Klíče 2/2

To, co vidí, oběma vyrazí dech.
Vidí větší místnost. Zhruba o obsahu třiceti metrů čtverečních. Podobá se chemické laboratoři, což ostatně čekali. Ale rozhodně nemohli tušit, že bude odpovídat takové kvalitě.
„No, ten z toho perníku má ale keš!“ řekne Martin.
„Co to je za knihu?“ položí řečnickou otázku Adam a přejde k malému stolku, na kterém leží nějaká kniha.
„Virus XY,“ přečte Adam velký nápis na knize, „co to do prdele je?“

Adam otevře první stranu a začne číst: „V této knize je sepsána příprava viru, který s odhadem na přelomu roku 2019 a 2020, vypustíme do světa. Vybrali jsme nejlepší chemiky po celém světe, aby nám v přípravě pomohli. Pokud tento spis držíte v ruce, jste právě jeden z těchto chemiků. Jakmile nabídku přijmete, není cesty zpět.“
Adam vyděšeně pohlédne na rovněž vyděšeného Martina.
Adam pokračuje ve čtení: „Po přijmutí nabídky jste povinni: 1, V tajnosti pracovat na jednom z postupů, který vám zvolíme my
2, Být s námi v nepřetržitém kontaktu
3, Pracovat na bezpečném místě
4, Nikdy, nikomu o tomto tajném plánu nic neříkat
5, Pokud se vaším nedopatřením tyto informace dostanou na povrch, jste rovněž povinni všechny informované osoby odstranit“

Adam po páté podmínce odhodí knihu na zem. Oba vyděšeně a při smršti sprostých slov začnou sprintovat ke dveřím, ale ve dveřích postává další osoba – profesor chemie, kdo jiný.
Oba před ním zkamení. Vyděšeně ho pozorují.
„Hoši, co tu děláte? Sami jste došli k páté podmínce. Bohužel,“ pronese sklesle. Poté začne vytahovat z kapsy pistoli. V tom už se Martin na něj rozeběhne. Dá profesorovi ránu pěstí, ten zbraň upustí. Ihned se vrhne na Martina. Svalí ho na zem a vší silou ho začne škrtit. V tom Adam zvedne pistoli ze země. Ne, nemá odvahu vystřelit. Obzvlášť když může zasáhnout ležícího Martina. Přistoupí k profesorovi a vší silou jej udeří pistolí do hlavy. Ten se v naprostém bezvědomí svalí na zem.
„Volej policii!“ přikáže zadýchaně Martin.

O patnáct minut později…
„Zamkli jsme ho nahoře, chtěl nás zabít. Pojďte rychle s námi,“ oznamuje Martin již přítomným policistům.
„Tam, za tabulí je klika!“
Adam a Martin se na sebe vyděšeně podívají. Přece tabuli odšroubovali.
„Žádná klika tu není, vy kreténi!“
„Cože?“ vyhrknou oba zároveň.
„Před chvíli tu byla, dokonce tam byla místnost s...“
„Jo, hoši, příště si radši dělejte srandu z vašich přátel a ne z policie, a nevloupávejte se o víkendu do školy,“ vyruší policista Martina.
„Zneužití státní složky,“ řekne stroze policista.