Mrcha

Seděla za katedrou, přísně sledující okolí, tak jak jsme jí všichni znali. To byla celá ona.
Blonďaté vlasy jí splývaly na ramena, sepnuté u temena hlavy do spony. Opravdu vypadala přísně a neústupně. A to byla pouze o pár let starší než my.
Adriana.
Profesorka angličtiny.
Samozřejmě jménem jsme jí říkat nesměli. Bylo mi hned jasné, jak by přivřela víčka v nechápavém pohledu a pak by nás všechny vyvolala k tabuli. Měl jsem štěstí, že jsem byl její oblíbený student. Měla mě ráda. Ne protože jsem byl vysoký a pohledný kluk, jak ostatní holky tvrdily. Ani protože jsem měl celkem obsáhlou peněženku díky rodičům. A dokonce ani protože jsem na ni ustavičně civěl. Byl jsem perfektní student. Hrál jsem přesně podle ní, její hru. Ukázněný, přesný, striktní, mluvil jsem jen, když bylo potřeba. A ačkoliv jsem nepatřil k nejhodnějším studentům a občas jsem si také něco dovolil, věděla, jak nás všechny zkrotit.
Byla jako psychický upír.
Pouhým pohledem vás uvedla do deprese.
Nechápal jsem, jak to dělá. Bylo jí tak málo, člověk by řekl, že by mohla být další studentkou. To by ovšem nesměla promluvit tou svou vybranou řečí, nesměla by vonět tak nádherně jemně žensky a nesměla by se oblékat do přiléhavých sukní po kolena a halenek. Přesto nedokázala ničím skrýt ten pohled. Vždycky mě zajímalo, jak se chová, když je doma.
Odkašlala si.
Utnul jsem pohled od její rozepnuté halenky do jejích očí. Dívala se na mě, jako by mě chtěla každou vteřinou rozdupat.
„Tak jak, Same?“ řekla chladně.
A zase to dělala. Cítil jsem, jak rudnu. Bylo mi divně, ztrácel jsem jistotu i v hlasivkách.
„Prosím?“ špitl jsem a naklonil se přes lavici, jelikož jsem seděl přímo proti ní.
„Ptala jsem se, jestli jsi doma připravil tu práci,“ tón jejího hlasu už byl o píď příjemnější.
„Oh, jistě,“ konečně jsem se vzpamatoval a začal hrabat v tašce.
Kam jsem ten papír jen dal? Proklínal jsem se v duchu, jelikož, ať jsem popadl mezi prsty cokoliv, nebylo to to, co po mě chtěla.
„Já… omlouvám se, ale…“
„No prosím,“ pronesla, „v tom případě budeme muset improvizovat dnešní hodinu, protože bez tvojí práce nemáme na čem postavit původní plán,“ zahleděla se do svého notesu a pramen vlasů jí sjel po broskvové pleti, špulila rty, nejspíš to ani nevnímala, „Kašpíček,“ podívala se k zadní lavici, „k tabuli.“
Bože můj, to je mrcha, musel jsem přiznat a chtělo se mi se zahrabat. Takhle mě bude celá třída nenávidět. Ani teď mi neuniknul nenávistný pohled mého spolužáka, který by se v tomto předmětu nejspíš označil jako totální looser.
Přihlásil jsem se.
Pomalu ke mně přitáhla svůj pohled a pozvedla obočí, to bylo nejspíš znamení, že můžu mluvit.
„Bydlím jen blok odsud, mohl bych pro to skočit?“
Za mnou se ozvalo honosné švitoření spolužáků.
„Ticho,“ řekla klidně, i přesto však třída utichla.
„Kdo mi zaručí, že se vám nic nestane?“
Udělal jsem otrávený pohled. „Není mi deset, paní profesorko.“
Hrála si v ruce s tužkou a pak se ozval malý třepotající zvuk.
Ihned jsem se sklonil pod lavici a nahnul se přes imaginární hranici, kde začínala její katedra.
Ten pohled mě bacil do očí. Měla nohy od sebe. A s trochou dobrého vidění, které jsem nepostrádal, jsem mohl vidět její červené kalhotky.
V tu chvíli jsem neskutečně zápasil s touhou přejet po těch sametových nohách. Od lýtek až po stehna, roztáhnout je ještě víc od sebe, naklonit hlavu ještě víc k jejímu rozkroku, abych viděl pořádně a abych jí mohl ten cár zbytečné látky odhrnout a polaskat ji tak na tom nejcitlivějším místě. Určitě by chutnala báječně.
„Tak?“ sklonila hlavu s prozíravým pohledem a vztáhla ruku k tužce.
„Za pět minut ať jste zpět.“

****
„Same?“ zaslechl jsem její hlas, když jsem vycházel z učebny. Sklízela učebnice z lavic.
„Hm?“
„Pospícháš hodně?“ tentokrát nezněla tolik jistě, jako vždycky.
„Ne,“ automatická odpověď, kdo by jí mohl odmítnout? Vlídně jsem se usmál, odhodil tašku na zem a začal jí pomáhat.
Jemně se usmála. „Nemyslela jsem, abys tu začal uklízet. Už jsem si zvykla, že to poslední hodinu dělám vždycky sama. Chci s tebou mluvit o projektu, na kterém se právě podílím. Jsi dobrý spisovatel, máš vybranou slovní zásobu a na to kolik ti je let, i poměrně dost obsáhlou.“
„Myslíte v angličtině?“ podivil jsem se.
Zastavila se a ještě víc se usmála. „Nevím, kolik jazyků ovládáš na takové úrovni.“
I já jsem se usmál. „O co jde?“
„Za jak dlouho ti bude devatenáct?“
„Za dva měsíce.“
„V tom případě se ještě můžeš zúčastnit. Je to o psaní anglické prózy, nejlepší dílo poputuje do anglických časopisů, co myslíš?“
Toužil jsem se zeptat, zda by to znamenalo, že s ní budu na svém díle spolupracovat, ale nejspíš by to bylo dost okaté. Přesto mi odpověděla.
„Samozřejmě ti pomůžu, kdyby sis s něčím nevěděl rady a postupně bychom dali tvou povídku do nejlepší formy. Věř mi, vím, že máš na výhru.“
„Beru,“ přitakal jsem úsměvně. „Kdy začneme?“
„Pokud máš čas…“ nadhodila.
Její tvrdé autoritativní chování pomalu ustupovalo, začal jsem si toho dosti všímat.
A příjemně mě to překvapilo.

****
Nikdy jsem neměl rád zimu. Odpoledne bylo divné do očí bijící světlo, odpoledne už byla tma. Tak jako teď.
„Falling light?“ přečetl jsem si nadpis tématu v jejím sešitě. Měla pěkné písmo. Úhledné a výrazné. Jako byla ona sama.
Pokývala hlavou od malé knihovničky, ve které úporně cosi hledala.
Všímal jsem si jejích křivek, měla krásné ženské tělo. Přesně takové, pro které by se muži utloukli. Moc dobře jsem věděl, jak moc žádaná je. Nemohly mi uniknout poznámky mých spolužáků. Často vulgární, až bych jim jednu vrazil. Dobře, taky jsem už kolikrát přemýšlel nad tím, jak to s ní dělám, ale nikdy jsem se o ženě nevyjadřoval jako o kurvě.
Bylo šest hodin, seděl jsem u ní v kabinetu a mezi námi svítila jen malá lampa.
„Můžeš to pojmout jakkoliv chceš,“ řekla.
„Falling light, falling light,“ opakoval jsem a mezitím mi palec sjel k vypínači světla na oné lampě.
Všude se rozprostřela tma. Jen okolní velké lampy osvěcovaly místnost.
Viděl jsem její zaskočený výraz, jak stála u okna s rozevřenou knihou a bělmo jejích očí se mírně zalesklo.
„Rozsviť,“ pokynula.
A ať jsem sebevíc chtěl být stále otrokem jejího hlasu, najednou mi to nedalo.
„Falling light,“ usmál jsem se a stále neuposlechnul jejího příkazu.
„Takhle nic nevidím,“ řekla rázně a přešla třemi dlouhými kroky ke stolu, aby položila svou dlaň na mou. Nejspíš si myslela, že ucuknu. Ale tentokrát ne. Nechal jsem ji tam tak ležet.
„Pusť,“ zasyčela hrozebně.
Jen jsem na ni civěl, jak se snaží být za každou cenu dominantní. Opět jsem si vzpomněl, jak jsem si představoval její chování doma, její počínání v posteli.
„Nebo mi dáte pětku, paní profesorko?“ zeptal jsem se.
„Okamžitě toho nech, kdyby sem někdo přišel, měla bych z toho malér, to je ti doufám jasné, tak se hned přestaň chovat jako idiot a rozsviť.“
„Já sedím u stolu a vy stojíte, navíc jsme oba oblečení a vy koukáte, jako by jste mě chtěla zabít… pochybuju, že by z toho utvořili nějaký závěr.“
Zasyčela a otočila se na podpatku, aby vrátila knihu zpět, odkud jí vzala. „Pokud chceš pracovat tímhle stylem, pak vypadni,“ zašeptala stroze, snad jako by se bála, aby ji někdo venku neslyšel.
Vstal jsem od stolu.
Už po druhé jí něco upadlo z ruky. Nebývala takhle nemotorná. Sehnula se a sukně se vykasala nahoru. Měla krásně tvarovaný zadek. Nevěděl jsem, co to do mě vjelo, ale jako bych byl ovládaný nějakým vnitřním démonem, přitiskl jsem ruce na její boky. Okamžitě se ohnala i s knihou v ruce a otočila se ke mně čelem, zády přitisknutá k policím. Zatěkala očima kolem a jasně si uvědomila, že jsem ji svými pažemi uvěznil.
„Same, prosím tě, nech toho,“ prosebný tón. Ten jsem od ní ještě nikdy neslyšel.
Takže ona nakonec nebyla tak dominantní, jak se přetvařovala.
Bavilo mě hrát si s ní. Jednou jedinkrát jsem ji měl v hrsti. A i za cenu, že ze školy nejspíš brzy poletím, i napříč mým skvělým studijním výsledkům, přilepil jsem svá ústa k jejímu krku.
Ta intenzivní vůně mě vábila.
„Same, přestaň,“ bacila mě do zad a snažila se vymanit.
„Nelíbím se vám?“ zeptal jsem se a nepřestával jí špičkou jazyka kroužit po hrdle.
Hlasitě dýchala.
„Jsem tvoje profesorka. Ty ses nejspíš pomátl!“ opět rozezleně sykla, ale tušil jsem, že se jí moje laskání líbí. Ruce to už dlouho nevydržely a zajely pod karmínovou halenku.
Útlý pas a krásná prsa.
„Promiňte,“ zašeptal jsem.
„To je v pořádku, jen toho okamžitě nech,“ lhala. Určitě by mě okamžitě nahlásila.
„Ne, za to…“ vzepjal jsem paže od sebe a silou tak roztrhl všechny knoflíčky na blůzce, „za tohle.“
Vrazila mi facku. Přesnou, která palčivě štípala.
„Sakra, neříkej mi, že jsi frigidní,“ zbrunátněl jsem, jelikož ta rána byla opravdu pořádná. Přesto jsem si všiml její vzepjaté hrudi. Jak hluboce dýchala a tak vynikla její plná ňadra.
„Jsi můj student, učím tě…“ řekla, jako by se omlouvala za ten velký políček.
„A kdybych nebyl? Rozdala by sis to se mnou, že?“ Někdo musel mluvit místo mě, někdo mě musel ovládat. Nebo mi snad ruplo v bedně. Osvobodil jsem jí z toho příšerného svršku a spodního prádla. Měla vztyčené bradavky. „Bojíš se jen kvůli tomu, že jsem student?“ Moje ústa opět přilehla na její pokožku, tentokrát k její hrudi. Laskal jsem její ňadro. A ona se pomalu ale jistě přestávala vzpírat. „Nikomu to neřeknu, slibuju.“
„Kdykoliv sem někdo může přijít,“ upozornila.
Chápal jsem to.
Chytil jsem ji tvrdě za paži a odhodil ji na chladné dveře, otřásla se, ale nezapomněla otočit ve dveřích klíčem.
Její ruce mě v mžiku vysvlékly z trička, už se dokonce sápala i po pásku.
„Opatrně, paní profesorko,“ pronesl jsem sarkasticky.
Nasupeně si mě přeměřila pohledem a potom se sehnula, aby odhodila své spodní prádlo.
Rukou mě pohladila u zipu kalhot, který už jen tak tak zdolával ten nátlak.
Zasyčel jsem a prudce ji přirazil ke dveřím, zatímco jsem mnul její prsa v rukou a líbal ji. Uměla to výborně, měla mrštný jazyk a dokázala to prožít. Přesně tak, jak jsem si to představoval.
Než jsem se nadál, měla svlečenou sukni a obnažovala i moje vzrušené tělo. Každý její dotyk ve mně probouzel toho démona, myslel jsem, že už si s ní nevydržím jen hrát a musím pořádně přirazit do ní.
A zatímco jsem třel svou chloubu o její perfektní pupík, kousala mě do krku. Nejspíš to dělala často, protože přesně věděla, jak to udělat, aby to pořádně bolelo, ale netekla žádná krev.
A pak do mě vrazila. Tak silně až mě odhodila na hranu knihovničky.
„To by stačilo,“ pronesla.
Snažil jsem se zkoumat, jestli to myslí vážně. Hlas měla opět ledový, ale něco, snad můj vlastní chtíč mě balamutil, prozrazovalo, že tentokrát bude poslouchat ona mě.
Chytil jsem jí za vlasy, za tu bujnou blonďatou kštici tak, až ji to muselo bolet, a mrštil s ní ke stolu. Odhodila rukou lampu i sešity a ještě dřív, než se mohla vzpamatovat, jsem do ní v její předkloněné poloze strčil dva prsty. Určitě se jí to líbilo, bylo to víc než poznat.
Její prameny vlasů jsem stále držel, ale konečně jsem i sobě udělal dobře a zasunul.
Byla poměrně úzká, a to mě ještě víc rozdráždilo.
Zaúpěla v bolestivém vzlyku, když jsem do ní poprvé pořádně přirazil.
A pak znovu a znovu, chtěl jsem se dostat ještě dál, až jsem konečně prorazil a po kořen jsem se v ní pohyboval.
Prohýbala se v zádech a zakláněla hlavu, abych jí nevyškubal všechny vlasy.
Trošku se vzpírala, ale zdálo se, že se jí to líbí. Stejně jako mně.
Druhou rukou jsem jí prstem dráždil a ještě víc ji tak přirážel silou k sobě. A pak jsem si všiml, jak začala sama zrychlovat s přirážením, nevzpíral jsem se.
Ale cítil jsem, jak už to brzo přijde.
V tu chvíli se však odpoutala a hbitým pohybem se otočila čelem ke mně.
Sama si ho nasměrovala a já opět přirazil, abych zaslechl další její sten.
Opírala se o hranu stolu a já ji líbal po lícních kostech, měla je výrazné a tak jsem je obkresloval svým jazykem.
Cítil jsem tlak, a bolest, palčivou bolest a přesto jsem nechtěl přestat. Už se to blížilo.
I ona se právě s hlasitým doprovodem vzepjala a zarazila nehty až pod mojí kůži.
Pak pomalu otevřela oči a v tu chvíli jako by si uvědomila, co udělala.
Zalekl jsem se.
Pak však jen zašeptala: „Už…?“
Tónem, jako by moje nenasytné a bolestné vzrušení odtušila.
Kývnul jsem.
Poklekla k zemi a přilepila dlaně na můj zadek, zatímco pusou oblízla špičku údu a pak jej obkroužila.
A nakonec si ho strčila do pusy. Celý můj penis se ztratil v těch lačných naběhlých rtech. Byla jako stroj a nevěděl jsem jak to dělala, ale cítil jsem u údu vždycky takový podtlak, bylo to úžasné. Jakkoliv byly mé představy barvité, nikdy bych nepomyslel na to, jak šikovná může být.
Cítil jsem, jak mi škube celé tělo a už se to blížilo, každým okamžikem.
„Už!“
Skoro všechno jsem vystříkal do jejího krku.
Ale nechala si ještě trošku pokropit prsa.
Byla dokonalá.

****
Seděla za katedrou, přísně sledující okolí, tak jak jsme jí všichni znali. Tak, jak se přede všemi přetvařovala, aby byla autoritou. Autokrat. Dominant.
Na sobě měla bílou blůzku a tvídovou sukni nad kolena.
A právě mne provrtávala očima. „Takže?“ Chladný hlas, víc než kdy předtím nepříjemný.
„Omlouvám se, ale zapomněl jsem na to,“ slyšel jsem svůj hlas, pevný a rázný. Už mě nemohla zastrašit.
„Great,“ ozvala se pohrdavě a sklonila pohled do zápisníku. „Za pět. Takhle vaše hodnocení pro tento půlrok výrazně klesne vzhledem k tomu, že tam máte teprve třetí známku. Měl byste zapracovat na svojí práci do olympiády.“
Mrcha.
Ale byla to zatraceně dokonalá mrcha.