Meteorit

Zelenou, hustě potištěnou plastikovou destičku zahlédl operátor asi deset sekund po vyhlášení poplachu, když byla automaticky vkládána do videopřístroje. Uvědomil si, že ji vidí teprve podruhé a že mezitím uplynula dobrá třetina jeho života. Do velitelské sekce proudily získané údaje, které byly neustále doplňovány a zpřesňovány.

„Loď směřuje k Zemi ze stejného sektoru,“ velitel neodtrhl oči od obrazovek. „Zřejmě tarkelánský křižník! Co navrhuje bezpečnostní náčelník?“
Menší postava povystoupila z půlkruhu podřízených: „Držet se nadále v zákrytu Měsíce. Zaútočíme, jakmile se cizí loď dostane nad osvětlenou stranu Země, aby světelný efekt zanikl v záři Slunce.“
„Souhlasím. Nepotřebujeme žádný zbytečný rozruch … Jakými prostředky povedete útok?“
„Plnou kapacitou vrhačů antihmoty a …“ bezpečnostní náčelník krátce zaváhal … „následně dvěma vlnami antiprotonů.“
Velitel prudce zvedl hlavu. "Chcete mít tentokrát naprostou jistotu, že ano? Uvědomil jste si ale, za jak dlouho doplníme plnou palebnou sílu?“
Bezpečnostní náčelník sklonil hlavu. Stále ta jeho první nepodařená akce nebyla zapomenuta. „Je to loď vyšší třídy,“ řekl tiše.
Velitel zvažoval riziko. I kdyby se další nezvaná návštěva uskutečnila za polovinu předešlého období, má na doplnění času víc než dost. A na ty primitivy dole mu kapacitní rezerva stačí vždycky. Za to získá stoprocentní jistotu, neboť takovému útoku nemůže odolat žádná, ani sebevětší bitevní, loď. „V optimální vzdálenosti zahajte akci!“ rozhodl se.

Za nějaký čas zazářil, ještě daleko od Země, malý bod. Jen zlomek sekundy stačil soupeřit s všeobjímající září Slunce a rychle pohasl. Náčelník bezpečnostní sekce si zhluboka oddechl.
Když si velitel prohlédl situační vyhodnocení, obrátil se k poplachovému štábu.
„Ztratili už druhou loď. Snad konečně pochopí, že se nesmí míchat do sféry našich zájmů a vydají se jiným směrem. U této planety žádnou konkurenci nepřipustíme.“ Jeho pohled se zastavil u bezpečnostního náčelníka. „Tentokrát to byla dobrá práce.“
Bezpečnostní náčelník usoudil, že snad může nepatrně překročit onu hranici, za níž se skrývá jinak naprosto strohý a neosobní velitel. „Víte, že je mi skoro líto novinářů na Zemi. Přijít o takovou senzaci!“
Velitelova tvář ztvrdla. „Ze všech žijících bytostí v této soustavě, můžete být právě vy nejšťastnější, že Země o svůj druhý Tunguzský meteorit přišla!“