Interaktivní dějiny (2)

2.

Shrnutí předchozího děje: Doprovázíme provozního programátora Marka ranním spuštěním velkého sálového počítače. Potom je pozván k šéfovi, aby si vyslechl pokyny ohledně instalace nového minipočítače. A pak se teprve ukáže, že je Marek vlastně cestovatelem časem, který studuje dobu konce reálného socialismu.

--- --- ---

Budova společnosti Interactive History působila běžným dojmem shonu, po chodbách procházeli rychlou chůzí referenti a dobře oblečení zákazníci. Marek vystoupil z koncentrátoru ve svém časosběrném obleku a zamířil k šatně pro personál. Bylo tu prázdno a ticho, značný kontrast ke hluku na chodbách. Marek se převlékl do civilního obleku a zamířil do kanceláře sekce druhé poloviny 20. století.

Sekretářka Jana Jánská seděla za stolem a pracovala na počítači, právě něco honila v prostoru holografické obrazovky, mávala rukama a tvářila se sveřepě.

„Ahoj Jani, co to děláš? Je šéf u sebe?“

„Aha, nazdar Marku, už jsi tu dlouho nebyl. Jak se žije ve 20. století?“

„Normální šeď reálného socialismu, co ti mám povídat.“

„Stejně jsi kanón, že jsi si tam troufl, já bych se bála KGB.“

„U nás působila v té době STB, ale byli to stejní gauneři. Můžu dál?“

„Můžeš, nikoho tam nemá, za pět minut přijde nějaký docent z Karlovy univerzity.“

„Dostal jsem pozvání, tak se snad domluvíme.“

Marek vešel do kanceláře vedoucího Reichmanna, ten vzhlédl od počítače a rozzářil se přátelským úsměvem.

„Vítám vás, Marku, jdete právě včas. Věděl jsem, že je na vás spolehnutí. Co dělá PracOděv?“

„Pořád šije pracovní oděvy. Budeme mít nový počítač.“

„Skutečně? To je dobrá zpráva, netrpělivě očekáváme další informace o těch počítačových brontosaurech. Teď mám pro vás ale jiný úkol, posaďte se.“

Marek si sedl a chystal se pohovořit se šéfem o nových úkolech, když se dveře otevřely a do kanceláře vstoupil mužík s vousy a velkými brýlemi.

„Tak jsme se tu pěkně sešli, vítám vás, pane docente. Toto je náš terénní pracovník ve dvacátém století, pan Marek Polesný, Marku představuji vám docenta historie pana Matonohu.“

„Těší mě, pane docente,“ řekl Marek.

„I mě těší, mladý muži. Vy prý působíte v osmdesátých létech v rámci České republiky.“

„Tehdy to ještě bylo Československo, jak jistě víte, pane docente. Ano, zabývám se historií počítačů.“

„Měl bych pro vás nový zajímavý úkol, pokud pan vedoucí dovolí,“ řekl Matonoha.

„Jistě,“ začal Reichmann, „Marku vy jste katolík, jestli se nepletu.“

„No, jsem, šéfe, je to pro mě trošku složité v době, kde pracuji, ale nestěžuji si.“

„To je skvělé, pane Polesný,“ řekl Matonoha. „Slyšel jste někdy o skryté církvi?“

„Nevím, pane docente, souvisí to nějak s mojí dobou?“

„Ano, v té době došlo dokonce ke zvýšení aktivit skryté církve, pan Reichmann mi vás doporučil jako agenta, který by nám mohl něco zjistit. Pokud se toho ovšem odvážíte, jde o úkol nad běžné standardy časových agentů.“

„Nezlobte se, pane docente, ale já toho o církevních problémech moc nevím. Do kostela chodím, to ano, jenže jinak je mou specializací informatika, nevím, jak bych vám mohl pomoci.“

„Marku, já na vás nechci naléhat,“ začal Reichmann. „Není pro nás problém zacvičit nového agenta, ale víte jak je to obtížné infiltrovat totalitní společnost bez nebezpečí ztráty agenta a nějakých těch paradoxů při jeho záchraně. Šlo by jen o běžnou agenturní činnost, jistě máte možnost navázat kontakt s lidmi kolem církve. Pokud chodíte do kostela, tak si vás už asi všimli, nebude podezřelé, když se pokusíte kontaktovat jisté kruhy společnosti, nejspíš někoho zajímavého znáte.“

„Karlova univerzita by vám samozřejmě hradila zvýšené náklady z grantu na výzkumnou činnost,“ řekl Matonoha.

„Já nevím, pane docente, místní farář je členem Pacem in terris, pokud víte, kdo to byl. Všude se tam motají STBáci, je to nebezpečné a to žádnými penězi nepokryjete.“

„Vidíte, Marku, máte potřebné vědomosti, jen je využít,“ řekl Reichmann. „Počítače nejsou všechno, jednou se vám bude nová zkušenost hodit.“

„Mohl byste na tom postavit vědeckou práci, pane Polesný, jde nám o informace, ne o prestiž.“

„Vy asi moc nevíte, jak to tam vypadalo, pane docente, což? Můžu se pokusit něco zjistit, ovšem jestli se mi podaří infiltrovat tajnou církev, to opravdu nevím. Chápu, jak je obtížné nasadit nového agenta a jsem loajální k Interactive History. Doufám, že mým rodičům budete platit řádné náhrady, šéfe, pokud mě odvlečou do gulagu.“

„Nebojte, Marku, vytáhneme vás i kdyby vás poslali ke všem čertům, to vám slibuji,“ řekl Reichmann.

* * *

Zbytek dne strávil Marek procházkami po městě, chtěl si urovnat myšlenky a prostředí moderního města bylo o dost lepší, než místo, kde plnil své úkoly. Navštívil knihovnu a pídil se na internetu po skryté církvi. Moc toho nenašel, církev se po znovunabytí svobody prý poněkud styděla za své tajné kněze a biskupy, někteří měli rodiny a to tehdejšímu výkladu kanonického práva vůbec nevyhovovalo, platil úplný a bezpodmínečný celibát s rizikem ztráty možností přijímat svátosti v případě nějakého poklesku.

Zjištěné informace Marka vůbec neuspokojily a začal si pomalu vyčítat, že vůbec na docentovu nabídku přistoupil. Počítače nikdo přijímání svátostí nezbaví.