dystopie 2061 (9)

SAMARKAND , Čínská Lidová Říše , provincie Hézhōng dìqū

Vězni na ně jen tupě zírali. ,,Na co čumíte! Dejte se do práce!” vylil si otylý zlost na moderních otrocích. Rozkaz byl vyslyšen. Měl totiž jakožto otrokář autoritu.

Tlouštík se zarazil. ,,Co jsem to,” zadržel se. ,,Mám na starost zdejší, ehm, něco jako odbory, dá se li to tak nazvat. Mé jméno je Kim Sung-Ho. Co pro vás teda mohu udělat soudruhu?” rozmluvil se. Stilicho se rozhlédl kolem sebe. Žádné odbory. Byli to otroci. Takový cejch se mu zamlouval. Hodil se k nim. Vězni se vrátili ke své sisyfovské práci. Kim obrátil zrak na Stilicha. Ten spustil. ,,Centrála agentury nás odkázala na zdejší polohu. Hledáme nepřítel strany, co by se zde mohl ještě vyskytovat …” rozmlouval agent, jenže Kim mu skočil do řeči.

,,Všichni jsou nepřátelé strany. Má jméno?”

Stilicho se zamyslel. ,,Duval Maurice. Centrála tvrdí, že se právě v dole zbavil osobního čipu,” nechal se slyšet agent.

,,Bílej?” hádal otrokář.

,,Sí,” neubránil se rodné řeči Stilicho.

V baculaté tváří poznal jen otazník. ,,Přesně. Evropan!” upřesnil to agent.

Kim se zamyslel. ,,Připouštím, že se tu pracovní síla točí poměrně často,” pokrčil rameny. ,,Něco určitého nemáte? Vaše jména zní podobně,” usmál se Kim. Byl rasista? Stilicho se neurazil. Měl to podobně s Číňany. Samí Chang, Wang, Zhang … ,,Čip vám k ničemu není soudruhu?” prohlédl si ho z úkosu.

,,Čip říkáte? Osobní čip?” zaleskly se jeho šikmé oči. ,,Už vím, kdo vám může pomoci,” usmál se od ucha k uchu. Úsměv měl kupodivu empatický.

Stilicho zpozorněl. ,,Kdo?”

,,Nikdo,” odpověděl Kim. Sotva to dořekl, nastavil dron, aby hlídkoval místo něj.

Zanedlouho ho dovedl k vypleněné ulici. Kim se za chúze rozpovídal. ,,Žádal jsem stranu o místo v Sin Ťiangu, ale vzhledem k tomu, že nejsem Číňan …”

Stilicha to překvapilo. ,,A co jste?”

Kim svraštil čelo a zklamaně dodal. ,,Korejec.”

Agent pokrčil rameny. Velice nevěděl, jak na to reagovat. Žádné přátele neměl.

Mezitím dovedl agenta k ubikacím, kde očividně přebývali vězni. Celé to dávalo vzpomenout na koncentráky, byť už žádný pamětník už nemohl dosvědčit.

,,Tady chcípl pes,” usoudil Kim. Dorazili k podzemním komorám, co byly zakryté mřížkou. Stilicho se nejprve domníval, že se jedná o větrací šachty. Ale spletl se.

Kim si vybral tu prostřední a dřepl si. Náhle se tam něco mihlo. ,,Nikdo!” zakřičel do otvoru, potom vytáhl kapesní halogen a posvítil si na jámu.

,,Nešviť Mao! Štrašné!” zašišlal vězeň bázlivě. Stilicho si také klekl a zadíval se tam. Tu rozeznal, jak se vespod krčí cosi, co vzdáleně připomíná člověka. Oči se šedým zákalem mířily jeho směrem. Nebyl na něj příjemný pohled. Tvář měl špinavou, zuby žádné a zůstávalo mu jen pár blond vlasů. Kim halogen zhasl.

,,Nikdo byl dřív technik. Právě on má na svědomí ty odstraněné čipy,” řekl Kim, načež kopl do mříže. ,,Še nikdo?” posmíval se mu.

Ozval se zoufalý hlas. ,,Ano Mao! Nikdo toho lituje!”

,,Nikdo!” oslovil ho Stilicho.

,,Ano Mao?” ozvala se ozvěna z jámy.

Stilicho se podíval tázavě na Kima. ,,Proč mi říká Mao?”

,,Říká tak všem soudruhu. Udělali mu lobotomii, což znamená ...” zahájil řeč, jenže Stilicho mu do ní ihned skočil. Nezajímalo ho to. ,,O tom jsem neslyšel.”

 ,,Znáš jméno Duval?” pokračoval ve výslechu.

,,Jeden š nich Mao,” šeptal nikdo.

,,Bylo jich povícero?" zajímal se Stilicho.

,,Tši!” neváhal nikdo.

,,Kdo?” ptal se dál Stilicho.

Karikatura člověka zachrčela. ,,Nikdo, Mao, Astro, Šmejd! Kamajádi,” vyjádřil se.

,,Cože?” nechápal to. Kim mávl rukou a vyzval ho k odchodu. Stilicho zavrtěl hlavou. ,,Já vám to dešifruji soudruhu,” slíbil mu Kim. Nechali nikoho nikým.

Kim jej vedl do tmy a zastavili se až u pyramidy z lebek. Chtěl ho vystrašit? Buď jak buď, evokovala děs i v otrlém agentovi rozvědky. Kdo je měl na svědomí? Šlo o nepřítele strany? Kim spustil. ,,Nikdo, Mao, Šmejd. Ti tři to spolu táhli,” načal souvětí. ,,Nikdo je nikdo sám. Myslím se jmenoval Jonson, nebo něco podobně znějícího. Maa už jsem dlouho neviděl. To je první toho jména …”

Stilicha spustil opožděně nahrávání v komunikátoru. ,,A Astro, to znamená podle nikoho astronaut ...”

Stilicho mu skočil do řeči. ,,To bude on! Duval byl kosmonaut,” jásal agent.

,,Mírnil bych nadšení. Šmejd se také podíval do vesmíru,” pokazil dedukci.

Začínal znovu přemýšlet jako civilista. ,,Proč Šmejd? Má jméno?” zajímal se.

Kim k němu vzhlédl. ,,Bonzoval na ostatní, což mělo za následek to, že dostal domácí vězení v Šanghaji,” pokrčil rameny. ,,Tím si vysloužil titul Šmejd,” usmál se tak, že připomínal lebky za sebou. ,,Pravdou je, že si ty astronauty už moc nepamatuju.

 Stilicho si uvědomil, že s nikým podobným by se nekamarádil už jen z principu. Měl sto chutí toho lenocha zastřelit a sotva by se tak stalo, prošel by záznamy, které by omlátil jeho mršině o hlavu. Myslil si, že by nepochybně uspěl. Akorát se mu jen nechtělo. Vůbec se nedivil, že trčel v Uzbekistánu a léčil si komplexy.

,,Ale počkat! Mám číslo na Šmejdova kurátora! Ten by vám mohl dát adresu,” obrátil řeč Kim. Stilicho přikývl a oddechl si. Proč ho to tak potěšilo? Inu, nebýt adresy, bylo by to jako hledat akvarijní rybu v oceánu. Šanghaj byla největší metropolí na planetě. ,,Grazias,” poděkoval mu španělsky. Kim nerozuměl …

*** yánxù ***