Rav Ollpheist: Poznání

…

„… je to tak zvláštní, jak rychle se tu věci dějí. Vše vypadá tak nahodile, ale je to záměr Síly.“

Vetesa bedlivě naslouchala mému hlasitému uvažování a sama procházela informace zaznamenané na jednom z tabletů.

„Maličká, mám pocit, že musíme být k něčemu vyvoleni… nebo alespoň někteří z nás, ač nevím, kteří. Děje se tu toho tolik. Artefakty a zbraně si spíše vybírají nás než my je. Podmaňujeme si cokoliv, nač sáhneme. Vyhráváme boje, dáváme se dohromady a máme společné cíle. Opravdu mi to připadá spíše jako nějaký nekvalitně napsaný příběh, kde je vše dokonalé,“ z mluvení mě vytrhl až pohled na její zasněné oči. Hleděla přímo před sebe na stěnu. Když si všimla, že mlčím, začetla se opět do problikující obrazovky tabletu.

…

„Moji milí, myslím, že nadešel čas vás pomalu začít seznamovat s mým a Rejadovým plánem,“ začal jsem poněkud nejistě mluvit na Vetesu a T'eka, když nadešla vhodná příležitost. S Rejadem jsme to již probírali tolikrát ze všech možných úhlů a měli jsme jasno, co chceme. On to měl předat Abbi a já T'ekovi a Vetese. Těžko říci, nakolik s tím plánem byla Abbi seznámena, když poslední dobou pouze debatovali o Mandaloru s tím cizákem.

„Máme plány, velké plány. Řád je v úpadku, jak víte. Podléhá Alianci a ta se postupně rozpadá jak trouchnivějící dřevo. Bez řádu a jasně daných pravidel se centrální vláda řítí do záhuby. My jsme se zde sešli v jistém záměru. Síla nás svedla dohromady a propůjčila nám spousty znalostí a věcí. Našli jsme zde jeden druhého, přežili jsme různé boje, načerpali vědomosti a vyzbrojili se mocnými zbraněmi.“

„Tak už ven s tím. Leze to z tebe, že by i Wulfi usnul!“ ohradil se proti mému výkladu bratr.

„Chceme rovnováhu v Síle,“ začal jsem, „chceme, aby se Síla dala opět do pohybu a nestagnovala na zkostnatělých, stovky let omšelých, představách kdysi velkolepého Řádu Jedi. Ti se v honu na Sithy vydali na daleko temnější cestu, než kdyby přešli na Temnou stranu. Přemíra světla oslepila jeho nositele. Rovnováha a cesta Šedých je podle velkých mudrců nejlepší cestou, je to návrat ke kořenům užívání Síly, je to návrat k Je'daii a k Síle samotné. Ti mudrcové byli světlí i temní. Četl jsem o mnohých takových. Byli to vyvrhelové, protože hráli na obě strany a neskrývali to. Awall se k té myšlence blížil, ale stále byl ještě až moc světlý. Chápete mě? Chápete naši cestu?“

„Už nemluv,“ špitla Vetesa. „Víš, že naši podporu máš už dávno danou.“

„Bratře?“ obrátil jsem se na T'eka.

„Vetesa to řekla jasně,“ odpověděl.

„Výborně. Děkuji. V tom případě…“

…

Mandalore bude zase volný. Jsem ohněm odhalujícím světlo.

Poupravil jsem svůj postroj na meč, abych mohl na zádech nosit jak svůj starý meč, tak Brix. Krátký meč se bez problému dal zavěsit u opasku. Cítil jsem tu hrozivou tíhu zodpovědnosti, kterou na mě duchové naložili.

Od posledních bojů se mnoho věcí změnilo. Rejad a Abbi byli stále v patách tomu mandalorskému Neerkodovi. Teď se tváří, že hraje na obě strany, ale co bude dál? Získává si je příběhy o Mandaloru. Je mu jasné, že je jejich krev potáhne na rodnou planetu. Budu si ho muset hlídat. Budu o tom muset říci T'ekovi a Vetese, aby byli ostražití.

„Mandalore bude zase volný… kdybych tušil, co tím odstartujeme, snad bych raději mlčel,“ vrčel T'ek při leštění kovového meče. „Vždyť od té doby, co se k nám přidalo to vyžle Neerkod, s námi Rejad pořádně nemluvil. U Abbi mi to je jedno, je mlčenlivá pořád, ale on… vždyť už byl skoro jako další bratr. Teď si tam spolu pořád něco špitají a vymýšlí.“

„Nekřivdi mu tolik,“ klidnila ho Vetesa, „je to pro něj jako se shledat se ztraceným příbuzným. V Řádu se mu pokoušeli vystrnadit rodný svět z hlavy a on ho v sobě musel střežit jako vzácný poklad.“

Můj bratr ještě něco zavrčel, připnul si meč do úchytu na zádech, podrbal svého věrného Wulfiho a vydal se k mandalorianské trojici.

„Jen neudělej nějakou hloupost!“ Chtěl jsem ho zadržet, ale byl pevně rozhodnutý. Snažit se ho zastavit by bylo jako brzdit plně rozjetý tank větvičkou – absolutně k ničemu.

Dorazil k trojici a spustil: „Mandalore bude zase volný… tak na co čekáme? Je čas setnout pár hlav a učinit z mnoha žen vdovy!“ Jeho slova těžce dopadala na uši všech jako trosky akademie při bombardování. Zvláštní důraz položil na slova setnout pár hlav. Upřeně se při tom podíval na Neerkoda. Wulfi zřejmě vycítil neblahé rozpoložení v mysli svého pána a naježil ostny za hlavou.

„Už… ehm…“ zakoktal se Neerkod při pohledu na masu svalů a oceli, jež ho převyšovala o více než hlavu, „už máme nástin plánu, jak se odtud dostaneme skrz alianční obklíčení na orbitě. Vaše lodě použijeme jako návnady. Mám pár zkušenosti s úpravami lodních počítačů. Jen z nich musíme přesunout zásoby do mé lodi, která má potřebné identifikace a prověření.“

„Takže, abych to pochopil… nanosíme svoje zásoby do tvé lodi, všichni si do ní nasedneme a jako troubové se povezeme neznámo kam, zatímco Aliance zničí naše lodě, které nám dávaly možnost cestovat skoro bez zpozorování. Vypadáme snad jako úplní blázni? Máme věřit někomu, kdo nás přišel zabít a vzdal se tváří v tvář smrti světelným mečem? Máme se sebrat a odletět v cizí lodi vstříc Alianci? Nepřesvědčil jsi mě, človíčku. Rejade, Abbi, odpusťte mi tu troufalost, ale kde berete tu jistotu, že Mandalore je v zajetí a že vám tohle vyžle nelže?“

Až jsem žasl nad výřečností svého bratra, který byl vždy spíše mužem činu. Vše, co řekl, dávalo jakýsi smysl. Ta slova byla úderná a plála jako oheň ve výhni, kde se zrodil T'ekův palcát.

Vetesa mě zatahala za okraj roucha, abych přiblížil ucho na úroveň jejích úst. „On má pravdu, Rave. Neznáme ho, nikdo z nás ho nezná a Mandalore je pro nás až příliš vzdálen. Kdyby se tam odehrálo něco strašného, necítili bychom chvění v Síle?“

„Možná. Tato planeta je sice Silou protknuta, ale na druhou stranu tu musí být takové množství ostatků, artefaktů, budov a sídel, že se tu Síla může navzájem vyrušovat. Musíme tomu přijít na kloub.“ Otočil jsem se k mandalorské skupině vášnivě diskutující s T'ekem. „Abbi, budu tě potřebovat… a Wulfiho též, T'eku. Rejade, tvůj silový meč a palcát by se také hodil. Něco si musím ověřit a budu k tomu potřebovat čas a prostor.“

Všichni stáli jako opaření a chvíli na mě hleděli, než se věci daly do pohybu. Toho večera se rozhodnulo, co se bude s naší skupinou dál dít.

…

Abbi seděla naproti mně a čekala na instrukce, Wulfi seděl mezi námi a vedle něj ležel z jedné strany Rejadův palcát a z druhé meč. Aktivoval jsem své meče, jež byly zatíženy slibem daným duchům padlých Jediům. V tu chvíli to bylo to jediné, co osvětlovalo místnost. Wulfi už se poklidně uvelebil a zdálo se, že podřimuje.

„Vím, že máš specifické schopnosti, které ti umožňují vycítit různé věci a komunikovat na dálku. Chtěl bych tvé schopnosti použít jako vysílačku, Wulfi bude dělat spojení mezi námi. Nebylo by vhodné, aby ses napojila na mou mysl, nemuselo by to být vhodné. Wulfiho mysl je čistá a klidná, není tak roztěkaný. Ty předměty kolem by nám mohli pomoci se stálostí. Rozumíš mi?“

„A-ano. Tedy myslím. Co mám přesně dělat?“ zjišťovala modrá poloviční Pantoranka.

„Pokus se naladit se na moji mysl skrze Wulfiho. Vím, že jsi schopna daleko složitějších úkonů. O zbytek se už postarám. Jen se musíš stále soustředit na udržení spojení. Připravena?“ Zavřel jsem oči a očekával spojení.

„Ano. Snaž se to udělat rychle. Nevím, jak dlouho vydržím sledování takové vzdálenosti,“ poznamenala a vteřinu nato jsem cítil sílící propojení mezi námi.

„Správně, pokračuj,“ vybízel jsem ji. Spojení se chvíli urovnávalo. Má mysl byla zahlcena mnohými myšlenkami a ubohé dívce jistě dělalo problém se se mnou plně vyladit, ač jsme měli k dispozici čistou, animální mysl T'ekova ohaře. Najednou se vše jakoby kouzlem vyjasnilo. Cítil jsem neuvěřitelný rozsah. Má mysl plula nezměrně obrovským universem a přitom byla stále uvnitř těla. V ten moment jsem poznal rozsah Abbiiných schopností a možností. Možná o tom ještě sama nevěděla.

Upřel jsem svou mysl na její domovskou planetu, na planetu Rejada a Neerkoda, na Mandalore. Mandalore bude zase volný!

Jako kdybych cestoval nadsvětelnou rychlostí. Cesta zabrala jen několik málo sekund, než jsem ji spatřil. Tu planetu z knih a příběhů o hrdinství, planetu moří a pevnin. Na její orbitě bych mohl pojmenovat každou loď Aliance a jejích společníků. Byla to pravda! Aliance je tady… a lodě Řádu! To snad ne. Kolem lodí okupantů se to hemžilo troskami zničených lodí odpůrců. Hemžilo se to kolem roztrhanými těly hrdinných válečníků, které napadl jejich soused. Mandalore byla dlouhou dobu neutrální a pochybuji, že by si tak vyspělá planeta něco z ničeho nic chtěla začít konflikt s tak velkou skupinou, jakou Aliance stále byla. Řád tu loví Rejada a Awalla! To snad ne! Kvůli dvěma zběhlíkům chtějí zničit celou populaci.

Ten šok mě navrátil zpět do reality. Seděl jsem celý rozrušený naproti Abbi, v ruce svíral Brix. Abbi byla evidentně vyčerpaná, Wulfi spokojeně podřimoval bez známky rozrušení.

„Co jsi viděl, Rave? Co je s Mandalorem?“ vyhrkla plná nedočkavosti.

„Honem, seber Rejadovy věci, dej mi Awalla a pospěš se mnou, musím to říci všem. Honem“!

…