V utajení

 

    Motto : "Žijí mezi námi, přesto o nich nevíme"

 

 

     stát Nevada, USA, současnost

 

 

      Místo události bylo obehnané páskou s označením FBI a už se kolem začali

      srocovat místní zvědavci a policisté je drželi zpět za kovovými zábranami.

      Přesto se nějaká žena prodrala až za ně a mířila k místu s páskou.

      Paní, stůjte, FBI ! vykřikl agent McRoy , žena se k němu obrátila

      a ukázala průkaz zavěšený na krku, vzal jej do ruky a prohlížel si ho.

      Americká národní služba, agent v civilu, fotografie a číslo průkazu.

      Nic víc, žádné jméno. To je dobrý, Johne, já ji znám, to je ANS, zavolal

      na něj Cornick. Žena na něj pohlédla, nadzvedla pásku a pomalu vešla

      do zakázaného prostoru. 

           McRoy přistoupil ke Cornickovi a zeptal se : Ty ji znáš, jak se jmenuje ?

      Nevím, oni mají průkazy bez jména, mají jenom služební číslo. Ona je ze

      sekce C2, spadají pod ministerstvo obrany. Stojí nad námi, nepodléhají

      ani CIA ani FBI, nevypovídají před kongresem, oficiálně neexistují.

      Co je sekce C2 ? Určitě jsi viděl Akta X v televizi, proč se směješ ?

      Konspirační teorie jsou nejlepší mimikry, mohou v klidu pracovat.

      Kdo ? Lidé se zvláštními schopnostmi, mutanti, reptiliáni.

      Počkej, to myslíš vážně ?  Ta žena je senzibil, co víš o senzibilech ?

      No vlastně nic, já se o tyhle věci moc nezajímám. Naše vyšetřování

      se přece musí řídit jen uznávanými postupy a fakty.

      A vidíš, přesto nám tyhle agenty ANS občas půjčí, když něco nebo někoho

      nemůžeme najít. Ovšem se senzibily je trochu potíž, někdy nám přidělávají

      práci. Najdou totiž i to, co zrovna nehledáme a my musíme otevřít nový

      případ, sakra. Počkej a co jsi to říkal o mutantech, to byla nějaká sranda ne,

      chceš říct, že nám tu běhají mimozemšťani a ještě nám pomáhají ?

      Ne, mimozemšťani, ale jejich děti, mutanti. Jsou to děti mimozemských

      otců a pozemských matek. Najdi si na netu teorii o archeoastronautech,

      možná tomu nebudeš věřit, ale některý věci do sebe zapadají.

      Cornickovi zazvonil telefon, s někým mluvil a pak se rozloučil s McRoyem.

      Už musím jít, jo a na tu ženu prosímtě nesahej, senzibilové to nesnášejí

      a na nic se jí nevyptávej, jestli chceš mít klid. Odešel k autu a odjel.

      McRoy vstoupil za pásku a rozhodl se plný zvědavosti promluvit s tou

      ženou. Uviděl ji asi padesát metrů před sebou, stála na břehu jezera a dívala

      se před sebe. Dobrý den, já jsem McRoy z FBI, my se ještě neznáme . . .

      Ani na něj nepohlédla, jen dál strnule zírala nad vodní hladinu.

      Vy tam něco vidíte ? zeptal se jí. Neodpověděla. Pár minut stál mlčky vedle

      ní a pak chtěl odejít. Otočila na něj hlavu. Nic tam nevidím, já cítím.

      Něco tam je, řekla a ukázala asi dvacet metrů doleva na vodní hladinu.

      A co tam je ? Nevím, to musíte zjistit vy, musíte zavolat potapěče.

      To je všechno, skončila jsem, jsem unavená.

      Povězte mi něco o sekci C2, zajímá mě to.

      Nebudu si s vámi povídat, odpověděla.

      Proč ne ? zeptal se.

      Podala mu ruku : Na shledanou !

      Odcházela pryč, stál a díval se za ní a byl v tu chvíli šťastný, ani nevěděl proč.

 

 

       Všichni máme rádi tajemství.