Rav Ollpheist: Divoký let

…

Tak těžko se pomýšlelo na to, že již za pár hodin opustíme Korriban. Všude bylo tolik nového, zapomenutého a neznámého, co jsme chtěli studovat a poznávat. Tolik hrobek čekalo na prozkoumání a tolik svitků a datapadů bylo v knihovně Sithské univerzity. Vše jsme tu museli nechat v naději, že se opět vrátíme.

Mandalorané vymysleli plán přesunu z planety a Neerkod začal vydávat povely a rozdělovat nás. V T'ekovi již nějakou dobu vřela nevraživost a nedůvěra a jak se zdálo, dosáhly oba pocity vrcholu: „Nevěřím ti, zběhu!“ hřímal rozezleným hlasem bratr. Neerkod jej nejprve ignoroval a poté jej odbyl něčím, co bratra již rozpálilo doběla. Vydal se směrem k Mandalorianovi a my už jen očekávali zvuk mozku rozprsknutého na stěně. Opak však byl pravdou. T'ek rozpohyboval své paže a palcát se mu zaleskl nad hlavou. V očích by mu bylo možné číst jasnou věc: Zabít cizáka. K našemu překvapení se však stal pravý opak toho, co jsme s Vetesou očekávali. Neerkod nehnul ani brvou, dokud se T'ek dostatečně nepřiblížil. Poté následovalo hvízdnutí vzduchem a do bratrovy holeně se zabodnula šipka na lanku, která směřovala do holeně své oběti. Lanko se omotalo kolem útočníkových nohou a ten se sesunul k zemi jako podseknutý strom. Minimálně já měl pocit, že padá poněkud zpomaleně. Možná na tom měla vinu jeho výška, možná jeho zarputilost nepadnout v boji tak snadno. Je dost možné, že použil podvědomě nějaký trik se Silou.

„Bojuješ jako mythosaur. Naneštěstí pro tebe… to my máme ve znaku jeho lebku,“ naklonil se nad povaleného T'eka Neerkod a tiskl mu na krk svůj beskad. Bratr dozajista rychle pochopil, že bude-li chtít Mandaloriana přemoci, nebude hrubá síla na místě.

…

Postupně jsme se rozdělili do dvou plavidel. T'ek, Rejad a Neerkod letěli v Neerkodově výsadkové lodi, která přepravovala i většinu zásob kvůli svým mohutným rozměrům. Pro T'eka to byla jistě milejší varianta než let v Abbiině stísněné stíhačce.

„Obřík bude mít alespoň pohodlí… a třeba se s Neerkodem sblíží,“ špitla mi do ucha s úsměvem Vetesa a už mě chtěla pomalu odvléci do lodi.

Zbylé lodě jsme s T'ekem ukryli v hangáru umístěném pod akademii. Chtěl jsem hangár zapečetit novými přístupovými kódy, ale než jsem slova stačil převést na činy, byl s tím již T'ek hotov. Svým palcátem roztříštil ovládací panel a vrata s námahou aktivovala bezpečnostní zámky.

„Výborně! A jak se tam potom asi dostaneme?“ rozštěkl jsem se na bratra. Ten se jen usmál a lakonicky prohodil: „To bude úkol staršího a moudřejšího Rava… nebo silnějšího a sličnějšího T'eka.“

Jeho šarvátka s Neerkodem evidentně odventilovala zbytečné napětí a bratrova mysl již nebyla sklíčena nervozitou. Hlavu měl opět klidnou a vyrovnanou, takže jsem s potěšením ani nereagoval a zasmál se spolu s ním.

…

Stíhačka s rachotem motorů rozhýbala okolní svět. Pozvolna se vznesla a vyletěla v závěsu za Neerkodovou lodí. Netrpělivě jsme čekali na signál od druhé lodi, že je vzduch čistý.

„Raději aktivuj zbraňové systémy,“ špitl jsem nervózně na Abbi. Přikývla, stiskla několik tlačítek a vnitřek lodi zalilo rudé světlo. Usedl jsem k ovládání přídatného laserového děla, abychom mohli pálit po případných nepřátelích ve dvou.

„Skočte naslepo!“ se najednou ozvalo z reproduktoru nad ovládacím panelem. Neerkod evidentně nezvládl svou část lsti. Takže se letí na Vaal. Blesklo mi hlavou, když jsem zamířil první alianční stíhačku laserovým dělem. Loď se najednou začala zmítat ve spleti úhybných manévrů. Museli jsme se ihned dostat do volného prostoru, aby mohla Abbi aktivovat hyperpohon.

Výhled kokpitu byl zastřen množstvím explozí a střel našich i aliančních několik vteřin, než se zkušené pilotce podařilo najít skulinu mezi tím zmatkem. Ještě jsem stihl vystřelit na stíhačku, která nás začala zaměřovat, když se svět kolem začal měnit. Při pohledu z oken bylo zřetelné, že jsme opustili místo a snad i čas. Na několik vteřin jsme pluli nesvětelnou rychlostí, než jsme z hyperprostoru opět vyskočili. K našemu znepokojení se okamžitě spustil alarm a my sledovali rychle se blížící povrch neznámé planety.

„Kde to jsme?“ zeptala se Vetesa ještě stále trochu rozrušena bojem, do něhož neměla možnost zasáhnout a hlavně faktem, že se řítíme vstříc smrti.

Abbi nic neříkala, jen po ní na okamžik sekla pohledem a poté se opět věnovala pilotování. „Dnes ne, dnes se to ještě stát nemá,“ mumlala si pro sebe, když sledovala ukazatele výšky a rychlosti.

Zaťatou pěstí praštila do tlačítka a loď se zahučením zpomalila, avšak ne o moc.

„Vypnula jsem motory, tak uvidíme, co s tím udělám!“ řvala spíše pro sebe než pro nás. Přitáhla ovládací konzoli, čímž se pomalu upravoval úhel předku lodi. Pomalu jsme opsali tvar písmene U. Motory zarachotily a konečně jsme měli pokoj od alarmu. Abbiin um pilotovat se projevil v dosud nejviditelnější míře. Zachránila nám životy.

„Všichni v pořádku?“ věnovala nám konečně pozornost pantoranka.

„Ano, myslím, že ano,“ odpověděla trochu nejistě Vetesa.

„Co ty?“ podívala se na mě.

Já tou dobou ale měl úplně jiné starosti než vlastní fyzickou pohodu. Senzory lodi udávaly jasnou polohu. Síla se chovala podobně jako na Korribanu. Ano, to je neuvěřitelné. Svět mágů a učenců. Toho dne jsem poprvé spatřil Krayiss Dvě.

…

„Už tady nemůžeme trčet ani minutu!“ okřikla mě Abbi, když jsem se opět pokusil o meditaci ve stínu pobořené zdi z masivních kamenných bloků. Skupinu T'eka, Rejada a Neerkoda jsme uvědomili o naší pozici, takže jsme kvůli nim spěchat nemuseli.

„Co se děje?“ nechápal jsem.

„Míří sem alianční lodě. Moji přátelé mi poslali nějaké informace, ze kterých vyplývá, že nás vystopovali a shromažďují vojsko usilující o naše ulovení. Oni nás přišli lovit!“

„Hm, rozumím. Promiň,“ poněkud provinile jsem vstal ze stínu trosek a vběhl do lodi. Okamžitě se rozezněly motory a loď se vznesla tryskem do atmosféry. Jakmile to bylo možné, aktivovala Abbi hyperpohon a svět se rozplizl v barevné šmouhy.

…

„Co jsi tam zjistil?“ zvedl oči T'ek od kosti nějakého tvora, kterého s ostatními ulovili a opekli. Musel to být kolos, protože se kolem povalovala žebra silnější než bratrova paže.

„Je to planeta starého Sithského impéria. Kdysi tam bývala obrovská knihovna a mnoho mágů zde meditovalo i několik dnů v kuse. Jako Korriban je místo odpočinku Sithských pánů, tak Krayiss Dvě je místem rozjímání.

„Jednou se tam vrátíš a my tam budeme s tebou. Teď ale musíme vyslyšet volání Mandaloru.“ Rejad se usmál, dolil mi pivo do rohu a podal velký kus pečeného masa.

Mandalore bude zase volný. Jsem srdcem Síly.

…