Faktor stability (3)

3.

Shrnutí předchozího děje: Adam se po svém pokusu přidat se k řádu premonstrátů ocitá ve vězení a rekapituluje svou situaci.

--- --- ---

Ráno chlapce odvedli do auta, které velkou rychlostí vyrazilo z města na sever. Adam se ocitl v jakési letargii, bylo mu všechno jedno. Cítil se jako křesťan starého Říma před arénou se lvy. Na poli seděla malá haslanská loď ve tvaru protáhlého zahnutého raketoplánu. Naložili ho do lodi a ta za tichého šumění antigravitačních motorů vzlétla k obloze. Neptal se, kam ho vezou, jen seděl a čekal.

Byl ve špatně osvětlené kabině skoro sám. Ostatní sedadla s dlouhými zahnutými opěradly připomínala žebra mrtvé a sežrané velryby. Modř oblohy za okénkem bledla a posléze temněla do šedé až černé barvy.

Loď vystoupala na oběžnou dráhu a zakotvila u velké diskovité mateřské lodi. Objevil se tarak v obřadním rouchu a odvedl Adama do místnosti se stolkem a několika křesly, kde už sedělo osm mladých lidí, pět chlapců a tři dívky. Všichni byli jacísi strnulí, Adam vytušil, že je museli utlumit nějakou drogou.

„Já jsem tarak Older, vy mladí lidé, budoucnosti své rasy,“ začal mluvit anděl nedokonalou huhlavou češtinou. „Všichni pocházíte z Česka a jste křesťané. Jste natolik křesťané, že jste uvažovali o duchovní kariéře. To není špatný základ. Pro dlouhodobou stabilitu Země potřebujeme vychovat dostatečný počet duchovních, myslím tím lidí, duchovních. Lidské taraky. Ponesete víru v jediného všemocného Belamase svým druhům. Dostane se vám za to velké vážnosti, budete žít bez starostí. Tak co na to říkáte?“

Neříkali nic. Jen se na sebe dívali a nevěřili svým uším.

„My pochopitelně víme, že se křesťanská víra od té naší až tak neliší,“ pokračoval tarak. „Také je založena na vzájemném respektu a drží se zlatého pravidla: co nechceš, aby druzí činili tobě, to nečiň ani ty jim. Možná to říkáte jinými slovy, význam je tentýž. Takže jediným problémem je pojetí Belamase jako jediného Boha. Naše víra je základním faktorem politiky stability vesmíru. Pokud najdeme primitivní civilizaci, a vaše civilizace je primitivní, o tom není pochyb, naučíme ji ctít Belamase. Je důležité, aby celá planeta měla jedno náboženství, jiným způsobem nelze dosáhnout trvalé rovnováhy. Poučili jsme se z vlastních chyb. Možná se vám jeví naše chování jako násilné, taky jsme vás mohli nechat, ať se navzájem pozabíjíte ve jménu tu Krista, tu Alláha, nebo třeba Krišny, nevyznám se v tom vašem divném panteonu, musíte mi moji neznalost prominout. V každém případě by vaše civilizace zanikla. Nyní nebo později, jednou určitě. Belamas vás zachrání.“

„Nemůžete nám brát naši kulturu a víru,“ řekl Adam tiše.

„Ano, to nesmíte,“ přidala se jedna dívka.

„A kterou kulturu máte na mysli? Tu vaši materialistickou blamáž, které už nelze říkat kultura křesťanská? Nebo divoké běsnění mudžahedínů či sebevrahů opásaných výbušninou? Vzpamatujte se přece! Vždyť jste žili v obrovském zmatku. To je kultura? Podívejte se, nikdo nebude lidem na Zemi bránit, aby se nadále věnovali umění, architektuře nebo třeba filosofii. Pouze Bůh bude jeden a pro všechny. To je podstatné. A vy budete jeho hlasateli.“

Tarak vstal, otevřel dveře a odešel. Místnost se naplnila voňavým plynem a všichni pozemšťané usnuli.

Když se Adam vzbudil, měl na hlavě nasazenou jakousi kuklu, z níž vedly dráty k přístroji, který připomínal počítač. Za přístrojem seděla modrá žena a pohybovala ovladači. Ucítil na hlavě mírné pálení, pak sebou cukl pro náhlý nárůst elektrického napětí - a potom už jen ležel a vnímal vzdálené šumění klimatizace lodi.

Usnul. Jak dlouho spal, nevěděl. Na haslanské lodi neexistoval žádný způsob synchronizace přirozeného běhu času. Pořád svítilo světlo, pořád hučela klimatizace.

Probudil se a zjistil, že leží volně na lůžku a v místnosti nikdo není. Vstal a šel ke dveřím. Bylo otevřeno. Vyšel do široké chodby, jejíž zakroucený tvar působil na lidské centrum rovnováhy poněkud destruktivně. Zatočila se mu hlava a spadl na zem. Přišla haslanská žena, nasadila mu brýle a vedla ho chodbou. Brýle nějak opticky filtrovaly podivné působení architektury lodi.

Vešli do malé místnosti, žena pokynula Adamovi, aby se posadil do křesla uprostřed, a pak odešla. Vstoupil tarak Older, nesl v ruce knihu a měl na sobě slavnostní roucho.

Postavil se před Adama a řekl: „Svatá vůle Belamase buď s námi.“

Adam sebou trhl. Uvědomil si, že se v jeho mysli udála změna. Už necítil žádnou touhu být křesťanem, místo toho se v jeho mozku rozžehla myšlenka na velkou milost Belamase. Nechápal to, ale nic s tím nezmohl.

Older otevřel knihu. Nebyla to normální kniha, vycházelo z ní bílé světlo jako od obrazovky televize.

„Posvátná chvíle nadchází, obraťme své myšlenky k našemu Pánu.“

Adam se nemohl ani pohnout. Cítil, jak jeho mysl touží po poznání tajemství Belamase, jediného Boha vesmíru.

Older pokračoval: „Mysl tvého služebníka Zlámala se ti otevírá, ó náš Pane.“

Byla to pravda. Adam zjistil, že toho o Belamasovi ví mnoho. Věděl naprosto jistě, že je to jediný velký Bůh vesmíru, kterému se klanějí celé civilizace. Viděl všechny ty zástupy věřících toužících po osvícení. Měli různé barvy pleti, někteří vypadali jako lidé, jiní jako ještěrky a další zase jako opice. Belamas byl Bohem všech.

„Pohrouženi v modlitbách cítíme tvou velikost, mocný Belamasi.“

Tarak se odmlčel, zavřel knihu a pozvedl ji do výše.

„Adame Zlámale, člověče z Terry. Jménem svého Pána a u vědomí učení, kterého se ti dostalo, světím tě na taraka. Od této chvíle budeš ústy našeho Pána, přineseš mír a blaho svým druhům. Svatá vůle Belamase buď s námi.“