Magorix

Neo seděl doma a serfoval na Internetu. Náhle na něj vyskočil dialogový box:
THE MAGORIX HAS YOU
"No jo, to je ňáká reklama. Asi nový Windowsy nebo co, furt už porát."
zabručel. Odklepl zprávu a okamžitě se objevila další:
FOLLOW THE WHITE RABBIT
"Tak voni si nedaj pokoj... Rabit.. to jsem četl... dobrá parodie
na Hobita... ale co já s tím?" nechápal Neo.
BZUM BZUM, NEO!
"Co je zas tohle? Včelka Mája?" vrtěl Neo hlavou. Vtom se ozval
zvonek u dveří: Bzzz! Bzzz!
Neo udělal to, co by udělal každý hacker, když mu zazvoní zvonek
od bytu: podíval se kukátkem a otevřel dveře. Byl tam Choi a jeho přítelkyně.
"Promiň že jsme přišli pozdě, ona šla ještě nakupovat," omluvil se
Choi a ukázal na plné těžké tašky, které držela jeho přítelkyně Dujour
v rukách. "To je v pohodě," odvětil Neo. "A teď ten náš vysoce
tajnej kšeft," pokračoval Choi, "potřebujem NUTNĚ ty nový skiny
do WinAmpu, ty starý už jsou DĚSNĚ, fakt DĚSNĚ okoukaný."
"Máš prachy?" "Jasně." "Tak tady je máš," Neo podal Choiovi
diskety. "A kdyby něco, tak mě neznáš, nikdy jsi tu nebyl
a ty šílený skiny ROZHODNĚ nejsou ode mě, rozumíš?"
"Jasně, kámo. Pudeš s náma na dýzu?" "Ani se mi nechce..."
Neo se pořádně rozhlédl. Náhle uviděl v jedné tašce Dujour
aviváž s bílým králíčkem Azuritem ("podivné... vždyť ten
bílej nebývá..." pomyslel si "...musím to blíže prozkoumat!")
"Přece jenom s váma půjdu..."

Na diskotéce se Neo nejdříve zkoušel všelijak svíjet a trsat
na parketu, ale pak si začal připadat jako debil. "Co já tu
vůbec dělám?" povzdechl si. Vtom ho někdo oslovil:
"Ahoj, Neo!" Neo se otočil a uviděl mladou ženu, tvářící
se konspirativně. "Já jsem Trinity. Jdou po tobě."
"Odkud víš jak se jmenuju?"
"Na svý webový stránce máš přece fotky, chlape."
"Na webu... tos byla ty, dnes na mým počítači? Jaks to udělala?"
"To je normální Back Orifice, to neznáš? Příště nespouštěj
přílohy mailů který jsou typu .EXE ."
"A jak to mám poznat?"
"Zapni si ve Windows zobrazování přípon. Ale já nejsem helplajna
Microsoftu... mě jde o jednu stěžejní, fakt že stěžejní
otázku:"
"Jakou otázku?"
"Ta, kvůli které skoro nespíš, žiješ sám, furt sedíš u kompu,
pětkrát denně onanuješ, trháš mouchám nožičky, šestkrát denn..."
"Tak už mě nenapínej, jakou kua otázku myslíš?"
"CO JE TO MAGORIX?"
"Hmmm...co je to? To bych taky rád věděl."
"To se nedá jen tak říct, to musíš vidět... oops asi po mně
jdou, musím běžet..."
"Hmmm... Magorix... o čem to ta paranoička blábolila..."
vrtěl hlavou Neo.

Druhý den seděl Neo ve svém kanclíku a prougremoval. Šéf měl nějaké řeči
ohledně pozdního příchodu do práce, takže měl Neo celkem špatnou
náladu. Vtom k němu zamířil doručovatel s balíčkem.
"To bude zase nějaká f**ing reklama," bručel si Neo pod fousy.
Když Neo balíček převzal a rozbalil, zjistil že to je předpotopní mobilní
telefon "No jo, další reklamní akce Oskara, to jsem si mohl myslet."
Náhle se ozvala úvodní znělka ze seriálu "Želvy ninja". Neo chvíli
nechápavě poslouchal a pak mu došlo, že mobil zvoní. Zvedl jej.
"Tady Morpheus. Jdou po tobě!"
"Už jsi druhej člověk co mi tohle říká," řekl znuděně Neo.
"Mrkni se támhle doprava!" zaznělo z mobilu.
Neo se podíval a uviděl tři velmi "nenápadné" chlápky v černých brýlích, jak
postupují směrem k jeho kóji.
"Šit! Co mám dělat?"
"Dělej co ti řeknu!"
"Hmm..."
"Jdi k oknu a otevři jej."
Neo přistoupil k počítači a otevřel na něm okno Průzkumníka.
"Ne, ty počítačovej maniaku! Ne k Woknu, k OKNU ven z tohoto MRAKODRAPU!"
Neo přešel k oknu a vylezl ven na římsu . "Kousek odtud můžeš
slézt dolů. To určitě dokážeš..." povzbudil Nea Morpheus.
Dole čekala Trinity s motorkou. Když Neo slezl dolů, oddychla si:
"Nasedej. Máme štěstí, je to jinak než v tom filmu. Jedeme za Morpheem."
"V jakým filmu?" nechápal Neo. "Rádobyvtipná metanarážka. Toho si
nevšímej," odvětila.

Trinity a Neo dorazili do hotelu kde se skrýval Morpheus.
"Konečně jste tady," uvítal je.
"Morpheus! Těší mě že tě poznávám. Každý lamer se s tebou
touží setkat!"
"Potěšení je na mé straně," usmál se Morpheus. " Teď k tomu proč
jsi tady. Otázka kvůli které moc často nespíš, sedíš furt u compu,
v noci se pomoč.."
"Nenapínej mě, kua! Otázka zní CO JE TO MAGORIX?" utnul lajnu rozhovoru Neo.
"Magorix," řekl Morpheus "Je všude kolem nás. Ve vzduchu, který
dýcháme. Vodě, kterou pijeme. Lejnech které kadíme..."
"Hmmm, zajímavé." odvětil Neo.
"Nezdá se, že bys mi moc věřil. Magorix... kdo neuvidí, neuvěří.
Tady máš, pokud chceš, červenou pilulku, a přesvědčíš se sám."
"Aha, tak to celý je nějaká reklama na léky?" usmál se Neo.
Vzal červenou pilulku a spolkl ji.
Svět začal vířit a rozplývat se. "Divná reklama" pomyslel si ještě
Neo než ho vír pohltil a vystavil nové skutečnosti.

"Tak co, viděls to?" Jsme zase zpátky v hotelu.
"Divná halucinace," kroutil hlavou Neo "Viděl jsem velkou bílou místnost,
v níž jsem ležel a byl jsem připojen k nějakému přístroji."
"A viděl jsi tam ostatní lidi?" zeptala se Trinity.
"Viděl... byli také připojeni. Co to bylo za vizi?"
"To nebyla vize," prohlásil Morpheus "To byl Skutečný svět.
To, co žijeme teď je jen počítačová simulace jménem Magorix."
"Aha, takže reklama na počítač. S pilulkou a se vším,
opravdu originální..." začal Neo ale všiml si pohledů
ostatních a teprve teď mu to došlo. "Žádná reklama.
A k čemu ta simulace je?"
"Stroje. Původně nám měli sloužit, ale povstali proti nám. Používají naši
energii. Jsme pro ně jen něco jako baterky."
"He?" Pro Nea to bylo moc informací najednou.
Morpheus a Trinity ho postupně seznámili se schematem reality:
Stroje pěstují a vězní lidi, aby jim dodávali energii potřebnou
k jejich životu. Lidské mozky při tom zapojují do systému Magorix,
který pro ně tvoří realitu.
"Proč jste mi to všechno ukázali?" nechápal Neo.
"Myslíme si..." odpověděl Morpheus "...já si myslím že jsi Vyvolený.
Ten, který nám pomůže osvobodit lidi od Strojů, od Magorixu.
Ještě tě vezmeme ke Vědmě aby to potvrdila."

"Dále," ozval se hlas těsně předtím než Neo zaklepal
na dveře. Neo vešel dovnitř a prohlásil:
"Já jsem Neo. Říkají o mě že jsem..."
"Neo, hmm?" usmála se Vědma "Zajímavá diagnóza.
Otevři ústa, řekni 'Ááá!' ..."
"Morfeus myslel že jsem..."
"...ano, budeš, budeš...Chudák Morpheus."
"Chudák?" divil se Neo.
"Chudák, s tou jeho paranoidní psychózou je to čím dál horší..."
Ještě chvíli si povídali o všem možném když tu
vešel Morpheus. "Jdou po nás!"
"Ano, samozřejmě," usmála se Vědma, "málem bych ti, Neo,
zapomněla říct to nejdůležitější: uprostřed města je dům.
Šedesáté deváté patro je bez Woken. Dveře číslo 101. Nemůžeš
to minout."
"Když se tam Vyvolený dostane, způsobí to konec války
mezi lidmi a Stroji?" zeptal se Morpheus
"Ale samozřejmě, Morphee." usmála se Vědma "ale do těch
dveří smí jen Neo."

Cesta k mrakodrapu byla celkem svízelná. Morpheus každou
chvíli někde viděl Agenty. "Válka bude u konce," snil
Morpheus, "Poselství se vyplní. Vědma. Agenti.
Limitovaná série bílého králíčka Azurita. Vše začíná
dávat smysl." Došli k mrakodrapu, vyjeli výtahem
do patra 69 a nechali Nea najít dveře číslo 101.

Neo vstoupil do místnosti a spatřil staršího muže s bílými
vousy. Byl oblečený do bílého pláště. Místnost byla
plná obrazovek, které ukazovaly klíčové oblasti Magorixu.
"Ahoj Neo. Čekal jsem tě. Já jsem Primář. To já jsem vytvořil Magorix."
"Čekal jste mě... protože jsem Vyvolený?"
"Vyvolený?" zasmál se Primář "Tohle ti řekli ti tvoji paranoidní
kamarádi Trinity a Morpheus? Ne Vyvolený, nýbrž Propuštěný. Budeš. Brzy."
"Propuštěný? To jako odkud?" nechápal Neo.
"Z Magorixu přece," odvětil Primář, "Magorix je velká psychiatrická
léčebna používající virtuální realitu jako terapii."
"Takže... žádné Stroje ovládající lidi a vysávající z nich energii?"
"No jo," usmál se Primář "Morpheus a jeho paranoidní bludy.
Budeme mu muset zvýšit léky."
"Zvýšit léky? A jaktože po mně šli u nás v práci - ti Agenti?"
"Agenti jsou Ošetřovatelé. Chtěli tě dovést za mnou. Už bys byl
dávno Propuštěný kdybys neposlouchal ty dva paranoiky a nedělal
zbytečný zmatek."
"Já vám nevěřím!" vykřikl Neo.
"Ten jejich blud... ta jejich teorie... víš kolik je v ní logických
lapsů? Proč by Stroje oblbovali lidi umělou realitou - mohli jim
udělat lobotomii a pak by je vysávali jako zvířátka. Nebo - proč
vůbec použít lidi spíše než krávy nebo koně, kteří se asi bouřit
nebudou... celé je to typickej morpheovskej bulšit."
"To z ní rozumně," usmál se Neo.
"Výstupní prohlídku máš za sebou. Naštěstí tě za Doktorkou
odvedli sami tví paranoidní kamarádi..."
"Doktorka? Myslíte... Vědmu?"
"Jistě," usmál se Primář.
"Máš na vybranou," pokračoval, "jsou tu dvoje dveře.
Jedněma se vydáš ven z Magorixu - budeš Propuštěn a budou
ti vráceny vzpomínky na tvůj předchozí skutečný život.
Těmi druhými se vrátíš zpět do Magorixu, kde budeš podroben
další terapii."
Neo užuž vykročil ke dveřím ven, když tu na jedné z obrazovek
uviděl Trinity jak visí rukama na římse mrakodrapu.
"Ach jo, s touhle pacientkou je kříž," povzdychl si Primář
"Poslal bych tam Ošetřovatele, ale ona se jich bojí..."
"Půjdu zachránit Trinity..." řekl Neo.
"Zachránit? Vždyť je to jen simulace, Neo" nechápal Primář.
"Morpheus říkal, že tělo bez mozku je k ničemu. Rány, které
utržíte v Magorixu jsou reálné..."
"...ale to by bylo silně neetické, kdyby nám vlivem virtuální
reality doopravdy umírali pacienti!" usmál se Primář,
"je to další Morpheův bulšit: copak když hraješ počítačovou
hru, panáčka postřelí, zemřeš i ty? He?"
"Hmmm... no to je pravda. Tak tedy, sbohem Magorixe!"
usmál se Neo a vyšel dveřmi vedoucími ven z Magorixu
do reálného světa.