Šachy

Když jsme dorazili k tomu asteroidu, byli jsme nadšení: celá cizí technologická civilizace! Chtělo to ale něco analýzy: asteroid zvenku vypadal neobývaný, ale celá aktivita se odehrávala uvnitř: hornina asteroidu měla pravidelnou krystalickou mřížku a v jejím nitru se nacházely bytosti: stavěly města, stroje... Zkusili jsme rádiový kontakt na jednu z bytostí a ona ztuhla, jako by omdlela.

Vysílali jsme dál. Pokaždé když jsme někoho kontaktovali, byla to stejná písnička. Naštěstí se bytosti po delší době vzpamatovaly z toho transu, ale už nás nekontaktovaly zpátky.

Co jsme dělali špatně? Nevěděli jsme. Zjistili jsme, že bytosti, které dříve omdlely, spolu začaly komunikovat a přizvaly do tohoto procesu i další z členů této civilizace.

Mezi tím jsme analyzovali tu krystalickou strukturu - měli jsme pocit, že odpověď máme stále před očima, ale nevidíme ji. Nastal čas zavolat experta ze Země. Naše expedice je z lidmi osídleného Marsu, takže nehostí úplně ty nejlepší z nejlepších, z centra lidské civilizace. Než expert dorazil do pásu asteroidů, bytosti stále rokovaly.

Expert měl celou cestu na to, aby se seznámil s našimi materiály: nakonec to rozsekl:

"Vidíte tu krystalickou mřížku? Oni v ní žijí celou dobu: nepřipomíná vám něco? Je to jako šachová políčka: bytosti jsou zvyklé žít tak říkajíc na tahy: pohybovat se z jednoho políčka mřížky do druhého. A náhle narazí na civilizaci, která funguje spojitě, analogově: už jen ta spojitá řeč na těch rádiových vlnách musela být šok: a když nás uviděli: mimo mřížku, mimo hrací pole, mimo svůj svět... není divu, že omdleli."

Od rokujících bytostí nakonec přišla zpráva, která expertovo mínění potvrdila:

"Musíme --- Rozšířit --- Obzory ---- Abychom --- Pojali --- Vaši --- Bezlimitní --- Existenci --- Trpělivost --- Trpělivost --- Trpělivost --- Děkujeme."