Anotace: Hledání odvahy. AI se omlouvám, že jsou dialogy didaktické. Můj styl "largo" je už holt takový. Asi bych měl spíš psát hry a scénáře pro film...
Sbírka: Rádio
Shrnutí předchozího děje: Karel je po neúspěšném pokusu vrátit ho ze světa Židů zpět do jeho původního vesmíru vtažen pro změnu do světa, kde vládnou křesťané. Je zavřen na psychiatrii a dlouze vyšetřovaný doktory i církevním představitelem. Velkou oporou je mu profesor Stolář, který s ním sdílí pokoj.
--- --- ---
„Poslyš, profesore, proč jsi tu vlastně zavřený?“
„Pst! Nemluv tak nahlas, i stěny mají uši.“
„Ale no tak, čeho se bojíš? Přeci jsme v blázinci, co nás může potkat horšího?“
„To by ses divil! Třeba káznice, kde musíš tvrdě pracovat a nikdy nevíš, jak dlouho tam budeš muset zůstat.“
„Měl jsem tě za otevřeného a odvážného člověka, bratře profesore.“
„No tak dobře. Řeknu ti to. Učil jsem své studenty, že Ježíš byl Žid.“
„Ale on přece byl Žid.“
„No právě. Především byl Syn Boží. Tvrdit něco jiného by mohl snad jen blázen. A tak jsem tu.“
„Pro takovou lapálii?“
„Jsi opravdu z jiného světa, Karle, když tohle nechápeš. Blázince jsou přece jen lepší kriminály, to ví každý. Všude kolem je plno konfidentů, kteří tě udají kuriální službě. I tady jsou, vím to, každý je neustále pod dohledem.“
„Takže on tě někdo udal a potom…“
„Přesně tak. V našem světě máš všeho dostatek, nikdo tě nehoní do práce, nikdo ti viditelně nic neporoučí. Jenže pod povrchem bratrství se skrývá podlost a touha po moci. Nemůžeme vlastnit žádný majetek, všechno patří všem. Musí být nějaká věc, po které lidé touží. Je to moc a beztrestnost. Pokud se staneš agentem kuriální služby, žádný soud tě neodsoudí. Máš moc nad svými bratry, můžeš je kdykoliv kompromitovat. Pokud sloužíš opravdu věrně, můžeš se stát úředníkem kuriální služby a najednou si před tebou nebudou jistí ani kněží.“
„Za takovou otevřenost bys asi byl potrestán, nemám pravdu?“
„Máš. Možná mě teď odtud odvedou a postaví před přísný diecézní soud. Tebe jsem však musel varovat, jsi tu příliš na ráně. Vždycky se někdo chce zavděčit.“
Byl to divný svět. V dětství jsem snil o utopii, dokonce mě napadlo, že by taková teokracie, kde se všichni mají rádi, nemusela být od věci. Skutečnost je vždy jiná.