Zasvěcení 2/2

Ze spánku ji probudil nějaký zvuk. Sam se domnívala, že to znělo jako vzdálený výbuch, a tak se v panice rychle posadila na posteli. Až po chvíli jí došlo, že nic nevidí. Lekla se, že oslepla — neviděla si ani na špičku nosu. Ovládl ji strach a těžce se jí dýchalo. No tak, Sam, mysli, opakovala si v duchu, nejspíš jde jen o výpadek elektřiny. Poslepu nahmatala svou uniformu přehozenou přes židli. V kapse měla malinkou svítilnu jako součást vybavení. S úlevou si povzdechla, když kužel světla odhalil strohý nábytek na ubikaci.

Radost však neměla dlouhého trvání. Proč neběží záložní generátory? Světla by měla z bezpečnostních důvodů svítit i v noci, už jen proto, kdyby se někomu chtělo na toaletu, uvažovala zaraženě Sam. Zvedla se z lůžka a otevřela dveře na chodbu — tam na ni čekala další neprostupná tma. Světýlko svítilny ozařovalo jen kousek podlahy. Sam nervózně polkla a cítila, jak se k ní vrací strach.

Na chodbě se ozval nějaký rámus, ale pro samou tmu nebylo nic vidět. Nepomohla ani baterka, světlo bylo příliš slabé na to, aby odhalilo celý prostor. „Je tam někdo?“ zvolala Sam. Nedočkala se žádné odpovědi, jen dalšího zarachocení. Pak se ozvalo křupnutí a výkřik. Sam zděšeně zabouchla dveře, srdce jí bušilo jako o závod. O co tady sakra jde?

Zářivky najednou zapraskaly a pokoj se zalil světlem. Sam znovu nahlédla do chodby, která už také byla osvětlená. Opatrně vyšla z pokoje a plížila se chodbou, nikde ani noha. Když však zahnula za roh, naskytl se jí příšerný pohled — laborant, který jí odpoledne provázel, ležel na podlaze, potrhaný a celý od krve. Sam nevěděla, jestli začít křičet, nebo utéct. Nakonec jen šokovaně vycouvala od mrtvoly. Přitiskla se zády ke zdi koridoru a hleděla na ten výjev. Několik minut se ani nehnula. Pak se rozběhla směrem k vedoucímu oddělení stanice, chodbou jí k cíli naváděly šipky na zemi. Míjela prázdné laboratoře a výzkumné jednotky. Když ale probíhala chodbou v podlaží mínus tři, koutkem oka zachytila pohyb v jedné z laboratoří. Sam zastavila a pomalu se vrátila. Připlížila se k průzoru, kterým bylo možné sledovat dění v místnosti.

Uvnitř stála skupina výzkumníků. Tvořili půlkruh kolem jakéhosi podstavce; Sam nedokázala přesně říct, co na něm bylo — muži k ní stáli zády a zakrývali tak výhled na to, čím se zabývali. „Už jste ho chytili?“ zeptal se jeden z nich. „Ano, pane. Usmrtil jednoho z našich, ale už jsem to místo nechal uklidit,“ odpověděl mu další. „Jak se to vlastně stalo?“ „Výpadek elektřiny. Ty potvory dovedou nějakým způsobem ovlivňovat elektrická zařízení. Měli bychom být opatrní.“ Jeden z výzkumníků poodstoupil od podstavce. Sam vyjeveně zírala na tvora, který tam ležel: bylo patrné, že je to člověk, ale měl nepřirozeně dlouhé paže a odporné pařáty. Jeho spodní čelist vyčnívala dopředu a odhalovala tak řadu obrovských, ostrých zubů. Mrtvé oči měl otevřené, ale po těch lidských nebylo ani památky. Do stropu zíraly dvě mléčné zornice. Kůži mělo stvoření potrhanou a nezvykle šedou. Sam si zakryla ústa, aby jí neušel zděšený výkřik.

„Je škoda, že doktor Lamb zemřel. Byl to tak silný jedinec! Zatím jich mnoho zasvěcení nepřežilo. Kdyby neutekl, kdoví, co všechno bychom na něm ještě mohli otestovat. Kdo je další na řadě?“ zeptal se jeden z výzkumníků.

„Ta nová, co přiletěla včera. Ráno má videoinstruktáž, a pak pro ni dám někoho poslat. Nebude mít ani nejmenší tušení,“ zachechtal se další muž.

Tohle chtějí udělat mně! došlo Sam. Vykřikla hrůzou. Muži v laboratoři se otočili. Všichni měli znetvořené obličeje — mrtvolně bílé oči a obrovské zuby.

Nemělo smysl utíkat.