Rádio (11)

11.

Shrnutí předchozího děje: Karel, cestující mezi realitami, má ve světě křesťanů problémy, zajímá se o něj kuriální služba, což je ekvivalent naší někdejší tajné státní policie. Pomocí sestry na oddělení prchá z blázince a cestuje na střední Moravu do Prostějova, kde nejprve hledá práci. Je zaměstnán na poště u dálnopisů, kde si ho najde kuriální služba a snaží se z něho udělat svého konfidenta a vydírá ho.

--- --- ---

V neděli bylo třeba jít do kostela. Vůbec jsem nepochyboval o tom, že je návštěva bohoslužeb hlídána agenty kuriální služby. Mše byly každou hodinu od brzkého rána až do poledne a to ve všech kostelech ve městě. Muselo se dostat na každého obyvatele, k tomu bylo patrně potřeba velkého počtu kněží, kteří ve všední dny působili jako úředníci.

Po mši před kostelem ke mně přistoupil mladý muž s knírkem a odvedl mě stranou.

„Bratře, vím, že se o tebe zajímá kuriální služba. Pokud bys chtěl uniknout její pozornosti, měl bych pro tebe řešení.“

„Proč mi to říkáš? Co když už pro kurii pracuji?“

„Ale nepracuješ, nejsi ten typ, který by se nechal snadno zverbovat. Tak co, jak to uděláme?“

„Dobrá, co mi můžeš nabídnout?“

„Existuje jistá skupina lidí, kteří žijí svobodně na jedné faře v Jeseníkách.“

„Na faře?“ zeptal jsem se s nedůvěrou.

„Ano, pod svícnem je nejvíc tma. Jestli chceš, sbal si věci a odjeď do Vrbna pod Pradědem. Ohlas se tam bratru knězi Janovi a řekni mu, že tě posílá Hynek.“

„To stačí?“

„Ano, to stačí. Postará se o tebe. Buď zdráv.“

Neznámý odešel a nechal mě na pochybách. Mohl jsem přistoupit na spolupráci s kuriální službou a na vše zapomenout. Pokud do Vrbna pojedu, může to být taky provokace. Anebo opravdu uniknu pozornosti tajné služby a budu mít pokoj. Rozhodl jsem se opět riskovat.

Hned v pondělí ráno jsem vyrazil na nádraží a odjel do Olomouce, odkud se dalo pokračovat dalším vlakem na sever. Ve Vrbně jsem byl kolem poledne. Našel jsem faru a vyhledal kněze Jana Cáska. Kontakt od Hynka opravdu fungoval. Bratr Jan si mne odvedl do svého pokoje a začal se ptát, co umím a proč utíkám. Všechno jsem mu po pravdě vylíčil, pouze jsem vynechal svůj původ v jiném světě a svoje pravé jméno.

„Jako spojař se tu uživíš, bratře. V Krnově na nádraží potřebují údržbáře traťových telegrafů.“

„Jak to všechno víš, bratře Jene?“

„Mám své informace. Kuriální služba o nás ví, my víme, že to ví, ona ví, že to víme a tak dále. Znáš koncept našich plánu uprostřed plánů jiných?“

„Frank Herbert?“

„Svatý Ignác. Nacházíš se na půdě Tovaryšstva Ježíšova. Děláme některé věci jinak, než bratři kazatelé, jejichž vliv na chod církve nelze pominout. Přece i papež má bílý šat jako dominikáni. Tovaryšstvo je víceméně nezávislé na systému státní moci. Některým lidem se to nelíbí, jenže nemají žádnou možnost, jak to změnit. U nás se kuriální služby bát nemusíš, netroufne si proti nám zasáhnout.“

Dostal jsem malý byt nedaleko nádraží, u dráhy v Krnově opravdu hledali údržbáře telegrafu. Opět příležitost jak žít normálně ve světě, po kterém jsem netoužil. Ve středu si mě ovšem zavolal kněz Jan a jeho požadavky nebyly zrovna přívětivé.

„Bratře Karle, potřebujeme se dozvědět pár věcí o přednostovi krnovského nádraží. Je možné, že pracuje pro kurii a navenek se tváří jako příznivec Tovaryšstva. Pokus se kolem něho trošku motat a pokud se ti podaří odhalit nějakou nepravost, dej mi vědět.“

„To bude dost těžké, většinu času trávím na trati, musím seřizovat telegrafy ve stanicích.“

„Nějak si musíš poradit, věřím, že se ti to podaří. Stal jsi se jedním z nás, musíš se postarat o bezpečnost své velké rodiny.“

A tak jsem začal špehovat přednostu stanice. Z deště pod okap. Místo pro kurii jsem dělal špiona pro Jezuity.