Triumvir Volyova letí na planetu Antonín Zápotocký (1/2)

.





Ilja Voljovová si v největším myslitelném klídku a pohodě v kapitánském křesle vychutnávala doutníček COHIBA Club. Po pravé ruce měla konev s horkou černou kávou, takže k plné spokojenosti jí nechybělo vůbec nic.

Někdo by snad mohl namítnout, že její dobrá nálada je poněkud nepatřičná, vzhledem k tomu, jak neskutečně daleko se nacházela od rodné galaxie a také vzhledem k účelu jejího poslání – zničit osídlenou planetu. To by ale mohl říct jen ten, kdo dobře neznal Ultranauty. Vždyť sentiment a lítost byla první věc, které se tato kosmická sebranka zbavila a to ještě dříve, než se z nich stali mezihvězdní Ultras - kurevsky odolní nomádi časoprostoru,dlouhověcí mutanti dokonalosti s velmi intenzivním nepochopením pro vše lidské a evolučně slabé (byť sami z lidí pocházeli, respektive Člověk a Ultrové měli společného prapředka, pohupovali se na podobné evoluční větvi).

Ilja na holografické mapě letmo zkontrolovala momentální pozici světlohonce Následek karmy a pak se zas‘ vrátila ke studiu materiálu o planetě AZ. Životu příznivá atmosféra spolu s absencí nerostných surovin předurčila planetu Antonín Zápotocký k vytvoření jakéhosi skanzenu. Kulturní antropology z Delty Pavonis převelice zajímalo, k jakým permutacím by také mohlo dojít ve vývoji hominidů a za tím účelem byly na planetu vysazeny kmeny neandrtálců,australopithéků a šimpanzů. O vývoji experimentu přímo z místa reportoval tým vědců.

Náhle byla Voljovová od četby vytržena příchodem Kuriové na kapitánský můstek.
„Ty teda máš lehy“, zahartusila naoko Kuriová. „A otevři okno, máš tu nahulíno jak v udírně!“
Ilja se na rušitelku svého klidu přátelsky zakřenila a zapnula klimatizaci.„Pojď si dát kafe, mám ho tu kotel.“
Takovou nabídku bývalá asasínka a nynější zbrojmistryně na Následku karmy samozřejmě uvítala, čupla si na vedlejší křeslo a vděčně přijala sklenici s horkým nápojem; ohřívala si zkřehlé dlaně a zvolna upíjela.
„Jednu věc nepochopím, proč tu pořád musí bejt taková klendra? A taky: kdy už konečně zprovozníme výtahy a přepravníky? Pěšky ke kapitánově hibernátoru je to přibližně stejně úmorná štreka, jako to bylo na Nostalgii nekonečna. A z obcházení celých sekcí zamořených tavomorem už jsem uběhaná, uvláčená. A pak taky…“

„Nech toho teď. Ještě kafe?“ Kuriová k ní natáhla ruku s prázdnou sklénkou.
„Todle je zajímavý – kukaj“, ukázala velitelka své věčně brblající kámošce na monitor s reporty z výzkumu.
„Éch, já tam odtud nedokouknu, čti mi.“

„Jak malý děcko, fakt. Takže čtu:



‚Rok 3 359,souhvězdí Slunce – Slunce, východní sektor Demarchátu
Zpráva o současném stavu experimentu Antrophos

Jak jsme již zmiňovali v předešlých zprávách, vývoj opičáků byl rychlý (až na šimpanze, ti stagnovali), Áčka a eNka se v novém prostředí dobře zaklimatizovala, nadále žili v širších sociálních skupinách, živili se sběrem lesních plodů a lovem drobných hlodavců. Následoval evoluční skok – obě partičky se naučily používat primitivní nástroje - pěstní klín, ostré štěpy pazourku k řezání a opracování kůží, kopí z naostřených klacků tvrzených v ohni; objevily se první primitivní stavby. Během osidlování planety došlo k rozdělení teritorií, kontinent Jiggoku obsadila Áčka, poloostrov Nikkagoriku s přilehlými ostrovy zabrala eNka, došlo k přirozenému vyvážení sil. Dále si oba kmeny osvojily základní jazykové dovednosti, již brzy si vypěstovaly docela obstojnou gramatiku (nepřítel – klacek – hlava – bum).
To vše se událo v rozmezí cca 700 let.



Ačkoli bylo souhvězdí Slunce – Slunce zastrčenou děrou, kam obchodní a vojenské lodi málokdy páchly, přece jen se jednoho dne u Antonína Zápotockého, navzdory vší pravděpodobnosti, objevil vesmírný koráb Amarantů. A nezůstal jen při tom, aby zaparkoval na orbitě, sestoupil na povrch planety. Důvodem byla celková oprava poškozeného pláště, což se vždycky líp kutí z pevného povrchu a na čerstvém vzduchu, než když lítáte jak trotl kolem lodi ve skafandru se svářečkou a jenom čekáte, kdy z volného vesmíru přiletí meteorit a rozplácne vás na kaši. Také bylo třeba vyměnit tokamak, ten starý už dosluhoval a pokud chtěli Amaranti valit vesmírem na plnej knedlík, museli už dát nový. Krom toho, jak ukázaly zápisky z jejich palubního deníku, během letu vznikla lehká ponorková nemoc a v tu chvíli je vždy lepší na chvíli někde přistát a dát posádce voraz.((Znáte to sami – když jedete dlouho autem, tak jste taky rádi,když se zastaví u benzínky a vy si můžete protáhnout nohy, dojít se vycikať, koupit nějaký žužu atd..))

Pasáž, ve které se potkali Amaranti s Australopithéky a ti je začli považovat za božstvo, přeskočím. Prostě k tomu došlo. Amaranti pak z plezíru tento svůj božský kult podporovali a udržovali - kdykoli se vochomejtala nějaká jejich posádka v tomto sektoru Demarchátu, nikdy naopomenula zaletět na AZ nebohým Áčkám zase zahrát komédii. Buď jim předvedli nějaká holografická kouzlíčka, nebo někoho odpráskli ektoplazmovou puškou. Též k nebohým opičákům promlouvali, říkali jim, co by měli dělat a čeho by se naopak měli vyvarovat, vesměs si z nich dělali prdel a sdělovali jim samé píčoviny, ale pro nebohé kreténské mozky těchto poloopic, nenavyklé kritickému myšlení,to byla slova Bohů a všechna jejich přikázání do puntíku dodržovali.‘“

„Tady zpráva končí, podepsaný je pod ní nějaký Hitchaki. Toho neznám.“ Voljovová si položila prst na bradu a prudce se zamyslela, ale marná snaha, Ultranauta s tímto jménem si nevybavila.

„Ale ty jsi chytrá holka, všechno víš a všechno znáš, jistě mi dopovíš,jak ta pohádka o opičácích skončila“, zalichotila velitelce Kuriová.

„Nó, my jsme samozřejmě intervenovali a všemi možnými cestami si stěžovali na Amaranty, že pokazili náš experiment, byli jsme s tím na zasedání Rady, dokonce se náš diplomatický sbor vypravil i na tu jejich Třezalku (hnusnější planetu prý snad nikdy neviděli),ale to všechno nám bylo houby platné. Proto jsme v rámci zachování rovnováhy my, Ultrové, začli podporovat a mentorovat Neandrtálce. Áčka měla nějaké zastaralé technologie od Amarantů, my zase dopravili eNkům z našich muzeí děla, dieslové motory a podobné věci. Na obou opičích stranách pak došlo k rychlé memetické evoluci, Áčka i eNka pochopila princip darovaných technologií a začala je vyrábět a vylepšovat. Neandrtálci viděli i nadále jako svou prioritu život v pospolitosti, rovnostářství a komuně, vznikl tam jakýsi opičí komunismus. Australopithécká komunita se naopak hierarchizovala, na vrcholu pyramidy byli proroci velkého Mú (to byl ten první amarantský kosmonaut, kterého vyvalení opičáci viděli chcát do křoví), pod nimi opičáčtí inženýři a úplně dole řadoví výrobní otroci a vojenští otroci. Áčka bůhvíproč sama sebe označovala za katolíky, přestože jejich náboženství bylo spíš směsí santerie, vúdú a fanatického múoismu.

A my teď letíme na Zápotondu udělat pořádek, to jest obhlédnout situaci a v případě nutnosti ten bordel odklidit, přesněji řečeno celou planetu anihilovat, protože je to NÁŠ experiment a my Ultrové jsme za něj zodpovědní.“




(pokračování příště)





.