Pomocník a Drobný omyl

Pomocník

Hlavní administrátor spokojeně prohlížel pravidelná hlášení koordinátorů. Všechna byla mírně optimistická a zcela nepokrytě velebila jeho rady a pokyny. Pouze koordinátor Eramos poukazoval na celou řadu problémů, s nimiž se neustále potýká.
„Hm,“ zabručel administrátor zamyšleně. „Eramos je mladý, příliš zkušeností nemá … zřejmě mu jeho první samostatná mise přerostla přes hlavu.“
„Tamní rasa je nezkrotná, agresivní a příliš lpí na svých barbarských zvycích,“ omlouval zpoždění pacifikačního programu vedoucí dohlížitel.
„Ano. Občas se stává, že ušlechtilé záměry Společenství nejsou správně pochopeny. Rozhodně musíme Eramose podpořit!“
„Pošleme mu pomocníka.“
„Výběr vhodného kandidáta ponechám na vás.“
„Vynasnažím se,“ zaznělo pokorně.
Administrátor mlčky přikývl a důstojně odkráčel, aby si dopřál oblíbenou duhovou lázeň.

Mladší koordinátor Zircos už dlouho čekal na příležitost prokázat své kvality. Výběrem prošel bez zaváhání a drobné služby a pozornosti navíc mu zajistily místo, které se mělo stát odrazovým můstkem jeho kariéry.
„Myslím, že jsem našel toho pravého,“ usmíval se vedoucí dohlížitel, když vyplňoval pověřovací certifikát.

Ambiciózní adept se zatím velmi pečlivě připravoval, popoháněn netrpělivostí i touhou vyniknout.
Konečně přišel den, kdy v rouchu obyvatele oné nezkrotné planety zamířil k transformační kabině. Vstoupil do sálu a zatetelil se radostí. Byli tu! Skupina reportérů očekávala jeho slova, která obletí veškeré civilizované planety Společenství. Naladil tvář a tiše prohlásil: „Tohle není práce, z niž se bohatne, tohle je poslání, které přináší vnitřní uspokojení.“
Ocenili skromnost, popřáli mnoho úspěchů a nakonec se zeptali: „Víme, že jste musel zvolit jméno odpovídající místním zvyklostem. Můžete nám je prozradit?“
„Odvodil jsem své jméno od jména koordinátora, kterému budu za všech sil pomáhat v nesnadné práci. Obě začínají i končí stejnými písmeny a rovněž jejich počet je shodný.“
„Všichni známe krycí jméno koordinátora Eramose, ale vaše … Nenapínejte nás!“
Mladší koordinátor se pousmál a pak zvolna, ale s patřičným důrazem, vyslovil: „JIDÁŠ …“

Drobný omyl

Hlavní koordinátor Retonské říše pohlédl k lóžím, kde seděli nejvýznamnější vojevůdci impéria. To, co se jim chystal sdělit, bude mnohým zavánět přílišnou opatrností, pokud ne hned zradou, ale jenom na něm je tíha rozhodnutí.
„Proč jsi nás svolal, ctihodný Mochte?“ zeptal se Arintal, nejstarší admirál, který si nijak zvlášť nepotrpěl na subordinaci. „Máme teď důležitější věci na práci, než si tady s tebou vyměňovat komplimenty a zdvořilostní fráze.“

Sálem se ozvaly souhlasné výkřiky ostatních velitelů.
„Máš pravdu, Arintale. Proto z moci mého úřadu ruším invazi na Zemi a nařizuji vám připravit plán útoku na Vardas.“
„Jistě máš pro své rozhodnutí vážné důvody, Mochte,“ obrátil se admirál Niran na koordinátora. „Naše invazní svazy jsou v plné pohotovosti.“
Koordinátor s jistou nevolí zaregistroval chybějící slůvko ctihodný, ale teď nebyla vhodná doba na malicherné dodržování protokolu, a tak se spokojil s pouhým přikývnutím.
„Deset tisíc lodí se lehce vypořádá s nepřítelem. Srazíme Pozemšťany na kolena. Pro větší slávu Retonské říše, nechte nás, ctihodný Mochte, zaútočit.“

„Deset tisíc lodí,“ zopakoval koordinátor slova admirála Zetra. „To je málo … Žalostně málo. Dokonale jsme podcenili tuhle humanoidní rasu. Když naši předkové před mnoha lety náhodou zachytili a následně podrobně prozkoumali jejich primitivní sondu, odhadli naši vědci další vývoj Pozemšťanů podle obdobných civilizací. Nikdo nepočítal s tak překotným rozvojem jejich techniky.“
„Chceš nám snad naznačit, ctihodný, že…“ admirál Arintal nevěřícně zakroutil hlavou.. „Takovou chybu by naši vědci nikdy neudělali. Zatím jsme se na jejich analýzy mohli vždycky stoprocentně spolehnout.“

„To je pravda,“ souhlasil ctihodný koordinátor. „Žádné signály, žádné indicie, nic, co by nás mohlo předem varovat. A přece se Pozemšťanům podařilo vyzbrojit vesmírné jednotky, které nás počtem i kvalitou mnohonásobně převyšují.“
„Nechápu, jak mohli své válečné flotily tak dokonale utajit, ctihodný Mochte,“ hlesl zdrceně admirál Niran. „Opravdu to nechápu.“
„Ani já,“ přiznal poctivě koordinátor, a aby si nezadal, ihned dodal: „Dokonce ani Velká rada vědců.“
„Tak dobře,“ vyskočil admirál Zetr. „Nebudeme tady naříkat a skučet jako zavržené samice. Co navrhujete, Arintale?“ obrátil se na zkušeného válečníka.

„Upřesnit informace. Máme deset tisíc lodí a další dva tisíce jako zálohu Co proti nám mohou postavit Pozemšťané, ctihodný Mochte?“
„Víme o dvou flotilách, každá má dvacet tisíc lodí a jako hlavní obranný bod bude nepochybně sloužit obří vesmírná stanice, nesoucí na svých palubách zhruba patnáct tisíc ultrabojových lodí. To je padesátpět tisíc plavidel bez taktických záloh. Musíte uznat, že útok by se rovnal sebevraždě.“
„Poletíme tedy na Vardas?“ zeptal se admirál Niran, znovu opomenuvší slůvko ctihodný.

„Dříve než mohl koordinátor odpovědět, ozval se opět admirál Arintal.“
„Promiň mi, ctihodný Mochte, ale ta čísla jsou až příliš fantastická. Jak jste získali potřebné informace ?“
„Jak asi?“ usmál se koordinátor. „Naše rozvědka poslala na Zem zkušeného agenta. Naneštěstí jeho loď při návratu explodovala a nám se podařilo zachránit jen nepatrný zlomek z jeho materiálů. Ale i z toho je možné usoudit, že Pozemšťané budou ve vesmíru brzy hrát významnou roli. Tím spíš, že mají v čele…“ ctihodný koordinátor Mocht si nemohl vzpomenout na jméno potencionálního protivníka Retonského impéria. Otevřel proto schránku s tajnou dokumentací a opatrně vyndal dva potrhané a ohněm poničené sešity s křiklavou obálkou. „Tohle jméno si dobře zapamatujte,“ zachrčel vzrušeně a po chvíli výrazně pronesl: „Velký administrátor Perry Rhodan!“