Rav Ollpheist: Mandalore

...

„Jsou krásné, že?“ pronesl do nočního ticha Rejad, který mě přicházel vystřídat na hlídce.

„Cože?“

„Hvězdy. Létáme mezi nimi a nikdy se na ně nedíváme. Každá ta hvězda má při sobě jeden, dva... třeba i dvacet osídlených světů, kolem kterých utahuje Aliance své spáry.“ Do hlasu se mu plížila nostalgie.

„Již zítra, bratři,“ přikradl se k nám T'ek.

Vždy mě dokáže překvapit, jak se nás obřík dokáže tiše připlížit, když se snaží.

„Mandalore bude zase volný,“ řekli jsme prakticky jednohlasně.

...

Několikatýdenní přípravy vrcholily ke svému vyústění. Mandaloriané rozeseli po své domovině mnoho buněk odporu. Invaze byla připravena.

„Mistře Ollpheiste, myslíte, že se to dnes podaří?“ tázal se mě mladý Mandalorian. Vousy mu sotva začínaly rašit na bradě a pod nosem. Podle provedení zbroje to byl zřejmě Rejadův příbuzný.

„Jak se jmenuješ, chlapče?“

„Danub, pane,“ řekl nesměle. Zorničky měl napětím rozšířené a hleděl na mě až s posvátnou úctou.

„Danube, příteli, dnes se to již podařilo.“ Jeho pohled byl najednou plný zmatení a otázek. „Podívej se kolem sebe. Vy, synové a dcery Mandaloru, jste již dávno zvítězili. Postavili jste se Alianci a to, co se odehraje na vaší planetě, bude už jen potvrzením toho všeho. Vlastně poletíme učinit jen několik úředních a personálních opatření. Podle Vrokara za námi bude stát snad celé obyvatelstvo vaší soustavy.“

„Pane, můj strýc...“ mladý Mandalorian větu ani nedořekl. Zajíkl se lítostí. Skousl si ret, aby skryl své pocity.

„Ano?“

Chvíli se zdálo, že neodpoví a uteče, ale nakonec se odhodlal: „Můj strýc je protektorem hlavního města, města Sundari. Dlouho se zastával mandalorských způsobů před tváří Aliance. Je to... je to můj poslední žijící příbuzný.“

„Nic se mu nestane, nebude-li klást odpor se zbraní v ruce. Jdi za Tesákem. Ten povede jednotky na Sundari. Vzkaž mu, že tě posílám já a že budeš mít při invazi svůj úkol. Najdi svého strýce, pověz mu o tom, co se děje a bude-li to možné, zajistěte mobilizaci věrných, ano?“

Smutkem skleslý obličej se Danubovi roztáhl do úsměvu. Nasadil si přilbu. „Díky, pane,“ kříčel, zatímco utíkal směrem k Tesákově jednotce.

Mandalore bude zase volný. Kdybys tu tak mohla být, pomyslel jsem na Vetesu. Při našem posledním spojení myslí mi sdělila, že se při svých toulkách dostala se Žalobci na Korriban.

...

Šedý muflon dosedl na přistávací plochu ukryté základny s obvyklým zavrzáním. Stařičká loď dávala najevo svůj věk, ale přesto se nehodlala smířit s tím, že by patřila do starého železa.

Wulfi a strillové se probírali ze spánku, který je při letu přemohl.

„Přátelé, dnes se chystáme k prvnímu kroku na cestě za svobodnou galaxií. Mandaloriané v nás věří, nezklamme je. Nezklamte svou domovinu, nezklamte své přesvědčení. Zde je jeden z našich domovů, braňme si ho,“ spustil do vysílačky Rejad. Všichni ho slyšeli na svých přijímačích. Ke každému dolehla jeho slova. „Mandalore bude zase volný.“ Ukončil spojení a aktivoval otevírání rampy Šedého muflona. „Dnes se začíná psát nová kapitola historie mého domova, bratři a sestry,“ obrátil se na nás. S kyselým úsměvem aktivoval své kopí i silový meč. U opasku se mu pohupovalo mystické sithské žezlo. S mandalorianským pokřikem na rtech vyběhl do oblaků stoupající páry vypuzené hydraulikou spouštějící se rampy.

Jikry energie mi praskaly na levé ruce, zatímco pravá svírala Brix. Cítil jsem příliv magické moci, kterou mi Síla darovala. Awall se pohupoval u opasku a starý sithský meč byl pevně usazen v úchytu na zádech. Vyběhl jsem směrem, z něhož se ozývala bojová píseň. Předběhl mě však bratr.

T'ek ze sebe vyluzoval silný hrdelní řev. Mával nad hlavou palcátem. Zdálo se, že prozatím nehodlá aktivovat světelnou čepel.

...

Probíhali jsme zástupy, které se před námi rozestupovaly jako stébla trávy při bouři. Byli to naši spojenci. Tisíce Mandalorianů na naší straně! Dnes je to vítězný den, pomyslel jsem si. Šťastná myšlenka se mě držela až k okraji nastoupeného davu v naleštěných zbrojích. Vyběhli jsme z nastoupených řad armády lehce roztříštění. Měli jsme mezi sebou přibližně dvacetimetrové rozestupy. Vojsko se za námi uzavřelo. Před námi se leskla kráčedla a další ničivé stroje Aliance. Tisícehlavý shluk protivníků pochodoval proti nám v jednotném kroku.

„Svolali jednotky snad ze všech koutů galaxie,“ řekl T'ek udýchaně do vysílačky. „Někdo nás musel vyzradit Alianci. Prašivec!“ Poté se ale trochu uklidnil: „Pánové, ale jak se na to tak dívám, je jich tu dost stěží pro mě. Jestli chcete také bojovat, měli byste si pospíšit, než je rozmetám na kusy.“ Přerušil spojení a vysílačka zapraskala. Jeho mohutná postava se rozpohybovala a vyběhla směrem k zástupu nepřátel. Vzduch se opět nasytil jeho řevem, až se zdálo, že pochodující jednotky protivníků se zalekly a na vteřinu či dvě se zastavily.

„Bratři,“ promluvil do vysílačky Rejad, „měli bychom si pospíšit. Zdá se, že to obřík myslí vážně.“ Zasmál se a vyrazil za T'ekem. Nikdo další na sebe nenechal dlouho čekat. Dusot běžících Mandalorianů otřásal zemí.

...

Za T'ekem se hromadily rozdrcené mrtvoly a střepy rozdrcených zbrojí. Mával kolem sebe svým palcátem a zdálo se, že s každým dalším úderem jeho zuřivost a síla roste. Místo toho, aby se pomalu začínal unavovat, byl stále rychlejší a jeho údery byly brutálnější. Viděl jsem, jak jednomu esoomianovi uštědřil takový zásah, že jej přepůlil v pase. Kolem se rozstříkly vnitřnosti vyražené palcátem z těla ven. Bratr sice krvácel z minimálně dvaceti ran, ale ty se zdály být spíše škrábanci než něčím vážnějším. Nezdálo se, že by mu to nikterak vadilo.

Rejad se bil se třemi muži vyzbrojenými světelnými meči. Nezdálo se, že by měl problém udržet pozornost na všech najednou. Obratně se vyhýbal výpadům protivníků a nespoutaně údery vracel. Jeden po druhém se Jediové sesunuli k zemi s tichou kletbou a vytřeštěnýma očima. „Nastal čas!“ křikl do vysílačky a opět se věnoval boji, tentokrát s Verpinem vyzbrojeným energotyčí.

Jeho hlas ve vysílačce spustil další z našich plánů. V oblacích prachu se k našim pozicím vyřítila smečka několika stovek strillů, které Mandaloriané odchytili a vycvičili na Concordii. V čele rozběsněných zvířat běžel T'ekův Wilfi a moje trojice strillů. Ostatní je slepě následovali.

Kdybys tu tak byla. Tato bitva se zapíše do historie.

Probíjel jsem se tělo za tělem. Fialová čepel Brixu rozsévala smrt a blesky vysílané levou rukou pustošily protivníky jako přílivová vlna ničí dětské stavby z písku. Tiše jsem odříkával kouzelné formule v prastarém jazyce, kterému jsem sám pořádně nerozuměl. Síla mi vkládala slova do úst jako již několikrát. Zdálo se, že kolem mě pluje načervenalá aura či oblak. Jak jsem odříkával zaklínadlo, oblak se rozšiřoval a protivníci v něm zachycení se zdáli být malátnými a méně obezřetnými, takže se stali snadnějším cílem.

Z míry mě na moment vyvedlo zjištění, že Vetesina mysl neodpovídá na můj vzkaz. Jindy se tak dělo bezprostředně po jeho vyslání. Naše mysli byly dobře sladěny a nikdy se nic takového nestalo. Něco nebylo v pořádku. Její mysl jsem cítil, ale nedokázal jsem se s ní spojit. Bylo zřejmé, že se na něco úpěnlivě soustředí.

...

Zbrocen krví nepřátel jsem vzhlédl k rachotu, který se nesl přes bitevní pole. Alianční kráčedlo, které mezi námi rozsévalo nejvíce smrti, se skácelo k zemi v záplavě plamenů a jisker.

„Někdo je na naší straně a jde nám naproti!“ volal vítězoslavně Vrokar. Intenzita jeho hlasu způsobila statické praskání ve vysílačce a mírné zkreslení zvuku.

To, že se k naší snaze připojil někdo další a že dokázal zlikvidovat největší zbraň v rukou nepřítele, bylo povzbuzující jako čerstvě naražený sud piva. Všichni Mandaloriané začali pět další bojovou píseň. Tentokrát to byl chorál tak mocný, že z toho mrazilo. Popěvek se vznášel nad bitevní vřavou a zdálo se, že s každým hlasem, který se do zpěvu připojil, sílilo i odhodlání zvítězit. Má kouzla se díky zapálení spolubojovníků rozšířila a mé rány byly ještě přesnější než předtím. S pocitem posvátnosti jsem aktivoval čepel Awallu a pustil se do boje s obrem z Mandallie.

Nezdá se, že by se obyvatelé Mandallie snažili udržet křehké příměří se svým sousedním Mandalorem. Jejich škoda.

...

Prosekávali jsme si cestu stále hlouběji do nepřátelských jednotek. Nad bojištěm se stále vznášely bojové zpěvy mísené se zvuky smrti. Pozvolna jsme se přibližovali k místu, kde padl nástroj zkázy. Zdálo se mi, že jsem v jeho blízkosti zahlédl cosi povědomého. Zamířil jsem v postupování směrem k hromadě šrotu.

Nad hlavou mi prolétla věrně známá fialová střela a zasáhla Phloga, který se mě pokusil napadnout zezadu. Obří tělo se zřítilo k zemi.

„Rád tě zase vidím,“ zakřičel jsem k místu, odkud střela vyletěla, a vyhnul se ráně beskadem od zrádného Mandaloriana.

Vetesa stála na kloubu doutnající mršiny válečného stroje a svým lukem brala životy nepřátel. Její Žalobci stáli v širokém kruhu kolem své paní. V rukou svírali kopí s rudými čepelemi, na hlavách se jim špičatily kápě – přesně jako ve Vetesině vizi. Z jejich úst se ozývaly hesla jako „Za rovnováhu,“ nebo „V Síle jsme si rovni,“ a mnohá podobná.

„Tak tohle je ta bitva z tvých vizí?“ řekl jsem a proklál srdce vojáka v otrhané uniformě.

„Kdo ví. Třeba je to jedna z nich. Nechtěla jsem o to přijít,“ šibalsky se usmála, „a také jsem tě chtěla překvapit, drahý.“

„Milé překvapení.“

...

„Jak jsme na tom, Vrokare?“ ptal se Rejad na stav jednotek po bitvě.

„Dle hlášení se na mnoha místech planety ještě bojuje, ale zdá se, že pomalu vítězíme. Město Sundari je již plně v naší moci díky jistému Danubovi z Tesákovy jednotky. Zmobilizoval protektorovy stráže a poté i značnou armádu. Inu, mít konexe se vyplácí,“ zasmál se. „Co se týče našich ztrát, není to tak špatné. Z jednotek, které odletěly z Vaalu, jsme neztratili ani celou setinu. O jednotkách domobrany nemám ještě zprávy.“

„Dobře,“ řekl Rejad zamyšleně. „Kde se ještě bojuje? Měli bychom to tam jít urovnat.“ Podíval se na mě a na T'eka, na Abbi, Luto'yu, Agloru a na Vetesu a Žalobce. „Ještě jsme tu neskončili, ale vítězství je nadohled.“

Převzal si od Vrokara souřadnice. Vydali jsme se směrem k Muflonovi a vzlétli vstříc další bitvě vedoucí k osvobození Mandaloru. Tu největší jsme vybojovali, nyní již zbývalo jen urovnat šarvátky v periferiích.