DUBOVÁ RAKVIČKA

     „Tak vy jste se, paní Husárková, včera hýbala.“

     „Ano, pane doktore.“

     „A tím myslím chůzi. Jedna noha dopředu, druhá dopředu.“

     „Je to tak.“

     „Copak jsem vám pohyb výslovně nezakázal? Copak nevíte, že i když ho budete provozovat jen jeden den v týdnu, po zbytek týdne budete trpět? Copak jsem vám nevtloukal do hlavy, že lidé s fibromyalgickým syndromem mají snížený objem hipokampu?"

     „Ehmm...“

     „A já blbec,“ doktor se zoufale drží za hlavu, „jsem vám zařídil fortelní dubovou rakvičku. S bohatým polstrováním v bavlně s jemným bílým potiskem a růžovým polštářkem, abyste v klidu a v pokoji ležela, neprovozovala žádné prudké pohyby a jen lehounký nádech a výdech!“

     „Já...“

     „Myslíte, že jsem tady pro srandu králikům? Že zdravotní pojišťovna, která rakvičku proplatila, si může dovolit jen tak zbůhdarma vyhazovat peníze oknem?“

     „Totiž, musela jsem do kanceláře a znáte to, vyřizovat, pak kontrola firmy ze strany zdravotní pojišťovny, obvolat, posouvat termín, pochůzky, nákupy...“

     „Něco vám řeknu. Jste nejhorší pacient v existenci mé praxe! Nedodržujete pokyny. ME/CiFiS berete?“

     „Von mi došel, pane doktore.“

     „Jak došel? Ježišikriste, copak má nožičky?“

     „V týdnu jsem zjistila, že už není. Mám potíže s pamětí a nejsem schopná jezdit...“ hlásek se ztenčuje a lomí do ztracena, „do Znojma častěji jak v pondělí, nějak to vyplynulo.“

     Doktor bouchne pěstí do stolu a vyskakuje ze židle. Zuřivě levituje ordinací sem a tam, ve snaze znovu nabýt ztracenou duševní rovnováhu.

     „Víte, kolik nám dalo práce, než Česká republika – konečně! - v roce 3010 (jako jeden z posledních států na světě), uznala ME/CFS oficiálně jako nemoc? Stanovila jasná kritéria pro její diagnostiku a vyčlenila peníze na léčbu? Víte, jaká obrovská úleva to byla pro desetitisíce pacientů, kteří desítky let trpěli extrémní únavou a bolestí, kognitivními potížemi a přitom ze všech stran slýchali: vyšetření jsou v pořádku, my vám nepomůžeme? Víte, kolik se podařilo zachránit lidských životů?“

     Zastavil se a čistil si roztřesenýma rukama zamlžené okuly. Na okamžik panovalo ponuré ticho.

     „Rezignovala jste. Po tolika vašich marných prosbách o pomoc. A přestala věřit. Ale copak nevidíte, že zdravotní pojišťovna se ke správnému stanovisku postupně dopracovala? Co na tom, že jste stovky let mrtvá! Přece vaši sebevraždu přehodnotili jako nehodu? Naklonovali vás a oživili? Tak si to, proboha, nekažte! Domů a do rakvičky! A za sto let na kontrolu.“

     Zkroušeně nasedla na mini vznášedlo a to se s tichým bzučením nesouhlasně vzdalovalo. Doma s úlevou skopla nepohodlné tenisky a zapálila bílou svíčku. Za tichého povzdechu vypila na ex světlý spodně kvašený ležák Znojemskou dvanáctku, něžně se usmála a dubovou rakvičku rozštípala sekerou na cimpr campr.

 

https://www.youtube.com/watch?v=dsUXAEzaC3Q