Triumvir Volyova letí na planetu Antonín Zápotocký (2/2)

Pokračování prvního dílu, hovoří Kuriová:


"Takže hádám správně, když předpokládám, že rovnováha sil na AZ byla porušena a jedni opičáci začali vyvražďovat druhé, došlo tam ke genocidě?“



„Rovnováha kupodivu narušena nebyla a to je snad ještě horší. Počet obou kmenů se v čase před Velkou vlasteneckou opičí válkou pohyboval okolo sedmi až deseti tisíc bojeschopných lidozvířat, také jejich zbraně byly na odpovídající úrovni. Nám by to koneckonců mohlo být jedno, jestli jedni vyvraždí druhé, jestli se vykrosí navzájem nebo jestli neopatrnou manipulací s biochemickými nebo jadernými zbraněmi zničí biosféru nebo zapálí atmosféru…“



„Jenže nám to zjevně jedno není, když tam letíme“ namítla Kuriová.



„Pochop, že se co nevidět bude volit nová kosmická Rada a Ultrové mají solidní šanci stanout v jejím čele. Jenže tenhle nepovedený experiment by proti nám mohli vytáhnout naši oponenti, takže mi to tam teď letíme zamést pod koberec.“



„No, já jsem si říkala, proč s sebou vláčíme hafo terraformovacích jaderných zbraní a plné nádrže antihmoty, a ono je to na zametání!!“



„Jasnačka, voják se neptá a když mu z velitelského štábu přijde rozkaz „Upráctě to!“, tak….A kurva!!"


„???“


„Nevidíš na mapě tu černou tečku? Počítač! Ihned proveď analýzu objektu, letícího za námi!“

Na velitelském stanovišti se zapnuly reproduktory a ozval se mírně přiteplalý hlas palubní osobnosti:

„Drahouškové, vaše panika je zcela oprávněná, protože to stále se přibližující, hrozivě vypadající černé fuj, nacházející se půl světelné minuty za našimi reaktivními vejfuky, jsou skutečně Zmarové, přesněji řečeno jejich bitevní loď třídy Alka, a moment….ano, se zbraněmi v plné bojové pohotovosti. Takže, smím-li vám sdělit svůj osobní dohad, se vás pokusí v nejbližších okamžicích sestřelit. Nechť jsou vám nekonečné pustiny mrazivého vesmíru lehké. Mohu ještě nějak pomoci?“



„Počítač, zatím zůstaň při ruce a přestaň mlet… a ty, Kuriová, švihej do zbrojovny a připoj se na střelecké rozhraní, zbraňové komplety musí být připraveny do dvou minut!“



„Ja wohl, mein Führer“ zahalekala Anna K. a oddusala směr vrchní paluba.





Voljovová chvíli dumala, jestli převzít od autopilota řízení, ale nakonec usoudila, že by si nějakým kličkováním a manévrováním moc nepomohli a že jejich jediná naděje na úspěch spočívá ve zbraních, kterých bylo na Následku karmy dost a dost.

Navázala rádiové spojení s Kuriovou, která tou dobou už byla přikurtovaná ve střeleckém křesle, s čelními implantáty připojenými ke střeleckému rozhraní, očekávajíc další rozkazy.

„Kuriová, připravená?“

„Jasně Iljo. Budeme čekat, až se s námi spojí a řeknou, co vlastně chcou?“

„Ančo, jsou to ZMA-RO-VÉ a ti nechtějí nic jiného, než anihilovat všechen inteligentní život, teď aktuálně nás. Oni to vlastně ani nemyslí zle, po Velké Kosmické Válce, která měla katastrofální důsledky, se jen snaží zničit veškeré inteligentní formy života jako prevenci před další zničující válkou. Vždyť i tavomor (vysoce toxická nákaza, napadající veškerou techniku, včetně implantátů) vznikl v laboratořích Zmarů, opět jako prevence před dalšími hvězdnými válkami.“

„OK. Takže co jim tam šoupnem?“

„Doporučuju jednu propagační samonaváděcí atomovou raketu třídy Nazdar Bazar, co myslíš?“

„Roger that, raketa vypuštěna.“

„Šikulka. Co navrhuješ ty?“

Kuriová se zamyslela. „Pokud vím, tak zmarovské Alky mají povrch z hyperdiamantu, přesto bych zkusila vypustit pár blech, možná v kombinaci se špendlíkovou pumou.“

„Dobrej nápad, vypusť pět diverzních mikrorobotů s náloží z antihmoty, TEĎ!“

„Potvrzuji, vypuštěno pět blech s antihmotovou náloží. Snad se tím jejich hyperdiamantem provrtají.“



Ilja upřeně sledovala na holografické mapě, jak jejich atomová raketa zasáhla zmarovské plavidlo, exploze však zůstala bez viditelného efektu. Pak se ozval počítač, zaštěbetal něco v tom smyslu, že jsme byli právě zaměřeni nepřátelskými zbraňovými systémy, když v tom Voljovová uzřela, jak na pěti místech nepřátelské Alky dochází k implozím a loď pronásledovatelů se láme na kusy. Dokonce si to na holografické simulaci nazvětšovala - takové věci prostě stály za podívání.



Pak se znovu spojila s Kuriovou:

„Zmarové už jsou v prdeli jak kluci Znamenáčkovi, poď si dopít to kafe.“

„Jupíííí, jsme holky šikovný!“







.