Rádio (15)

15.

Shrnutí předchozího děje: Karel Obadal z budoucnosti našeho světa je nejprve vtažen do světa Židů, pak se ocitá ve světě křesťanů, kde je nakonec považován za nové vtělení Krista. Sám papež ho žádá, aby promluvil k lidem v televizi. To nakonec udělá a způsobí malou revoluci.

--- --- ---

Ptáte se, jak jsem se ocitl zpátky ve svém světě? Je to neuvěřitelné, ale mezi všemi těmi lidmi, co sledovali můj projev, se našel jeden můj kolega, cestovatel mezi světy.

Našel mě na ulici. I na něm bylo vidět, že je radostně překvapený z květu lidské sounáležitosti, který se tak náhle objevil v tento podzimní čas.

„Bratře Karle, zdravím vás. Jsem Harald Derik, agent Časové služby.“

„Copak? Další agent? O tvé organizaci jsem ještě neslyšel,“ řekl jsem pobaveně.

„Nejsem z tohoto světa. Časová služba je organizace, která se zabývá výzkumem vzniku a vývoje paralelních vesmírů. Váš příchod do tohoto světa vyvolal jisté události, které mě zaujaly. Pokud to dobře chápu, necítíte se tu doma. To se dá vyřešit.“

„Vy byste byl schopen vrátit mě do mého vesmíru?“ zeptal jsem se nevěřícně.

„Ovšem. Který vesmír to je?“

„Jak bych ho popsal? Jsme normální svět, kde došlo k jadernému konfliktu v Africe, byl zničen Izrael, světu vévodí Spojené státy americké a létáme do vesmíru pod hlavičkou organizace ISF. To je situace ve dvacátém druhém století, myslím, že jsem časem necestoval. Předpokládám, že vy můžete, když si říkáte Časová služba.“

„Ano, můžeme cestovat časem. Pojďte se mnou, bratře Karle, dovedu vás do své lodi a pokusíme se najít cestu k vám.“

A tak jsme šli kousek za město, kde se najednou odnikud přede mnou objevil menší létající talíř. Harald mě pozval dál, omluvil se, že je jeho loď pouze jednomístná, usedl do křesla a začal hledat v palubním počítači.

„Máte to tu zajímavé, bratře Haralde. Jak jste to udělal, že se vaše loď tak náhle objevila?“

„To je maskovací zařízení. Sbíráme po vesmírech různé technologie, které se můžou hodit. Tohle dokonce ani není vynález lidí. Myslím, že se ta mimozemská rasa jmenovala Romulané, nebo tak nějak. Našel jsem váš vesmír, Karle. ISF je velice dobře zapsaná organizace. Vám osobně musí stačit, když řeknu, že ji ještě čeká zajímavá budoucnost. Tak co? Jedeme domů?“

Přisvědčil jsem. Harald zvedl svoji loď a začali jsme stoupat ke hvězdám. Na oběžné dráze jen nastavil kurz na svém počítači a stiskl aktivační tlačítko. Zablesklo se a pod námi se otáčela stejná a přitom úplně jiná Země.

„Nastavil jsem datum návratu dva dny po vašem příchodu do světě křesťanů,“ řekl Harald. „Může to tak být?“

„Myslím, že může. Strávil jsem ještě dva dny v jednom jiném vesmíru, takže ztratím čtyři dny objektivního času. Docela dobrý výsledek.“

„Poslyšte, Karle, když jste vyslovil termín ‚objektivní čas‘ připadalo mi to, že jste jedním z nás, agentů časové služby. Jste nesmírně inteligentní člověk, pro kterého by naše 24. století neznamenalo větší problém. Teď vás vezmu domů do Prahy. Ale vůbec bych nebyl proti tomu, abyste se k naší organizaci připojil. Uvažujte o tom, přiletím za měsíc a vyhledám vás.“

„Nezlobte se, Haralde, ale myslím si, že jsem si cestování po vesmírech už užil dost. Pokud budu moci nyní žít normální život v tom svém vesmíru, budu naprosto spokojený.“

„Jak myslíte. Mě se však tak lehce nezbavíte. Ještě se uvidíme.“

A tak sedím ve svém bytě na okraji Dejvic, píši tento příběh a uvažuji o svých možnostech. Ukázalo se, že v ISF mému vyprávění o cestování po vesmírech nikdo neuvěřil. Dostal jsem vynadáno, že jsem se flákal bůhví kde a zanedbával svoji práci. Můj šéf Michal Krčín se od té doby na mě dívá skrz prsty a začal mi vykat, veškeré kamarádství se někam vytratilo.

Venku se zvedla mlha a začalo pršet. Harald přiletí za pár dní, najednou jsi nejsem jistý, co mu řeknu.

Věnováno památce prof. Karla Obadala, jediného tělocvikáře, s nímž jsem si kdy rozuměl.