Jiné místo, jiný čas (4)

Jiné místo, jiný čas (4)

Anotace: První den s protonací.

Sbírka: Jiné místo, jiný čas

V neděli ráno Eva vstala a plížila se do koupelny. Bylo jí mizerně, hlava třeštila, před očima měla mžitky. Opravdu se jí zdálo, že prožívá osudy jiných lidí. Dokonce několikrát spolu s jiným člověkem zemřela. To na náladě nepřidá.

Uvařila si hrnek bylinkového čaje a pustila rádio. Heydrich stále ležel v nemocnici a byl v bezvědomí. Na atentátníky byla již vypsána odměna 100 tisíc korun. Hudba zněla jen vážná a chmurná.

Když se nasnídala a upravila, vyšla do ulic. Už se cítila o něco lépe a jarní povětří bylo plné vůní. Došla na nádraží a nastoupila do jedničky, která ji odvezla do Lužánek. V parku bylo poměrně málo lidí, většina věřících trávila nedělní dopoledne v kostele. Eva došla k jezírku a posadila se na lavičku. Pravou ruku držela na kabelce, levou si pročísla vlasy.

Podívala se upřeně na mladíka, který šel právě okolo. Pokusila se usměrnit svou vůli a zachytit stopy tohoto muže v protonaci. Úplně sebou škubla, když jí najednou proběhl před očima celý jeho život. Věděla, že je synem živnostníka, jeho žena je Židovka a mladík trpí stálým strachem o ni a dcerku, které je teprve 5 let.

Oči se jí zamžily, protože nějakým způsobem poznala, že ten muž zemře v koncentračním táboře. O tomhle jí Klásek nic neříkal, že by měla předvídat budoucnost. Narovnala se, opřela záda o lavičku a zkoumala další procházející. Postupně se jí dařilo zaměřit pouze na poslední myšlenky výletníků, ke starším vzpomínkám se uchylovala jen tehdy, když byla zvědavá.

Myšlenky mnoha žen se obracely k oblečení a k tomu, jak dobře na korzu vypadají. Každá měla nějaké specifické vidění módy, před Evou defilovaly různé šaty, jejichž půvab mohla nyní porovnávat zprostředkovaně pomocí cizích myšlenek. Sama byla oblečena jako žebračka, napadlo ji po chvíli. Bude si muset pořídit taky nějaké pěkné šaty na neděli.

Jeden z procházejících mužů byl bývalý poslanec. Měl hlavu plnou starostí, stále se dokola zaobíral atentátem a odsuzoval ho jako naprostý politický nesmysl. Když se Eva podívala hlouběji do jeho minulosti, zjistila, že je viníkem smrti mladé dívky. Alespoň on to ve svém svědomí takto hodnotil. Ta dívka se zabila z nešťastné lásky. Když ji odmítl, spáchala sebevraždu.

Kolem poledne Eva zjistila, že málem usíná. K tomu se zatáhlo a první kapky deště vyháněly rekreanty z parku. Vstala z lavičky a šla na zastávku tramvaje. Vysoký mladý muž v dvouřadovém obleku, který stál před ní na refýži, se jí nezdál od pohledu. Zaměřila se na jeho vzpomínky v protonaci a strnula. Byl to cestovatel časem, který sháněl svůj ztracený počítač.

Na náhody Eva nikdy nevěřila, na nějaký osud už vůbec ne. Přesto se osmělila a chytila muže za loket.

„Pane? Myslím, že mám něco, co patří vám,“ řekla bez obalu.

Muž se k ní sklonil a pohlédl jí do očí.

„Poklona, slečno. Bohužel nevím, o čem mluvíte.“

„To poznáte. Pojďte se mnou.“

Dala se do běhu, mířila k altánku, aby se zde skryla před houstnoucím deštěm. Muž kupodivu utíkal za ní.

Doběhl ji až pod střechou.

„Uf, vy jste mi dala. Co vás to napadlo? Co jste zač?“

„Do toho vám nic není. Já bych se vás taky mohla zeptat, co tu děláte. Vám se rok 2002 nelíbil?“

Muž zbledl, chytil Evu za ruku a tiše řekl: „Proboha, jak o tom víte?“

„Mám váš počítač. Našel ho jeden snaživec, kterého později hledalo gestapo. Naštěstí jsem mu ten přístroj včas sebrala a schovala. Vy jste historik?“

„Ano, jsem. Jak se může žena z této doby vyznat v počítačích? Patrně taky pocházíte odjinud, že je to tak?“

„Máte pravdu. Jsem něco jako agentka MMN.“

„Čeho?“

„Multiversum Mind Net. Vám to nic neříká? Počítač Ida, 30. století?“

„O tom nic nevím. Já vlastně původně pocházím ze století 24. Jsem agentem Časové služby.“

„Aha. O tom zase nevím nic já. Ale když pojedete se mnou k nádraží, dovedu vás k vašemu počítači. Pak si můžete jít po svých, protože vy evidentně do protonace přispíváte.“

„Kam přispívám? Co to melete?“

Eva si prohlédla mladíka s despektem.

„Takže vy jste do této doby nepřišel pomocí protonace?“

„Ne, co to je? Přiletěl jsem časoprostorovou lodí.“

„Tak nejspíš nepotřebujete vědět nic dalšího. Jdeme.“

Když si pak večer sedla do křesla, musela se usmívat. No vida. Tady časem cestuje kde kdo. Nakonec to bude ještě zajímavý výlet.

Autor Pavel D. F., 08.12.2024
Přečteno 76x
Tipy 3
Poslední tipující: cappuccinogirl, Marry31, mkinka
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Na každou další kapitolu se vyloženě těším:-)
Je to fakt zajímavý...a vtahuje mě to, takže díky*

08.12.2024 21:59:25 | cappuccinogirl

© 2004 - 2025 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel