Torpédoborec SMS Falke

„Kapitáne, už jsou tu,“ oznámil astronavigátor nadporučík Vernier od své konzole, „patnáct zásahů, třicet osm stupňů nahoru, dvacet pět stupňů napravo.“

            Dle zvyku a směrnic se v rámci soustavy orientace prováděla dle ekliptiky. Nad ekliptikou bylo nahoru, pod ekliptikou dolů, směr od hvězdy bylo napravo a ke hvězdě nalevo. Tuto konvenci používala většina námořnictev ve známém vesmíru včetně námořnictev Slovanské autokracie, původního domova kapitána Musila, a také Morgannonského impéria. Právě z impéria, jeho adoptivního státu, pocházela jak posádka, tak jeho loď SMS (Seiner Majestät Schiff) Falke (Sokol).

            „Souhlasím, zaměřovací systém potvrzuje patnáct stíhačů, tonáží odpovídají pirátské třídě Scythe,“ potvrdil taktický důstojník poručík Paul Haussler a zobrazil projekci na holotanku. Loď jeho veličenstva torpédoborec SMS Falke byla zelenou tečkou uprostřed prázdnoty. Kolem ní svítily další tři zelené tečky značící trojici obchodních lodí, které měl torpédoborec doprovázet a ochraňovat. Ke čtveřici teček se blížilo patnáct červených symbolů pirátských stíhačů.

„Vidím, poručíku,“ oznámil s klidem kapitán Musil, na jehož tváři nebyly znát žádné obavy z nepřátel, kteří se ke konvoji blížili. Seděl v kapitánském křesle a jeho prsty přejížděly po konzoli, na které se mu zobrazovaly informace o bojové připravenosti jeho lodi. Vše svítilo zeleně. Morgannonci možná neměli praxi nasbíranou jeho krajany z Autokracie, ale o jejich profesionalitě nemohlo být pochyb.

„Změňte kurz na střetnutí, bojový výkon, nula jedna světla. Konvoj, nechť zamíří směrem k hyperbodu. Kdy budeme na dostřel, taktický?“

            „Rozkaz, skippere. Kurz změněn, plný bojový výkon, nula celá jedna cé,“ oznámil hlavní kormidelník, poručík Valentina Schillerová. Trhnutí lodi způsobené náhlým zrychlením pocítila celá posádka, a to i přes efekt kompenzátoru setrvačnosti. Nebýt tohoto zázraku moderní vědy proměnila by se celá posádka v okamžiku na kaši rozplácnutou po přepážkách. Loď samotná by nevydržela o moc déle. Ztráta integrity lodního pláště a celé konstrukce v případě výpadku kompenzátoru bývá velmi častým jevem.

            „Musí tu někde mít hangáry, nějakou základnu odkud startují,“ promluvila výkonný důstojník korvetní kapitánka Annora Laws-Metzgerová.

            „Bezpochyby máte pravdu, Annoro,“ přikývl zachmuřeně kapitán, „Nathane, proveďte širokospektrální měření blízkých asteroidů. Zaměřte se na ty největší. Dívejte se po jakýchkoliv odchylkách v záření, které vysílají.“

            „Rozkaz, pane,“ odpověděl hlavní astronavigátor a začal kmitat prsty po nejbližších konzolích. Patrick sám nebyl špatný astronavigátor, ale Vernierův talent by napodobit nedokázal.

            „Patnáct minut do kontaktu při nulové rychlosti, na dosah střel budeme za sedm minut, pane,“ připomněl aktuální stav taktický.

            „Nabít všechna sila atomovkami,“ zavelel kapitán.

            „Sila nabita. Čtyři atomové hlavice… ehm, pane… co přesně s nimi chcete zaměřit?“ tázal se lehce překvapený Haussler. Atomovky mělo smysl používat na velké cíle, či na stacionární objekty. Loď třídy Falke měla na palubě pouze třicet atomových hlavic. Střílet je na stíhače bylo jako jít na komára s palicí.

            „Moment, poručíku, posílám vám zaměřovací schéma. Necháme atomovky vybuchnout ne na cíli, ale mezi nimi. Tlaková vlna a EMP by měla paralyzovat a minimálně poškodit nejbližší cíle. Pokud se podaří, možná i některé vyřadit. Zbytek zařídí railguny,“ informoval posádku a taktického kapitán, jenž mezitím vše propočítal na své konzoli. Pro jistotu dodal, „proveďte kontrolu a upravte zaměřovací schéma dle potřeby.“

            „Ano, pane, schéma připraveno a aktivováno. Odpal střel za tři minuty. Obsluha railgunů obeznámena se schématem, vše připraveno,“ přijal rozkazy poručík Haussler.

            „Annoro, vezměte si na starost bodovou obranu, prosím,“ kývl směrem k výkonné důstojnici kapitán. Ta se přesouvala ze stanoviště astronavigátora, kde koordinovala pohyb obchodních lodí. Stejným přikývnutím přijala rozkaz a vystřídala mladičkého desátníka Wernera u konzole bodové obrany.

            „Mám je, pane!“ zvolal Vernier, „našel jsem základu na jednom z asteroidů. Ti piráti musí být vážně odvážní, když si postavili základnu v takto hustém pásu.“

            „Mají tam bezpochyby dost palebné síly na to, aby zničili každý asteroid, který by je ohrožoval. Anebo každého vetřelce,“ podotkl kapitán. Svou pozornost však nadále věnoval konzoli, na které běžel odpočet.

            „Střely vypuštěny za...5…4…3…2…1…sila vystřelují střely,“ oznámil poručík Haussler, „exploze za čtyřicet vteřin.“

            Celý můstek se zatajeným dechem sledoval, jak se body v holotanku přibližovaly. Od SMS Falke se oddělily malé tečky zobrazující čtveřici střel mířících k nepřátelské formaci stíhačů. Senzory dokázaly snímat vše pouze rychlostí světla a zpoždění na holotanku bylo patrné. Stejné zpoždění ovlivňovalo i stíhače nepřítele, kteří zaznamenaly vypuštění raket až se zpožděním.

Neměli příliš času na rozprchnutí se, přesto se o to pokusily. Dvacet sekund do zásahu…

„Kormidelníku, zahajte zpomalení na nula celá osm světla. Railguny mají zelenou. Palte dle uvážení. Paule, je to na vás. Annoro, obranu máte vy,“ vydal kapitán své poslední rozkazy a odpočet se zastavil na nule. Senzory zachytily explozi atomových hlavic a snažily se přes EM rušení najít nepřátelské letouny. To nebyl snadný úkol. Pro senzory válečné lodě to bylo přesto snadnější než pro malé palubní počítače stíhačů, které byly poblíž epicenter výbuchů. Pokud je EMP přímo neusmažilo, muselo je značně poškodit. A SMS Falke se přibližovalo.

„Railguny budou na dosah za třicet vteřin. Senzory zatím objevily desítku stíhačů. Poškození neznámé,“ hlásil Haussler, který se společně se svým pomocným personálem snažil rozšifrovat data plná rušení a následně odesílat informace na stanoviště elektromagnetických zbraní.

„Rychlost by měla být nula celá osm pět, pane,“ oznámila Schillerová.

            „Zahajte náhodné úhybné manévry dle uvážení. Teď je to na naších střelcích,“ přitakal kapitán a na své konzoli si vyvolal hlášení škod. Není pochyb, že brzy zde bude mít víc než dostatek zpráv.

            SMS Falke začal manévrovat a vzápětí se ozvaly lodní railguny, jak se do jejich zaměřovačů dostaly nepřátelské stíhače. Lodníci u EM zbraní byli zkušení ostrostřelci a kapitán nepochyboval o tom, že procento zásahů bude vysoké. Přesto, torpédoborec nebyl bitevní loď a pokud by se stíhačům podařilo poškodit ho, či proletět kolem a zamířit k obchodním lodím, byl by to problém.

            „Nabijte další dvě atomovky do sil, zaměřte tyto koordináty,“ přikázal kapitán a ve spolupráci s lodním počítačem provedl rychlé výpočty. Koordináty poslané na konzoli poručíka Hausslera byly kdesi za SMS Falke a kapitán je zvolil záměrně. Pokud se nějakým stíhačům podaří dostat přes jeho palbu, odpálí rakety. Snad je poškodí natolik, aby stihl otočit loď.

            Ukázalo se však, že to nebylo potřeba. Obsluha dvanácti lodních railgunů uměla se svými zbraněmi zacházet. A piráti se ani nesnažil torpédoborec obletět. Zaútočili přímo na ně.

            Lodí otřásl výbuch. „Zásah na levoboku, railgun tři vyřazen. Nejspíš raketa. Opravářské čety vyslány,“ hlásila Annora. V hlase se jí objevilo rozhořčení. Bezpochyby byla naštvaná sama na sebe, neboť obrana před raketami byla její zodpovědnost. Ve vesmíru však bylo příliš mnoho střel všech typů, než aby jí to bylo možné vážně vyčítat. Naopak, úspěšnost zásahů bodové obrany byla velmi vysoká a kapitán to věděl.

            Stíhače pirátů však zažívaly mnohem horší chvíle. Holotank byl již zbaven většiny rušení způsobeným výbuchem atomových bomb a kapitán tak viděl, že zbývají již poslední čtyři stíhači. Nejspíše pirátská esa. Úspěšně se vyhýbali palbě railganů a manévrovali jako imperiální piloti.

            „Zatraceně,“ ozvalo se od konzole poručíka Hausslera, když stíhači znovu úspěšně proletěly palbou lodních zbraní.

            „Klid, poručíku, určitě je dostaneme,“ prohlásil klidným hlasem kapitán, na kterém navenek nebyly znát žádné emoce. Posádka nemusela vědět, že je uvnitř stejně nervózní jako oni. Již jako taktický důstojník ve službě námořnictva Autokracie se naučil nedávat na sobě znát své vnitřní rozpoložení a emoce. Zvláště pak při bitvě. Jeho tehdejší kapitán mu neustále opakoval: „Posádka je vždy tak nervózní, jak je nervózní její kapitán. Zachovejte klid, poručíku, a vaši lidé budou z vašeho klidu čerpat. Uvidíte, jak se zvedne jejich úspěšnost.“

            „Kormidelníku, změňte kurz, sedm nula dolů, tři dva doprava v čase jedna a následně osm nula dolů a tři dva doleva v čase jedna pět,“ přikázal kapitán a zaslal podrobnosti na konzoli kormidelnice Schillerové, „palebné schéma Alfa, Paule.“

            Schéma Alfa bylo nejzákladnějším schématem. Nejobyčejnějším v celé databázi. Používalo základní prostorovou palbu bez přesného zaměření cíle. Starší lodníci nazývali toto schéma brokovnicí, podle prastaré pozemské střelné zbraně. Schéma Alfa se v běžném boji nepoužívalo, bylo to plýtvání municí a zásahy velmi náhodné.

            „Ano, pane,“ přijal rozkaz poručík Haussler a zaslal schéma na palebná stanoviště po celé lodi. Doposud koncentrované svazky palby railganů na holotanku přešli v náhodně střílené rojnice zahlcující celý prostor okolo lodi. Spolu s manévrem lodi to stačilo, aby došlo k narušení manévrovacích plánů stíhačů a ze čtyř symbolů dva zmizely.

            „Ano!“ zvolal Paul a tváře se mu zabarvily červení.

            „Výborně, poručíku, pokračujte v palbě,“ usmál se kapitán a ukázal tak výjimečný projev emocí během bitvy, „kormidelníku, zopakujeme sekvenci změny směru. Prvně doleva, pak doprava. Nathane, pošlete Valentině kurz k základně pirátů. Po provedení manévrů zamíříme přímo k nim domů.“

            „Ano, pane,“ ozvalo se sborově. Vzápětí lodí otřásla další exploze.

            „Zasáhli levý hangár. Štít je ani nezpomalil. Raketoplán jedna a dva jsou mimo, ztrácíme vzduch. Uzavírám přepážky třicet jedna až třicet pět,“ ohlásila Annora a její hlas by mohl řezat keramo-ocel.

            „Děkuji, Annoro,“ odvětil kapitán s klidem. Jiní by projevili naštvání, Patrick však ne. Annora dělala co mohla a on to věděl. Nyní to bylo vše na obsluze palubních zbraní. Proti střelám Shieldbuster bylo štítové pole malého torpédoborce bezbranné. Tyto střely byly dělané, aby probíjely štíty křižníků, ochrana torpédoborce se s nimi nemohla rovnat. Otázka byla, kde k nim piráti přišli. 

            „Máme je, pane! Jeden je dole, druhý zrychlil směrem k asteroidům, nejspíš k základně,“ oznámil poručík Haussler nadšeně. A jeho nadšení se postupně přenášelo i na posádku. „Výtečně, poručíku.“

            Na konzoli hlášení škod viděl, že se opravářské čety již úspěšně zbavily poškození na railgunu tři, přesto viděl, že z tamní čtyřčlenné obsluhy nepřežil nikdo. Podobně dopadl levý hangár. Pět mrtvých, včetně obou pilotů raketoplánů.

            „Až se dostaneme na dostřel toho posledního, nešetřete ho,“ přikázal a následně si na konzoli nechal vyvolat obraz velitele mariňáckého odřadu na palubě SMS Falke, „komandére Grobe, připravte své muže. Hodlám vás nechat provést výsadek na základně pirátů. Naneštěstí budete moci použít jen dvojici raketoplánů v pravém hangáru. O levý jsme přišli.“

            Tvář velitele mariňáků byla tvrdá bez emocí, stejně jako ta kapitánova. Navíc ji hyzdila rudá jizva táhnoucí se od pravého obočí až k bradě. Když slyšel o nasazení svých mužů a žen, usmál se. Patrick to alespoň považoval na úsměv, u mariňáků člověk nikdy neví.

            „Jistě, pane, moji chlapci a děvčata se už nemohou dočkat. Základna bude vaše, postaráme se o to,“ přijal rozkazy a po mariňácku rázně zasalutoval. Kapitán jeho pozdrav opětoval a kývnutím velitele propustil. Nyní to bylo již na něm a jeho lidech.

            „Kormidelníku, deset minut před přiblížením k asteroidové pirátské základně proveďte zpomalení na nula celá šest světla,“ přikázal kapitán Schillerové a poté se obrátil na taktického, „Paule, poskytneme mariňákům vzdušnou podporu. Zaměřte všechny zdroje tepla a energetického záření, které by moli vydávat staniční zbraně. Chci je zničené dřív, než budeme na dostřel a hlavně dřív, než k nim doletí naše raketoplány. Nathane, podpořte Paula i svými senzory.“

            „Ano, pane,“ přijali oba dva své rozkazy a pustili se do práce oni i jejich týmy.

            SMS Falke se přiblížila k základně pirátů, která se již objevila i na holotanku a Patrick se naklonil dopředu, aby viděl detaily. Na své konzoli si vytáhl detaily toho, co objevily senzory.

            Základna se rozkládala na jednom z velkých asteroidů v pásu a zdálo se, že většina je skrytá uvnitř. Bylo by jednoduché odpálit několik atomovek a vymazat piráty úplně. Patrick však chtěl informace. Chtěl vědět, kde pirátská banda jako je tahle získávala informace a jaký idiot jim prodal Shieldbustery vojenské třídy. Proto musel provést výsadek a riskovat tak životy mariňáků. Na druhou stranu, právě z tohohle důvodu byli na palubě.

            „Zahajuji palbu. Osm raket s průbojnou hlavicí, cíle zaměřeny. Railgunům odesílám koordináty povrchových palpostů. Věří, že jsme našli vše, pane,“ řekl Paul a Nathan to ze svého místa potvrdil přikývnutí.

            „Výborně, pánové,“ pochválil je kapitán, „buďte připraveni označit další cíle, pokud se objeví další hrozby.“

            „Poslední nepřátelský stíhač mizí kdesi v asteroidovém poli, pane. Hustota pole nám ruší senzory. Už ho nechytáme,“ dodal Nathan, zatímco střely mířily k základně pirátů.

            „Zmizel, zbabělec,“ prohodila Annora, „klasický pirát. Obětuje své vlastní, jen aby si zachránil kůži. Nemá čest.“

            „Zásah střel za 3…2…1.“

            Na holotanku nebyly exploze raket tak okázalé jako v reálném prostoru, přesto bylo vidět, jak zvrásnily povrch dalšími krátery.

            „Raketoplány opouští hangáry a míří k základně,“ hlásil taktický.

            Nyní nezbývalo nic jiného než čekat. Kapitán si vyvolal konzoli hlášení, na kterou si nechával posílat záznamy od útočných týmů. Nemohl do vedení výsadku nijak zasahovat, ale mohl ho pozorovat při akci alespoň za pomoci hlášení, či videopřenosů, i když ty byly prováděny se zpožděním a leckdy nereálné kvůli odstínění a rušení. To však nebyl dnešní případ. Jedno kliknutí a na konzoli se objevil obraz z kamery velitele útočného týmu Alfa, četaře Nicolase Lehra.

            Mariňáci zrovna přistávali. Raketoplán zastavil sto metrů nad asteroidem a postupně z něj všichni vyskákali. Trysky na jejich bojové zbroji jim pomohli sestoupit bezpečně na povrch asteroidů a následně vést útok na klíčová místa. Lehrův pětičlenný tým měl provést dle rozkazů komandéra zajištění velitelství. Pokud se jim ho podaří lokalizovat.

            Jako vstupní bod byla vybrána střecha komplexu. Směrové nálože vytvořily vchod, ze kterého se vlivem změny tlaku vyvalil vzduch a spolu s ním i všechno, co nebylo přidělané. Včetně trojice pirátů bez obleků. Ti byli již mrtví. Vakuum není prostředí pro lidskou tkáň bezpečné. Mariňáci se jimi nezdržovali, ihned naskákali dovnitř a zamířili chodbou k místům s energií. Jeden tým doprava, druhý doleva. Kapitán se v přívalu informací pomalu ztrácel, přesto si nechával obraz z Lehrovi kamery na jedné z konzolí.

            Lehrův tým úspěšně zajistil několik bočních chodeb a něco, co vypadalo jako ubikace. Za další chodbou je čekal již odpor. Zpoza rohu někdo hodil trojici granátů. Mariňáci zareagovali bleskově. Dva z nich vrhli své granáty odrazem za roh a všech pět okamžitě aktivovalo osobní směrové štíty namířené proti explozi granátů. Štít vytvořený pěticí generátorů po explozi zablikal a kapitán si všiml kontrolek značících ztrátu energie v kapacitorech. Ještě jeden takový výbuch a budou bez štítů a nejspíš i energie pro své bojové zbroje.

            Piráti štíty neměli. Stěny chodby, která výbuch kupodivu přečkala jen s pár prasklinami, byly ohozeny tělesnými zbytky pirátů. Těžko určit, kolik jich tu bylo. Z toho, co zbylo to určit nešlo. Kapitán musel potlačit vzedmutí žaludku a na chvíli zavřít oči. Boje ve vesmíru byly vždy tak neosobní. Tohle bylo úplně něco jiného. Krev a tělesné zbytky. Dost nechutné.

            Mezitím mariňáci četaře Lehra vpadli na místo, které skutečně vypadalo jako velitelské centrum. A překvapivě zde kromě trojice pirátů, kteří se okamžitě vzdali, nebyl žádný ozbrojený odpor. Mariňáci vše zajistili a kapitán slyšel, jak četař uděluje pokyny k zajištění vchodů do místnosti a k nahackování systémů, které piráti stihli před příchodem týmu uzamknout.

            Dle konzole hlášení se dalším týmům mezitím podařilo zajistit technickou oblast, ošetřovnu i hangáry, ve kterých byla pětice ukotvených stíhaček. Dle hlášení komandéra se bohužel nepodařilo zajmout pirátského velitele. Ten se spolu s dalšími třemi piráty rozhodl pro odpor a byl zabit poté, co se na něj sesypala chodba, ve které se bránil. Další tým objevil ve skladišti doposud nepoužité dvě desítky střel Shieldbuster.

            „Výborně komandére, vezměte všechny zajatce a překopírujte všechna data. Zkontrolujte všechny sklady a pokud možno naložte všechny moderní střely. Byla by škoda je tu nechat,“ přikázal kapitán obrazu komandéra Groba poté, co ten podal kompletní hlášení.

            „Jistě, pane, do dvaceti minut se vracíme zpět na Sokola,“ odpověděl mariňák se zasalutováním a odpojil se od přenosu.

            „Nathane, vypočítejte střetný kurz s obchodními loděmi. Valentino, jen co budou mariňáci na palubě, přejděte na daný kurz, plný výkon, nula celá dva světla,“ rozdal úkoly kapitán Musil a rozvalil se ve svém kapitánském křesle. Další úspěšný den. Už se nemohl dočkat až se odtud dostane a bude si moci pročíst všechna data, která mariňáci nasbírali. A kdo ví, třeba i výslechy poskytnou nějaké odpovědi. Pravda je, že otázek bylo spousta.