Romantička

Byl první máj. Hrstky zoufalých levičáků se snažili houfovat. Jarmil prošel poloprázdným náměstím, rozmařile odkopl špičkou boty kamínek do jízdní dráhy a vešel do baru. První máj je lásky čas, říkal si Jarmil a přisedl k pultu. Objednal si Colu. Znaleckým pohledem tipoval hosty. Seděla ob tři židličky, pila minerálku a tvářila se zemdleně. Měla dlouhé, blonďaté vlasy a nebyla vůbec namalovaná. Přes to vypadala víc, než přitažlivě. Jarmil chvilku zaváhal a pak se zvedl.
"Je tu místo?"
"Jestli se vám nelíbilo tam, co jste seděl, tak prosím." Odpověděla znuděně a ani k Jarmilovi nepozvedla oči. Jarmil sebou, pokud možno co nejelegantněji kecnul na stoličku. Kovové nožky stoličky zaskřípaly po dlažbě a ona se otráveně odtáhla. Jarmil se kousek přisunul k ní a stolička opět zaskřípala. Zvedla k němu oči. Nádherné, zářivě modré oči, až se Jarmilovi zatajil dech. V rozkroku pocítil tlak, ale krotil se.
"Je první máj." Hlesl Jarmil.
"Chcete snad říct, že dnes je lásky čas?" zeptala se.
"Snad je na tom něco pravdy." Odpověděl Jarmil, jak mu napovídal tlak v kalhotách.
"Jsem Vilma a jsem romantička."
"Smím vás políbit?" zažadonil Jarmil.
"Ne." Řekla Vilma a odvrátila se od Jarmila.
"Taky jsem romantik, miluji romantické příběhy, Vilmo." Namítl Jarmil. Vilma se usmála.
"To říká každý. Jenže já už na ty vaše řečičky nedám. Stejně chcete jenom šoustat. Pro lásku se musí trpět."
"Chcete květiny?" Jarmil trpěl za svojí portmonku. Vilma ho ale tak přitahovala, že byl ochotný se i tak moc obětovat.
"Hm." Protáhla bez většího zájmu Vilma.
"Růže?"
"Ne."
"Tak sněženky?"
"Ty už vůbec ne. Nudí mě."
"Orchideje?"
"Kopřivu!"
"Cože?"
"Kopřivu."
"Cože?"
"Jsi snad natvrdlej? Kopřivu."
"Natvrdlej? No jo. Co s kopřivou?"
"Prostě kopřivu. Já nejsem tuctová. Nenávidím růže. Miluji kopřivy."
"To jako ty, co měla v oknech babička? Trochu staromódní."
"Ty ne, usmála se Vilma, ze smeťáku."
"Ale kde tady, ve městě?" zavzdoroval Jarmil.
"Je lásky čas, trp a sežeň si je, kde chceš." Vilma si už Jarmila nevšímala a soustředěně pozorovala bublinky v minerálce. Jarmil se zhroutil na stoličku. Zabořil hlavu do dlaní. Trpěl. Vyndal mobil a objednal si taxi. Vilma se ani nepohnula. Za pět minut stál taxikář ve dveřích. Jarmil se zvedl. Barman cudně sklopil zrak nad Jarmilovým utrpením.
"Kam to bude?" zeptal se taxikář.
"Ke smeťáku."
"Cože?"
"Ke smeťáku."
"Co tam?"
"Potřebuju kopřivy."
"Romantička?"
"Jo."
Jeli asi půl hodiny. Za městem vyjeli na blátivou cestu. Všude se váleli rozfoukané papíry ze smeťáku. Zastavili u rumiště, zarostlém kopřivami. Jarmil jich narval celý puget. Na dlaních mu naskákaly drobné puchýřky. Jeli zpět. Jarmil se těšil na Vilmu. Přijeli k baru. Vilma pozorovala minerálku. Jarmil před ní položil kytici kopřiv. Vilma se usmála. Utrhla lístek kopřivy a přejela si jím po holé paži. Zasykla. Na hedvábné pleti naskákaly červené puchýřky. Objala Jarmila kolem krku a zanořila jazyk hluboko do jeho úst. Jarmil tuhl od rozkroku až ke konečkům prstů. Šíleně trpěl. V nejlepším se Vilma odtáhla. Vzala kytici kopřiv a šlehla jimi Jarmila přes tvář. Jarmil se bolestí zlomil v pase.
"Miluji tě!"
Hlesla Vilma a seskočila ze stoličky. Jarmil byl úlekem celý rozměklý. Vilma ho vzala okolo pasu a odvedla do taxíku.
"Kam to bude?"
"Na smeťák."
"Na kopřivy?"
"Na kopřivy."
Přijeli ke smeťáku. Zastavili u rumiště plného kopřiv. Taxík odjel. Vilma Jarmila vášnivě líbala. Jarmil tuhl. Vilma mu rozepnula poklopec. Jarmil opravdu šíleně trpěl. Vilma zaryla nehty do Jarmilova ztopořeného pyje a odváděla ho ke kopřivám. Zastavili se a Vilma se vysvlékala. Jarmilovo utrpení se s každým odloženým kusem Vilmina oděvu stupňovalo. Ve spáncích mu bušilo. Vilma si stáhla kalhotky a odhalila hedvábný, nazrzlý klín. Jarmil klekl. Vilma ho drsně odstrčila.
"Pro romantickou lásku se trpí."
Vilma zanořila holou zadnici do kopřiv až vykřikla. Jarmil s Vilmou trpěli skutečně romanticky.