Nemám a pak vajíčka

Nemám
Náladu, prachy, kamarády, zdraví, chuť, práci, auto, vrtulník, hodinky.
Prostě nic nemám.
Mám Vás.
To si Vás musím hledět a považovat.
Na začátku jsem vychrstnul kýbl pomejí tak se to budu snažit odčinit.
Sleduji jak mne sledujete a mám z toho radost.
Hledám komentáře a chci slyšet to co každý z Vás.
Někdo musí být první a tak chválím chvalitelné.
Doufám, že můj názor na toto je jako infekční onemocnění.
Penicilinem na něj je stovka.
A prevence je psát blbě tedy jako já.
Bohužel tu jsou různí dobří a ještě lepší a ti nám špatným ubírají.
Jistě je to po právu a to se mi stejně nelíbí.
Tak je chval aby dospěli k názoru, že lépe to už nejde.
To je lék. Už nebudou mít tužbu psát lépe. A zbude místo i na nás břídily.
Mám Vás a vy Máte mně. Musíme si vystačit.
Tak si se važme i když nemám.

Vajíčka jsou uložena v křehké skořápce.
Moje jsou v pytlíku. A ten je pod ním.
A on chce tam.
Tam je tma.
I vlhko.
A teplo.
Ona je mezi nima.
Oni vedou až na zem.
Jsou taky předmětem zájmu.
Střed ještě víc.
O hodně výš jsou dva hroty.
Taky někde poblíž ruce.
O něco výš i hlava
A jazyk.
Ten to s ním umí víc než ona.
Teda jako ta dole.
Ve výtahu s ní, to je fičák.
Máme na to pouze sedm podlaží.
S mezi zastávkou se to stihnout dá.
Není dobré přibírat další pasažéry.
To se pak musí čekat.
Jsem rozrušen, není to bez následků.
Jsem opravář výtahů to i vztahů.
Nařezávám lano.
Moje drahá ze svalovcem do něj míří, on se s nimi k zemi řítí.
A já běžím s pojistkou, pro výplatu za tu drahou mou.
Šťastná to byla hodina, tak zkusila rodina.
K ní mne vedou, na cestu zlou svedou.
S Horvátem teď v báni dřepím, večer k němu lepím.
Je to chůj.
No fuj.
Jak si mohu pomoci, nedivte se poluci.
Druha přidrátuji k pelesti a pak přijdou slasti.
Bachař tohle nechápe a tak směnu prochrápe.
Po letech se domu vracím, cestou něco zvracím.
Nikdo mne tu nečeká.
Do pekla mne neberou, to andělé seberou.
Uvízl jsem v jejich síti, na hrobě mám kvítí.
Zprava do mne vedou dráty, nalevo mám trubičky.
Kdo jen jsem, že tu sem.