Safíry a meč

Začala se snášet tma. Vítr si líně pohrával s dubovými lístky, které svým zpěvem v korunách prastarých stromů roztančily celý les. Ared ještě stále držel v ruce meč. Ostrý hrot, z něhož kapala čerstvá krev klesal k zemi. Na paži se mu s jistotou houpal štít.
Boj skončil!
Na zemi, dva kroky od něj, se bez jediného pohybu v kaluži krve válela mohutná postava muže. Díval se do prázdna. Jeho oči už nezářily. Byly smutné a tiché. Nitka života byla přeťata. Krev se ještě chvilku řinula z rozseknutého krku a smáčela mužovy šaty. Pak ustala. Meč v Aredově ruce přestal plát ohnivým žárem boje a nenápadně vklouzl zpět do pochvy na rytířově opasku.
Phoenix se na něj dívala bez jediného slůvka. Byla ohromená. Nedokázala myslet na nic jiného, jen na něj. Ared sňal helmici a společně se štítem je vložil do vysoké trávy. Přistoupil blíže k temné postavě, tyčící se před ním jako pohanská bohyně války, na šeré skalce uprostřed temného hvozdu.
„Phoenix…“ zašeptal. Tolik si přál, aby byla zase jeho. Nedokázal jejímu kouzlu odolat. Její oči… Dva žhnoucí safíry, zasazené v démantových obručí, na něj upřeně hleděly zpod padajících voňavých vlasů, načechraných jemným vánkem. Už od první chvíle, když ji spatřil věděl, že pro ni udělá vše. Už od první chvíle věděl, že pro ty oči bude jednou zabíjet.
„Phoenix!“ hlesl opět do tmy a poklekl. Proč si mě uhranula?
Phoenix na něj stále hleděla. Sledovala každý pohyb jeho těla. Hraní svalů a chvění rtů, když vyslovoval její jméno.
Odhrnula lehce průsvitný závoj a pomaličku sestoupila k němu. Svit měsíce ji ozářil tvář. Rytíř sklonil hlavu.
„Prosím,“ špitla čarodějka, „vstaň, můj milý!“ Touha jí prostupovala celé tělo. Také tě chci. Ared povstal a zpříma se zahleděl do těch uhrančivých očí…
Krev se v něm vařila. Také on myslel jen a jen na ni. Čarodějka zvedla ruce a jemnými tahy svých štíhlých prstů mu přejela po zjizveném obličeji. Zračilo se v něm, co prožil. Tolik utrpení a bolesti. Noci před bitvou, kdy mu společnost dělal jen meč a bezesný spánek. Bez lásky a pohlazení.
Ared přivřel oči a vychutnával si celými doušky její rozpálený dotek. Objal ji.Obličej zabořil do rozpuštěných vlasů a dýchal Phoenixinu vůni. Šeřík a grep. Už se neovládal. Ani nechtěl. Laskal její vlasy a vískal je s největší péčí, jaké byl voják schopen. Cítil, jak ho obmotávají hebké ruce. Mapovaly celou část jeho beder a klouzaly stále níž.
Oddálil tvář. Phoenix se celá chvěla. Znovu ji objal mužnými pažemi a vtiskl polibek. Jejich rty se setkaly v jednom neopakovatelném spojení. Chvění neustávalo. Rostlo! Čarodějka tiše hlesla a jazykem začala zkoumat ústa svého zachránce. Už nechtěla být sama. Ne, když je s ním. Už nikdy!
Polibky sílily a stávaly se každým okamžikem vášnivějšími. Jejich těla prostupovala neodolatelná touha a spalující žár. Chtíč jim oběma zatemnil rozum. Nechávali se unášet smysly a naplno se oddávali jeden druhému.
Ared uchopil dívku do náruče a něžně ji položil do trávy. Slyšel jak zavzdychala. Obratnými pohyby ji rozšněroval krajkovou halenku a odhalil její krásu. Viděl ji tolikrát, ale vždy to pro něj bylo jako poprvé. Pevná hebká ňadra se rychle zvedala a zase klesala se zrychlujícím se dechem své paní. Byla kouzelná. Byla čarodějka, ale přesto si byl jist, že její krása není výplodem kouzla.
Phoenix odvrátila tvář a obnažila levou polovinu své šíje. Ared pochopil. Znal ji tak dobře, že věděl co dokáže zaklínačku vzrušit. Neváhal ani okamžik. Vroucně se jí přisál na holé místo a jazykem sjížděl níž a zase výš. Jeho dech se srážel a bloudící jazyk vyvolával šimravý, ale příjemný pocit. Byla vzrušená. Cítila, že začíná vlhnout. Rukou se snažila vojáka vískat ve vlasech a druhou si pohrávala se svými prsy. Bradavky nesmlouvavě tvrdly a při každém doteku byly citlivější. Chtěla ho. Tolik bezesných nocí… bez něhy a útěchy. Ach, Arede, proč si mě nechal čekat? Mozek se jí zastřel rudým pláštěm vášně a otázky vyšuměly stejně rychle jako přišly. Teď tu byl, a jen pro ni.
Voják se mezitím přesunul na její hruď zmítající se v agonii vzrušení a chtíče. Držel ji za ruku a její ňadra zasypával polibky. Nejdřív letmo políbil bradavky, potom více. Jazykem kroužil kolem dokola. Přejížděl přes ní a sál ji. Miloval ta ňadra stejně jako vše, co k ní patřilo. Její ruce se mu zamotaly do vlasů.
„Miluj se se mnou!“ vzdychla mu do ucha. „Pomiluj mne jako tenkrát, vojáčku!“
Rytíř ji zlíbal rty. Byl to jeden z těch polibků předznamenávající, že dnešní noc bude pro oba nezapomenutelná. Strhl ze sebe zbroj a halenu. Jeho tělo bylo svalnaté a vypracované mnoha lety tvrdého výcviku a boje. Paže ocelové jako dračí spáry, přesto jemné jako pohlazení vánku jarního úsvitu.
Rty sjížděl od prs níž. Laskal bříško mladé čarodějky a věděl jakou rozkoš jí tím přivádí. Usmál se a sjel ještě níž, až se setkal přímo s posvátným místem každé ženy. Věděl, že jen jemu je povoleno v této svatyňce zůstat…navěky. Vpil se do ní jazykem. Líbal ji a laskal až toho Phoenix celá zrudla. Zatínala nehty do Aredových ramen a nechala s unášet slastnými tahy jeho jazyka. Rytíř miloval její vůni když se tak vzrušila. Byla jako nasáklá afrodiziaky. Doháněla ho k šílenství. Lízal ji a sál. Olizoval klitoris a rty za něj tahal. Slyšel hlasité sténání a čím bylo prudší, tím drsnější byl. Phoenix se třásla, svíjela a slastně hekala. Nakonec se vzedmula a v jednom dech beroucím okamžiku prožila nádherný orgasmus, kterým Aredovi potřísnila jazyk.
Ared ještě chvilku pokračoval, chtěl své lásce dopřát ten pocit uhasínající vášně. Když se Phoenix vzpamatovala, rázně se zvedla a složila svého vojáčka na místo, kde před tím ležela sama. Rozepnula mu opasek a stáhla kalhoty. Pokaždé byla mile překvapena. Ared byl již zcela vzrušený. Konečně ho jeho krásná čarodějka zbavila toho tísnivého pocitu. Phoenix uchopila do své malé dlaně jeho pyj a s chtíčem mu ho začala třít. Aredův penis byl vzrušením také celý vlhky a byla ráda, že mu může dopřávat stejné rozkoše, jaké dopřával on ji. Jeho dech se zrychloval. Honila mu ho rychleji a rychleji. Pak ustala. Pyj byl naběhlý a tvrdý jako skála.
Phoenix si přičísla vlasy a sklonila se tváří k jeho rozkroku. Ared cítil, jak se její rty dotkly jeho mužství a zavzdychal. Čarodějka ho polkla celého a opakujícími se pohyby hlavy ho začala kouřit. Rytíř se vzpínal, ale nic mu to nebylo platné, Phoenix ho nepustila. Kmitala jazykem, líbala ho na špičce a jezdila rty po celé délce jeho penisu. Ared to nevydržel. Prsty se mu zavrtávaly do země a z jeho penisu začalo stříkat husté bílé sperma, které čarodějce zmáčelo obličej a celá ústa. Phoenix párkrát polkla a Ared téměř omdlel. Sesunul se na zem a těžce dýchal. Čarodějka se k němu přitulila a své krásně jemné paže obtočila kolem jeho těla. Z jejích úst vyšla jen malá prosba: „Arede, miláčku, udělej mi to. Tolik tě chci zase cítit v sobě. Pomiluj se se mnou jako nikdy dřív.“ Ared se vzchopil.
Připravil čarodějku o poslední zbytky oblečení a ona se mu vyhoupla na podbřišek. Shýbla se k němu až se její prsa dotkly rytířovi hrudi a láskyplně ho políbila. Nadzvedla se na nechala vojákův pyj vklouznout do své kundičky. Už zase byla celá vlhká.
Její rozžhavené tělo se na něm divoce houpalo a každým pohybem ho cítila víc a víc. Zmítala se ve víru rozkoše a divoké vášně. Byla ho plná a přála si, aby tento okamžik nikdy neskončil. Aby trval věčně. Ared přidržoval šťavnatý zadeček a přirážel si ji blíž. Její roztoužená kundička se mu třela o podbřišek a doháněl ji ještě k větší slasti. Předklonila se a chytla vojáka za hlavu. Vtiskla mu horký polibek. „Nepouštěj mě, prosím!“ zasténala.
Nepustím tě, Phoenix! Budeš navždy moje čarodějka!
Oplatil jí pusinku a drsně si ji k sobě přirazil.Cítil, že to déle nevydrží. Ona také ne. Udělali se téměř současně. Phoenix hlasitě vykřikla, všechny svaly v těle se jí napjaly a vybuchla jako sopka. Tak horká… tak smyslná. Ared se k ní sklonil. Chytil ji za vlasy a líbal, zatímco proud horkého semene plnil čarodějčinu kundičku až po okraj. Přivřeli oči.
Boj skončil!
Nebylo vítězů, nebylo poražených. Byli jen oni dva. Zaklesnutí v sobě na zmáčené trávě. Ared položil hlavu na Phoenixina ňadra. Oba ztěžka oddechovali. Byl šťastný. Tlukot jejího srdce mu bušil do spánků. Větrem se nesla její sladká vůně. Šeřík a grep.
„Miluji tě, Phoenix…“