dystopie 2061 (4)

ROMA , Čínská Lidová Říše , provincie Xīfāng

Od dob, co chán mezi soudruhy Zhang Guyuk sjednotil Eurasií, byl Řím opět nejdůležitějším městem Evropy. Dejme tomu, že mu to ulehčoval i fakt, že Paříž s Bruselem, lehly za války popelem. Měly být zapomenuty stejně jako Ninive nebo Mykény. Holt, všechny cesty vedou ... do Říma dorazila multikoptéra za necelých šest hodin. Po tomto časovém intervalu přistál agent kousek od rozpadlého a údajně i slavného stadionu. Vůbec mu nešlo na rozum, proč ho Číňané nesrovnali se zemí.

Tok myšlenek mu zmařila palubovka, na které poblikávalo jméno Kwan Ling. Ten mu měl zaopatřit lístek do Apoštolské knihovny, kterou internacionála tiše tolerovala. Nutno dodat, že nešlo o duchovní instituci. Spíš šlo o mlhavý skanzen Evropství.

Stilicho hovor přijal. ,,Buď pozdraven soudruhu Kwan Lingu,” pozdravil jmenovaného vlídně. Nic. Display jevil nezájem. ,,Mierda! Satelity mají zase výpadek,” rozzlobil se na techniku a vzápětí praštil do palubovky. Soudě dle opožděné odezvy, orbitální vysílače fungovaly tak, jak měly. Pouze ho napínal.

,,Uvědomuješ si soudruhu, že ničíš majetek proletariátu?” ozval se přece. Kompenzoval si snad Kwan něco? Tak či onak, arogantní Číňan by mu to s jistotou napsal do posudku, což Stilicho nechtěl riskovat. Mlčel a pokorně čekal.

,,Nemáš slov? Nuže k věci." odmlčel se.

,,Knihovna je pro rozvědku zapovězena. Revoluci žel. I kdybych hledal sebevíc, žádnou páku jsem nenašel. Neutrální garda má od samotného soudruha Zhanga pravomoc být jedinou vojenskou a zároveň policejní jednotkou, která k ní má přístup,” zkonstatoval.

,,Co budeme dělat?" tázal se Stilicho.

,,Zhangův zákon je bohorovný. Zbývá nám pouze jediné,” zvýšil Kwan napětí. ,,Musíš si promluvit se soudružkou Morales po pracovní době.”

,,To jako že jí má vzít na rande?” zazubil se Stilicho. Vtip však zanikl v překladu.

,,Centrála uvádí, že si soudružka potrpí na skromné poměry. Dokonce dává přednost metru před elektromobily. O multikoptéře asi ani neslyšela,” nechal se Kwan slyšet.

,,Technologie jí nevoní?” tázal se Stilicho.

Kwan opáčil. ,,Zřejmě preferuje koně.”

Byl to pokus o vtip? Myslel to vážně? ,,Co je to kůň?” hledal to slovo v databance Stilicho a ano, on tu otázku vážně myslel. Kwan převrátil oči. ,,Španěl,” zavrčel ironicky a dodal. ,,Vy si poradíte soudruhu.” Nakonec, coby tečku bodnutou do nicoty, zavěsil.

,,Jak jinak,” dal Stilicho průchod cynismu, ale nepřekvapovalo ho to. Znovu byl odkázán na svůj domnělý důvtip a jeho extází posilněný temperament.

Za okamžik si vystoupil, přejel očima úzké ulice a směle se vydal do metra.

Dejme tomu, že vypadalo tuctově. Pokud jde o lidi, v metru jich moc nebylo. Čínu tu s madžuským knírem připomínal nejvíc on sám. Vévodili tu totiž Italové. Stilicho nebyl s to uvěřit, že metro vůbec funguje. Brzy se však přesvědčil o opaku. Podzemka totiž v doprovodu řinčení dorazila k blízkému perónu. Zdrženlivě si přece jen nastoupil, dopravní prostředek se rozjel, načež dovezl ho až pod světský Vatikán.

*** yánxù ***