dystopie 2061 (11)

ŠANGHAJ , Čínská Lidová Říše , provincie Wěidà de Zhōngguó

Stilicho zíral, že elektromobily okupují ulice stejně jako za dne. Přelstili snad Číňané i přirozený cyklus dne a noci? Bylo jich tolik, že museli pořád pracovat? Tak či onak, dopravním symbolem Šanghaje bylo tří tryskové taxi s pro jednoho. Říkalo se mu Rikša, pravdaže Evropan netušil proč. Nicméně stálo jen dva juany za kilometr a zdálo se být mobilní. Ovšem největší předností tohoto nevšedního dopravního prostředku byla jeho obouživelnost. Stilicho se dlouho nerozmýšlel. Využil jeho služeb, usadil se, zadal souřadnice, načež se rikša odlepil od země.

Rozhodně bylo praktičtější se vznášet ve vzduchu, než se trmácet v kolonách. Mrakodrapy se promítaly ze všech úhlů a vezený se posmíval těm, nad nimiž se vznášel. Smích ho však přešel poté, co rikša proletěl smogovým mrakem. Nic neviděl. Zato ten kyselý zápach cítil i přes průzor. Nedlouho nato zaparkoval rikša v 42 patře jednoho z postarších mrakodrapů. Zde si měl v jedné z ubikací odpykávat Šmejd domácí vězení. Za agenta to zatáhla samozřejmě rozvědka.

Sotva si její člen vystoupil, z té výšky se mu zatočila hlava. Došlo mu, že by byl špatným kosmonautem. Raději se tedy přilepil ke zdi. Stilicho se domníval, že ten Šmejd je spiklenec hledaného subjektu a vykalkuloval, že toho nebohého "nikoho" podrazili oba. Dál už nefilosofoval. Radši bez okolků vrazil do budovy.

Když narazil na výtah, uvědomil si, že si měl předplatit zpáteční cestu. Rikša totiž hned odletěl. ,,Revoluci žel, budu tě muset použít,” zavrčel směrem k výtahu, do něhož vstoupil a zvolil patro podle instrukcí od Perly Orientu. Výtah ho vyslyšel. Nějakou dobu bloudil v monotónní chodbě, než narazil na komoru s označením 707.

Hlasem zadal vstupní heslo. ,,Quatro, nueve, nueve, quattro,” pověděl španělsky.

Zvuk zněl negativně. Tu se praštil do čela, neboť si uvědomil, jaký je dutohlav. ,,Sí, jiu, jiu, sí,” opravil se v mandarínštině. A hle … dveře se otevřely! Stilicho se zazubil a pokradmu vstoupil do komory, v které zavětřil vydýchaný vzduch.

Šmejd ho nezaslechl. Mohl za to nejspíš fakt, že ho nemohl slyšet přes hlasité repráky. Tu je přerušila samomluva. ,,Ni chi cuo yaole ma! Vždyť v tom nic nebylo! Měl sis to obejít! Ty trotle! Obejít a smečovat! Bú to tahat odněkud zpoza stolu!” hrál si někdo na trenéra ping pongu, což poznal Stilicho podle atypického zvuku pinkání. Šmejd byl nejspíš fanoušek. Stilicho se plížil k jeho křeslu. Rozhlédl se po pokoji a širokoúhlý monitor mu prozradil, že sleduje mistrovství světa. Stilicho se o sport nezajímal. Přesto nepředpokládal, že se mistrovství světa ho účastní někdo jiný, než Euroasiaté. Nečekal však na konec setu. Místo toho mu mlčky položil ruku na rameno. Šmejd sebou přirozeně trhl, u čehož shodil láhev whisky, co mu předtím postávala na neuklizeném stole.

,,Co seš zač kurva?” štěkl bojácně a prohlédl si ho.

,,Prohibiční kontrola Šmejde,” zahuhlal Stilicho, načež si sundal roušku.

,,Šmejde?” zamračil se Šmejd.

,,Tak ti říkají v Lithiovém dole, no ne?” podotkl znovu Stilicho.

,,Co říkají v laguně je mi u prdele,” mávl Šmejd rukou a dodal. ,,A co to kecáš? Vždyť na sobě máš stejnokroj rozvědky!”

Stilicho se uznale zazubil. ,,Vidím, že nejsi blbej Wangu.”

,,Nejsem a ani se tam vrátit nehodlám. Vždyť bych tam vypustil duši!” hulákal ten, co měl domácí vězení, zatímco v pozadí cinkaly míčky. ,, Vsadím se gringo, že ty by si udělal naprosto to úplně to samé,” obhajoval se.

Stilicho pokrčil rameny. Význam slova gringo neznal. ,,Na tom nesejde,” odsekl.

Šmejd si pustil pusu na špacír. ,,Tak co? Přišel ses se mnou dívat na pinčes? Nebo co ty čínskej patolízale?”

Stilicho to nevydržel a oplatil jeho drzost backhandem. Nutno říci, že ta facka opravdu sedla. ,,Kde je tvůj kamarádíček?” domáhal se Stilicho odpovědi.

,,Ja, ja, ja … ,” koktal Šmejd, což se Stilichovi nelíbilo.

,,Jonson tě učil norsky ja? Ty ses mu tedy odvděčil,” soudil ho agent a divil se sám sobě, že si pamatuje jméno nikoho. Co je to lobotomie, už vůbec netušil.

,,Ja, ja nevím co to meleš! ” vyjádřil se smysluplněji Šmejd. ,,Nechci norovat!”

,,Kde je tvůj kamarádíček, s nímž jste hodilo Jonsona přes palubu? No kde?” zařval. ,,Kde je Duval? Mierda!” napřáhl dlaň nanovo, neboť mu neodpovídal. Tu někdo vyhrál set. Osazestvo tomu zatleskalo. Zatleská si znovu i Stilicho?

,,Maurice o tom neví a kdyby o tom přece jen věděl, zavrhl by mě jako první,” nechal se slyšet Šmejd.

,,Takže není tvůj komplic?” vykulil šedé oči agent.

,,Bú gringo, není. Přísahám!” negoval to Šmejd a zdálo se, že nelže. Stilicho byl zklamán. Totálně mimo mísu. Mlčel. Co teď? Kde mohl hledaný Duval být?

Nicméně vězněný byl v dobrém rozmaru. ,,Víš, má matka pocházela z Ontaria a můj otec zase ze Singapuru,” pochlubil se svým rodokmenem. Stilicho ho však přerušil. Nezajímal ho příběh míšence, jehož nazývali vlastní kamarádi Šmejd.

,,Nesejde mi na vlastních rodičích. Proč bych se měl zajímat o ty tvoje?” 

Míšence to ale neodradilo. ,,Nechej mě mluvit,” žádal jej s pokorou. Stilicho posunkem ruky svolil, takže Wang začal smlouvat jak prvotřídní kapitalista.

,,Známí mi říkávali, že jsem celej otec. Takže Singapurskej. A pokud si o něm neslyšel, Singapur se řadil mez Asijské tygry, no a ještě dávno předtím, šlo o kupeckou velmoc, i když to byl jen nanicovatej přístav v zapadlém průliv,” hovořil dál a dál. Stilicho tušil, o co mu jde. Poutavou řečí na něj vyvíjel tlak. Nepřerušil ho ale. ,,No a když mám poloviční genom kupce, napadá mě, že by jsme my dva mohli uzavřít obchod. Co říkáš?” vyjádřil se Wang.

Stilicho měl chuť ho oddělat. Přesto si návrh vyslechl. ,,Po čem touží Singapur?”

,,Po čem? Po čem asi! Po svobodě!” zvolal paradoxně jako rudý revolucionář.

Stilicho se ušklíbl. ,,A co dostane na oplátku rozvědka?” zajímal se, třebaže to nebylo v jeho kompetenci. Kwan by se o to postaral. Jenže on byl malý soudruh.

,,Jistě máš konexe,” podlézal mu Šmejd. Tu agent pozoroval, jak vyslýchaný natahuje ruku za ohyzdný gauč. Ukrýval tam zbraň? Těžko. Domácí vězení se zbraní nepřicházelo v úvahu. Šmejd vytáhl zpoza matrací něj podivnou věc. Papírový obal se silonem uprostřed, za nimž se cosi lesklo. ,,Co to je?” pozvedl obočí Stilicho.. ,,A ztlum už ten pinec konečně!” zařval velitelským hlasem.

Šmejd pokrčil rameny a vyhověl mu. ,,Cédéčko,” prozradil mu hned nato.

,,K čemu to slouží?” zeptal se Stilicho.

,,Dejme tomu, že jde o primitivní formát hologramu, kterej zachycuje místo, jimž byl Maurice totálně posedlý,” prozradil agentovi k věci.

Podivnost si změřil šedýma očima. ,,To by mohlo k něčemu být,” připustil, když v tom nesmyslně vytáhl zbraň a namířil jí přímo na hrudník zrádného vězně!

Ten se kupodivu nebál. Kde získal tu sebejistotu? ,,Musím ti připomenout, že to cédéčko ti bez přehrávače k ničemu nebude,” zubil se na agenta provokativně.

Stilicho se pro změnu zeširoka usmál. ,,To byla jen legrace,” ujistil ho. ,,Vždyť stejně není nabitá.” podotkl konejšivě, k čemuž demonstrativně zmáčkl spoušť, jenže … i zvuk dokáže někdy překvapit ... Ve zlomku vteřiny se oba přesvědčily, že zbraň nabitá opravdu byla, neboť kulka nekompromisně provrtala Šmejdův hrudní koš. Ten převrátil míšenecké oči a krev mu začala téct jak z hrudi, tak i ze chřtánu. Poklekl ... ,,Ty, ty, imbecile le." zněla a odezněla poslední slova Wanga Wayna, zatímco odcházel na věčný odpočinek. Rudá barva zalila jeho komoru.

Střelec intuitivně zesílil ping pong. Tohle opravdu neměl v úmyslu. Projde mu to? Vždyť ten chlap spolupracoval se stranou, takže si zasloužil domácí vězení a ne rozsudek smrti. Jenže, stalo se. Musel si nějak poradit. Zastlal míšence do toho odporného gauče, dal si roušku, vzal ukořistěné cédéčko a nechal ho hnít.

*** yánxù ***