Faktor stability (4)

4.

Adamovi, který žije ve světě ovládaném mimozemšťany, se nakonec naskytne řešení duchovního povolání: je vysvěcen na kněze boha okupantů Belamase.

--- --- ---

Devítka prvních českých taraků odletěla na Zemi společně. Přistáli v Praze, kde se každého ujal modrý tarak a zavezl ho na místo jeho působení. Adam dostal na starost Plzeňsko. Bydlel na bývalé faře v centru krajského města, nyní se jednalo o duchovní centrum Belamase.

Všechno bylo najednou tak prosté. Teoreticky byl připraven dokonale. Veškeré znalosti o Belamasovi a jeho učení měl natrvalo vypálené do mozku. Rovněž obvyklé postupy práce duchovního dobře znal. Zbývalo uvést teorii do praxe.

Hned první den večer nechal svolat občany Plzně na náměstí, kde měl připravenu tribunu a vedl první bohoslužbu pod širým nebem. Haslanský ritus byl poměrně jednoduchý. Pouze pár úvodních modliteb, které pronášel tarak sám, dlouhé kázání na vybrané téma a společná závěrečná modlitba. Adam kázal o nutnosti přijetí nové víry a o potřebě zavrhnout všechny bývalé duchovní proudy. Sešlo se poměrně dost lidí, jiné duchovní vyžití neexistovalo. Naslouchali pozorně.

Ráno dalšího dne vyrazil na cestu po okolí. Měl k dispozici auto a osobního šoféra. Belamasova církev byla financována přímo státem, příslušné zákony parlament dopředu připravil.

Po bohoslužbě v Rokycanech scházel z pódia s pocitem dobře vykonané práce. Sešlo se poměrně málo lidí, mnozí byli v práci a děti ve školách. Přesto šel po náměstí celý rozzářený a nedával pozor na své okolí. Byl dost překvapený, když k němu přistoupili dva muži, jeden mu zabořil do zad hlaveň samopalu, a strkali ho do úzké uličky. Vůbec se nezmohl na obranu. Naložili ho do černé dodávky a pod namířenou zbraní vezli neznámo kam.

„Proč to děláte?“ ptal se Adam muže se zbraní.

„Čistíme naši zemi od zrádců,“ řekl muž a pohrdavě si odfrkl.

Přijeli na zanedbaný statek, Adam byl dovlečen do nevábně vypadající místnosti, kde jediným zařízením byla stará polorozpadlá postel. Nikdo s ním nemluvil, nikdo neodpovídal na jeho dotazy. Dveře se zavřely a nastalo ticho. Možnost úniku neexistovala. Pevné dveře byly zamčené a okno zdobila masivní mříž.

Večer mu přinesli jídlo. Bylo už dost pozdě, když ho vyvedli do velké místnosti, kde stálo několik lidí, někteří měli zbraně a jeden muž byl oblečený do taláru. Tleskl do dlaní a začal mluvit.

„Lidový soud zasedne k projednání případu taraka Adama Zlámala obviněného z kolaborace s uchvatiteli moci na naší planetě.“

Přítomní si sedli na připravené židle, Adam musel zůstat stát.

„Obviněný, je ti jasná povaha žaloby?“

„Marně se snažíte. Tento soud nemá žádné opodstatnění,“ řekl Adam klidně.

„Je to lidový soud, taraku! Likvidací církví spáchali uchvatitelé neodpustitelný čin, neexistuje žádná milost pro jejich přisluhovače. Můžeš nám říct, proč ses přidal na stranu modrých andělů?“

„Přátelé, vidíte ve mně zrádce a zatím jsem jedním z vás. Narodil jsem se jako křesťan a byl jsem svému přesvědčení vždy věrný. Dokud jsem nepoznal Belamase. Nemá smysl se přít o jeho Božství. Všichni bohové jsou totiž jeden Bůh a klidně mu můžeme říkat Belamas, na jméně nezáleží. Haslanové nám přinesli vědomí tohoto jediného Božství, čímž nás upamatovali na naše dávné široké pojetí rovnosti všech lidí všech vyznání.“

„Tohle jsou jen slova ve větru. Za nimi však zůstává vědomí o lidech, kteří položili své životy za svoji víru. Byly jich tisíce a nebudou zapomenuti. Stále jsi nám neřekl, proč jsi zradil.“

„Nezradil jsem a vy to v hloubi srdce cítíte. To vy zrazujete lidství, když mě obviňujete.“

„Pokud ses přidal na stranu vrahů, jsi sám vrah, nemám pravdu?“

„Nemáte. Já nestojím na straně Haslanů. Jejich metody neuznávám, jsem pouze přinucen trpně je snášet. Belamas stojí na naší straně. Ať si o Haslanech myslíte co chcete, víra v Belamase je dar, který svou velikostí ospravedlní všechny oběti. Zatím tomu vzdorujete. Později pochopíte.“

„Tohle nemá žádnou cenu. Adame Zlámale, taraku, jsi vinen kolaborací a jako takového tě tento lidový soud odsuzuje k smrti. Trest bude vykonán za úsvitu. Jednání soudu je ukončeno.“

Dva muži popadli Adama za rukávy, smýkli s ním, až málem upadl, a dovlekli ho do jeho cely. Zůstal sám. Na druhé straně dveří slyšel radostný pokřik bývalých soudců. Smáli se a provolávali slávu novému lidstvu. Museli při tom pít, zpěv a řev se měnil v opilecké blábolení.

Uprostřed noci, když už všechno ztichlo, ozval se náhle štěkot zbraní. Adam vyskočil a přitiskl se ke zdi. Střelba trvala jen chvíli. Potom se dveře rozletěly a stanul v nich modrý policista. Pohlédl na Adama.

„Jste v pořádku, pane taraku?“

„Nic mi není, co to bylo?“

„Vaše osvobození, pane, pojďte se mnou.“

Procházeli místnostmi, kde se na zemi válela lidská těla. Haslanové kontrolovali, zda někdo nepřežil. Pokud známky života zjistili, doráželi lidi dávkami z energetických zbraní.