Parodie

Nia právě ležela na obláčku, když přiletěl Dev. Vycítila, že je trochu nesvůj.

"Co se děje?" zeptala se.
"Ále... škola. Přesněji řečeno hodina xonštiny. Brali jsme výjimky v pravopisu," odvětil Dev.
"No jo, to si pamatuju z minulýho roku: dvacet slov, které z historických důvodů nerespektují fonetickej přepis."
"Svět je někdy divnej, no," opáčil Dev a vtom ho něco napadlo: "Nio, představ si svět, kterej by byl děsně, děsně divnej - jako parodie, chápeš?"

"Parodie..." zasnila se Nia, "co třeba jazyk, kterej by se skládal jen a jen z výjimek v pravopisu: prostě každý slovo by se psalo jinak. Z historickejch důvodů."
"Chichi, to je dobrý," zasmál se Dev, "a zrovna tohle by byl jazyk, kterými by se na tom světě domlouvali lidi nejvíc, jakože cizinci a státy mezi sebou a tak."

"A nejvíc užívanej operační systém by byl nejnáchylnější k virům a červům," fantazíroval dále Dev, o tři hodiny později, kdy se zabývali jednotlivými aspekty daného světa "a proti tomu by bojovali zastánci systému, kterej by byl děsně roztříštěnej na různý distribuce a hodně překotně se vyvíjel bez stabilního API... ale tohle je nuda, pojďme vymyslet nějaká parodická náboženství."

"Tak třeba jedni by mohli chtít všechny dobýt, aby jejich náboženství převládlo," přemýšlela Nia,
"mohli by tomu říkat svatá válka."
"Co je na válce svatýho? Nojo, vlastně, já zapomněl že je to parodie," pokračoval Dev, "jiní by zase mohli mít doktrínu, že hřích se dědí. A že tím pádem ti, co se narodí, tak už jsou hnedka vinni."

"To je šílený," vyprskla Nia. "Pojď vymyslet ještě něco."

"Další by mohli mít nauku, že celej ten svět je jenom utrpení a cílem je dostat se ven," pokračoval Dev, "chápeš to - stvoření, ale jen k tomu, aby se zase odtvořilo. Ještě mě napadlo: všechny ty náboženství budou hodně omezovat sexualitu."

"Proč by mělo náboženství omezovat sexualitu?" divila se Nia, "no jo, já jsem zase zapomněla, že je to parodie. Tu sexualitu by to chtělo ještě nějak zkomplikovat: dáme tam dvě pohlaví, každý s jiným způsobem myšlení. Nebudou si rozumět. A co se týče mezilidskejch vztahů..."

Strávili vymýšlením dlouhé hodiny. Potom i dny a týdny.

* * *

Jsme v prostoru mezi světy, mezi životy. Slyšíme hlas.
"Nio a Deve, stvořili jste svět. Zmatený a pokřivený, ale přesto se našly duše, které si chtěly prožít zrovna tuto zkušenost. Máte odpovědnost: měli byste se tam alespoň jednou vtělit, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. A vězte: není to poprvé, co jste něco takového udělali."

* * *

Nela právě ležela na posteli, když přišel David. Vycítila, že je trochu nesvůj.

"Co se děje?" zeptala se.
"Ále... škola. Slovíčka z angliny. Ten pravopis... svět je někdy divnej, víš." povzdechl si.
"Divnej?... Poslyš, co kdybysme vymysleli parodii?"