Hra 2

Sotva byli zpět ve sprše, otočila kohoutkem, aby nastavila správnou vodu. Druhou ruku ho stále držela za ruku, prohlížela si ho. Líbil se jí, už od první chvíle, a snad si i něco jako tohle od první chvíle představovala. Přesto sama sebe překvapila, když se po příchodu do pokoje zeptala. Snad to v tu chvíli nemyslela vážně. Snad si nebyla ani teď jistá, jestli to myslí vážně, nebyla si jistá, co udělá v dalších chvílích, ale nechtěla přestávat. Přitahoval ji, jako už tak dlouho nikdo. A tohle bylo, přese všechno, co v posledních letech dělala, tak nezvyklé, jiné, vzrušující…
Konečně měla voda tu správnou teplotu. Stačilo aby udělal krok a ocitl se pod jejím proudem. Líbilo se jí, jak stéká po jeho kůži, jak příjemný je jeho dotek. Lákalo ji přitisknout se k němu, ale měla strach. Znala ho tak krátce a i když se snažila to co nejlíp krýt, celou dobu se bála jeho reakce. Nechtěla nic zkazit, ani uspěchat. Hladila jej rukama a on jí to oplácel. Ale zatím se držela dál a když se pokusil přiblížit on, ucukla. Možná to nebylo jen tím strachem, možná se sama bála spěchu. Ne jen, že to bude příliš rychlé pro něj, ale i pro ni. Že se ztratí to něco, tak touha co ji žene dál.
Po chvíli vypla proud vody a vzala do ruky mýdlo. Viděla, že trochu znejistěl, natáhl ruku směrem, kde stála, ale tentokrát před jeho dotykem uhla. Chvíli počkala, než se k němu znovu přiblížila. Když se umývala ona, napadlo ji, jaké by bylo, kdyby to mýdlo držel místo ní on. V tu chvíli se asi tyk rozhodla, že dnes nechce končit jen svou sprchou. Tohle bylo sice něco jiného, ale zdálo se jí to skoro stejně vzrušující. Přejížděla mýdlem po jeho kůži a napadlo ji, co bude chtít dál. Že ani tímhle to pro ni asi neskončí, že opět bude chtít víc. Od ramenou a břicha postupovala níž a užívala si každý dotyk. Každý kousek jeho těla, které se jí tak líbilo. I jeho kůže po teplé sprše příjemně hřála. Odložila mýdlo a popošla ještě kousek k němu. položila mu obě dlaně na hrudník a když si ji k sobě přitáhl, už jí to nepřipadalo uspěchané. Věděla, že přesně to v tu chvíli chtěla. Objala ho a položila si hlavu na jeho rameno.
„Budeš od mýdla,“ poznamenal s úsměvem.
„To nevadí,“ odvětila. Taky zavřela oči. Hladila ho na zádech a tu chvíli jí došlo, že ani s tímto se dnes nespokojí. A věděla i co víc by si přála.
„Chci tě vidět,“ zašeptal jí do ucha. Usmála se.
„Tak se podívej,“ odpověděla a trochu se od něj odtáhla. Znovu pustila vodu. Mírně se zaklonila, aby mohl proud smýt mydlinky na jejích prsou a břichu a moc dobře si při tom uvědomovala jeho pohled. Zezačátku ji znejisťoval, teď ji naopak vzrušovalo, jak se na ni dívá. Věděla jistě, že se mu líbí, a to vědomí jí dělalo dobře. Přejela si rukama po hrudníku, aby opravdu smyla všechno mýdlo, i když ten pohyb možná spíš připomínal pohlazení. Zadívala se zpět na něj. Zvedla jednu ruku k jeho obličeji a pohladila ho po tváři. Chytil ji za ni a přitáhl si ji blíž k sobě, tak jak stáli ještě před chvílí. Naklonil se k ní a lehce ji políbil na rty. Zavřela oči a volnou rukou jej objala. Opětovala jeho polibek, zdaleka ne tak opatrně, jak začal. Chtěla ho v té chvíli cítit co nejblíž sobě a ani nevnímala vodu, která jim oběma stékala po tvářích. Poprvé po tak dlouhé době zase někoho opravdu chtěla, a tentokrát už si tím byla dokonale jistá. Opřela se zády o přepážku za sebou a jednou nohou ho objala kolem stehen. Rukama se držela jeho zad a on ji chytil za zadeček. Věděla, že chce to co ona, ale přesto se lehce odtáhla. „Tohle už by bylo za sprchu moc,“ zašeptala mu do ucha. Měla na něj chuť, ale zároveň dostala náladu provokovat. „Chci něco, co mi můžeš nabídnout jako protihodnotu.“
„A co by to mělo být?“
Pokrčila rameny. „To je na tobě, co mi nabídneš. Pokoj jsi slíbil zadarmo, osprchovaná u jsem, je mi už teplo, nevím, co mi ještě chybí.“
„Co takhle večeře?“ nadhodil. Myslel, že hra už skončila, ale nevadilo mu znovu začít. I když už v tu chvíli čekal něco jiného. Přesto měl chuť hrát, ještě mnohem větší, než předtím. Pravidla stále přesně neznal, ale už tušil, že žádná pevná asi nebudou.
„Hm,“ zamyslela se. „To by šlo. Ale na restauraci nemám oblečení, venku už je zima. Musel bys ji zařídit tady. Což asi nebude lehké, v tuhle noční dobu.“
„Když to nebude lehké, znamená to vyšší cenu.“
„To je samozřejmé,“ přikývla. Věřím, že ještě mám co nabídnout. Otázka je, jestli ty zvládneš dostát své nabídce.“
Usmál se. Bylo to už docela dlouho, co byl naposledy Bruselu, ale věřil že alespoň jeden ze dvou obchodů, o kterých věděl, že mají otevřeno celou noc, stále funguje.
„O tom nepochybuj. Stačí mi vědět, co by sis přála, a možná i co mi vlastně za to chceš nabídnout.“
Jemně ho odstrčila a dřepla si. Voda jí stékala po zádech, když ho vzala do pusy. Jen krátce, snad na deset vteřin, než se znovu zvedla.
„Tohle,“ naklonila hlavu trochu na stranu. „A je mi jedno, co koupíš. Ale chci to jíst s tebou.“ Přejela prsty přes jeho rty. „Nechci kvůli večeři ztratit tuhle náladu, ale platím až po ní,“ dodala.
Pohladil ji po tváři. Moc se mu ven do noci nechtělo, ne zrovna teď když měl náladu na úplně jiné věci. Naklonil se k ní, aby ji ještě jednou políbil. Jen krátce, než se otočil a konečně vypnul vodu. Vyšel ze sprchy a ona ho následovala. Jeho oblečení leželo na posteli. Přešel tedy k ní, ale než se stihl začít oblékat, objala ho ze zadu a zlehka h políbila na krk.
„Mám jít s tebou?“ zeptala se.
„Myslím, že by ti v těch šatech byla zima,“ pokynul směrem k stále mokrým minišatům.
„Možná byla, ale už je docela pozdě. Nevím, jak dlouho ti to bude trvat, ale pokud dlouho, riskuješ, že tady zatím zaspím. A nebude nic jak z večeře, tak z toho, co nabízím za ní.“
„Já to risknu. Nebo se nachladíš a pečování o tebe by bylo hodně drahé,“ usmál se. Na její šaty byla zima i ve dne. Natož teď, kdy do svítání stále ještě dost chybělo ale půlnoc už byla taky dávno za nimi. „Jestli usneš, tak se večeře změní na snídani. A nebo tě vzbudím,“ zazubil se.
„To nechám na tobě, ale po probuzení bývám nevrlá, když není příjemné.“ Opřela si hlavu o jeho rameno. Byla o něj opřená celý tělem, stále nahá. Dýchala o trochu rychleji než on. Cílil její prsa, jak se rytmicky zvedala, břicho, nohy…příjemně hřála a zároveň byla ještě stále trochu mokrá ze sprchy. Nechtělo se mu pokračovat v oblékání, nechtělo se mu vůbec hýbat. Poslouchal její dech, vnímal ho celým tělem. Měl zavřené oči. chuť na vtipkování a debaty o hře ho přešla. Chtěl ji, pomalu, dlouho. Cítit ji, vidět, jak se přestává ovládat, jak si užívá... napadlo ho, jak by se asi tvářila, jestli by křičela, nebo zůstala tiše. A taky co vlastně chtěla ona. Proč se mu takhle nabízela, proč hrála tu hru. A proč najednou neměl náladu jen hrát, proč ho v tuhle chvíli víc než její nabídka lákala její prostá blízkost. Možná kdyby v tu chvíli něco udělala, přerušila tu strnulost, pohladila ho, ještě jednou políbila…porušil by ta nepsaná pravidla. Otočil by se na ni, objal ji a zapomněl na večeři, na svou „odměnu“ na všechno okolo. a pokud by ona chtěla, což byl věc, kterou nedokázal odhadnout, zjistil by odpovědi na své otázky.
Cítil jeden hlubší nádech, než opravdu něco udělala. Pustila ho a odstoupila o krok dozadu. „Tak příjemnou cestu,“ promluvila a jemu se to tuhle chvíli zdálo téměř nepatřičné rušivé. A její hlas zvláštní, mírně zastřený. Ale když se na ni opravdu otočil, jen se na něj lehce usmívala, možná jen vypadala o něco unaveněji, než ve sprše. Zaváhal jen chviličku, než se začal oblékat a bez dalšího slova či dotyku zmizel do noci.
„Show must go on“ napadlo ho bezděčně, když za sebou zavíral dveře. Nevěděl, zda chce hrát dál, ale pokračoval, protože to bylo lepší než teď skončit. Pokračoval, protože ho lákala a nevěděl, jak by se k ní jinak dostal. Protože ho nic jiného v tu chvíli nenapadlo.