukavici, které se děsivě neslo ve skafandru.
Sakra, proč necítím ruku? napadlo ho se stoupajícím zděšením.
Po pálení přicházela necitlivost.
Dlaň, předloktí, rameno....
Teď už měl celý obličej kompletně černý a hmota mu požírala maso z kostí.
Začal se smát.
Postava na lodi stále sledovala poletujícího kosmonauta a naklonila hlavu.
Kdyby neopustil loď, mohl s nimi zůstat a byl by jeden z ních.
Byl by spokojený. Takhle hmota věděla že se nemá kam šířit a tak začala požírat hostitele.
A z Marka už byla jen kostra ve skafandru.