Herci

"Svět je někdy divnej, chápete?" řekl Martin svému psychologovi. Ten si něco zapsal do notýsku.
"Vztahy mezi lidma. Politika. Ale i ty příjemnější věci jako jídlo a sex jsou svým způsobem... zvláštní." pokračoval Martin.
"Jak to myslíte?" zeptal se psycholog.
"No... že byste to takhle asi nevymyslel. Jak musíme jíst, abychom přežili. A hledáme druhou půlku sebe."
"Hmmm..." zabručel terapeut.
"A ty všechny divný věci co se dějí ve světě, jako... kulisy. Pokud jde o mě, všichni můžou být třeba něco jako herci: a já nemám jak se to dozvědět."
"To by se asi vaše manželka divila, kdybyste jí to řekl," usmál se psycholog.
"Proto to říkám... vám," vzdychnul Martin.
Po terapii došel domů a rozvalil se na postel. Hned jak usnul, začala realita Země mizet a objevil se svit skutečného světa, jeho barvy a energie, jako vždy.

Shluk energie "psycholog" poslal zprávu shluku energie "manželka": "Co když na to přijde?"
"Manželka" odpověděla: "Nemá jak. Je vevnitř, jsou to pro něj jenom hypotézy."
"Máš pravdu," odvětil "psycholog" "není ti ho někdy trochu líto?"
"Trochu hodně," přisvědčila "manželka": "ale takhle to počítač chtěl, ne? Simulovat, která kombinace pozitivních a negativních zážitků bytost celkově nejvíce naplňuje. Ještě že to není napořád, pak se vrátí mezi nás a krásně se tomu zasmějeme."