Jonathan Freyd

Jonathan měl rád překvapení. Utajené narozeninové oslavy, vpadnutí do sourozencova pokoje a vyšmejdit to tam, unést bráchu do lesa. Nebo ještě líp, být sám unesen do lesa. A přestože měl tedy Jonathan Freyd překvapení v zásadě rád, nevěděl co si myslet o tom, že stál v neznámé zapadlé uličce a před ním stáli dva muži. Jon se zamračil. Tohle nebylo klasický překvapení. Žádné vybudování atmosféry. Prostě šel večer spát a bum-stál v již zmiňované uličce. Vlastně ani to bum nebylo. Žralo ho to.

Jon  se rozhlédl. Ulička ve skutečnosti nebyla jen tak zapadlá ulice(jak by se podle Jona slušelo na únos). Bylo to skoro náměstí. Ne, vlastně byli uprostřed dálnice. Všude kolem jezdili auta. Když se pořádně podíval před sebe, viděl kamion, jak se proti němu rozjíždí--strach--uhnout--ne--ztuhl--nic se nestalo. Když kamion vjel do bílé kopule, která Jona obklopovala, rozplynul se a vyjel na druhé straně naprosto v pořádku. Jon uznale pokýval hlavou. Sice trochu klišé, ale jinak vážně sci-fi. Potom obrátil pohled na oba muže.

První, štíhlý ale malý mužík, na sobě měl zimní kabát s velkou šálou omotanou kolem krku. Jak příhodné, pomyslel si Jon, když si uvědomil, že je vlastně červenec. Měl na sobě čepici s kulichem, spod které mu vyčuhovali zářivě zrzavé vlasy.

Druhý muž byl vysoký a také štíhlý, což narušilo Jonův smysl pro opaky. Jeho oblečení se nedalo určit, protože ve chvíli kdy se na něj Jon zaměřil pohled, oblečení obou mužů se začalo neskutečnou rychlostí střídat do outfitů z různých dob a různých období. Jak moc velkou rychlostí můžeme určit leda z toho, že Jon si fakt toho, že se to vůbec střídalo, neuvědomoval. Viděl jenom šmouhu, a pak dva týpky se slunečními brýlemi, na sobě šortky a trička.

,,Takže, kluku, já jsem Zrzek, a tohle je můj společník Brčko."

Jon svůj pohled obrátil zpátky na zrzavého mužíka. Třebaže nechtěl, hleděl na něj celkem vyjeveně. Mužík zvedl obočí a  s obavami se zeptal;

,,Tebe ještě nikdo nikdy nevyzval?"

Jon se sice dostal zpátky do svého lhostejného a kritizujícího výrazu, což na chvíli  Zrzka uklidnilo od obav emoční smršťi, která by jeho cíli poněkud znemožnila spolupracovat. Klid byl sice zračit na Jonově tváři, v jeho mozku však řádilo něco jiného. Vysvětlím. 

Při prvním teleportu se u subjektu vyskytuje jistý psychologický jev, již výše zmíněná emoční smršť. Mozek subjektu se začátku nepociťuje žádné emoce, protože se odmítá smířit s faktem, že se právě objevil v bílé kopuli na místě kde nikdy nebyl. Tudíž se mozek velice důkladně zabarikáduje před jakýmikoli emocemi, což se projevuje velice tupým zíráním přímo před sebe. Protože však jsou teleporty naprogramovány člověka donutit spolupracovat, násilím otevřou zábrany v mozku subjektu, a propustí veškeré emoce dovnitř mozku. Následkem je většinou omdlení a občas i následná smrt. Jediné subjekty, které absolvovali první teleport, tak, že se nejen nekoukali zmateně přímo před sebe, ale ani neomdleli, byli:

1, První laboratorní myš, na které se teleport testoval.

2, Maximus Veliký.

3, Jonathan Freyd.

Jon se zapotácel. Opřel se o průhlednou stěnu ramenem a zhluboka se nadechl.

,,Cože?"

,,Cože?"

,,Ptal jsem se, co to do prasele znamená někoho vyzvat."

,,Takže ne?"

Jonathanova úroveň sebeovládání exponenciálně klesala.

,,Ne."

,,Tak jak to že neležíš na zemi polomrtvej?"

,,Měl bych?"

Zrzek chvilku přemýšlel.

,,Aha."

,,Co aha, ty jeden vypatlanej břečťane?"Jonathan se postavil rovně a namířil na Zrzka prst. ,,Vytáhnete mě z mýho podělanýho domova doprostřed dálnice a jediný co umíte říct je aha?"

  

 

 

 

 

 

Zatím je toto můj první(samozřejmě ještě nedokončený)pokus o nějakou kultutu. Určitě napište do komentářů jestli vás zaujal a vtipy vás aspoň trochu pobavily. Děkuji za přečtení.