Ohlédnutí

 

Háček prutu letěl vysokým obloukem do vody umělého jezera. Plováček se dlouho bez hnutí držel na hladině. Sledovaly ho rubínově ohnivé oči. Pevné paže třímaly prut s navijákem. Nic nebralo. Jak už je to dlouho, co Ren něco chtil? Ptal se sám sebe rybář. Ztrácel tu drahocenný čas, nebo ho u jezera dobře investoval? - Nedokázal se nikdy rozhodnout. A v hlavně počítal, kolikrát na prut natáhl návnadu, kolikrát aktivoval pohodlnou rybářskou stoličku, kolikrát vůbec spatřil nějakou rybu. Proč to Ren dělá? Je to pro Rena zábava, nebo se jen snaží zabavit činností, která sama o sobě význam nemá? Plováček sebou škubl a hned zase vyskočil na hladinu. Rybář ho stáhl navijákem a když zase viděl prázdný háček, povzdechl si a bez jiné reakce znovu pomalu natahoval novou návnadu. Tohle má být zábava? Ptal se znovu a znovu sám sebe Ren...

,,Koukám, že neberou co?”

Vedle Rena se pomalu usadilo další zařízení se svou vlastní stoličkou.

,,Berou, ale nechytí se. Vezmou návnadu a zmizí. Možná jsou chtřejší než my. Nahoď sám a uvidíš... Musí jich tam být tisíce...”

Pen vzal do rukou svůj prut s návnadou a hodil jím s daleko větší razancí než Ren. Jeho plováček šplouchl o dobrých šedesát metrů dál a zůstal stát na hladině. Oba rybáři seděli beze slov a pozorovali klidnou hladinu jezera. Pen vytáhl ze zadního vaku nějakou věc. Postavil jí vedle sebe. Vytáhl tu stejnou věc ještě jednou a postavil jí vedle Rena. Plováček škubnul a vytetěl opět na hladinu. Co to jako je? Ptal se Pen sám sebe. Stáhl vlasec a hledal ve vaku další návnadu. Ren se na něho podíval.

,,Vidíš. Tohle se mi stává pořád. Seberou návnadu a zmizí. Co je tohle?” Vzal do ruky nějakou nádobu.

,,To má být také zábava. Když to vypiješ, je na rybách prý daleko větší zábava. Jen kdyby brali. Hele, vezmi to takhle do ruky, a pak udělej takhle.”

Rybáři si ťukli lahvovým pivem. Pak ho naráz vypili.

Ren vytáhl z databáze příručku s názvem Jak správně rybařit? - a nalistoval na stránku pět.

,,Tady se píše - když vám nic nebere, máte alespoň možnost poklábosit s kamarádem, pokud nejste vyloženě samotář. Nebo - Nečekejte, že hned napoprvé vylovíte Tygrovaného sumce. No, to je asi hloupost - ty už přece nikde nežijí.”

Pen se při navlékání další návnady zamyslel. Tohle mi jako zábava nepříjde, napadlo ho. Co to znamená klábosit? Co to znamená být samotář?

,,Měli velice divné vyjadřování. A asi i zvláštní druh trávení času, jak to sami nazývali. Možná Rene už je na čase se tím nezabývat. Zábavné to rozhodně není.”

,,Čemu vlastně říkali trávit čas? Sám dobře víš, jak dlouho ten jedinec maximálně vydržel ve stavu provozu.”

,,Asi 80 let byl průměr. Jak dlouho jsi v provozu ty?”

,,Ani nevím, co na tom sejde? 207? 208?”

,,Já dneska registruji 137 let od výroby.”

,,No tak. Vidíš. Přeji dobrý chod součástí. Tak nějak to říkali i oni.”

,,Říkali tomu narozeniny. Slavili cyklus stárnutí. Co to je slavit? Nerozumím těm výrazům.”

,,Ani já. My nikdy nebudeme to, co bývali lidé. I když byli natolik chtří, aby vytvořili naší inteligenci. Naši předkové ztráceli čas jejich cyklu vymýšlením nás... Byli na světě jen proto, aby dali život nám?”

Ren pustil prut a podíval se na Pena jako by to bylo poprvé. Zjistil ve svém programu něco nového, něco zajímavého? Zábavného? ,,Ano, naši předci položili svoje generace proto, abychom mi mohli... Žít? To rybaření mi příjde jako hloupost, ty příručky nejsou k ničemu, Pene. Podívej se na mě.

,,Proč? Pořád mi nic nebere. Nevylovím ani kapra, nebo jak tomu říkali. Musím se soustředit. Nebo, že by...?” Penovy jantarové oči zářivě bleskly. No ovšem!!!

 

Spojení Rena a Pena v přátelský svazek odstartovalo další článek vývoje inteligence. Současně jim došlo, že když budou spolupracovat, vytvoří jejich robotická generace další bytosti jim podobné. A cyklus bude pokračovat. V tomto smyslu bude cyklus nekonečný. Věčný...