Stojí

Večer jdu do ložnice a myslím na ráno, musím totiž vstávat v půl šesté. Není to představa nijak vábivá. Je pravděpodobné, že bych se nevzbudil a tak hledám budík. Zjišťuji, že stojí a tak seřizuji buzení.
Po chvilce přichází, cítím jak voní ve tmě vidím i její siluetu. Jsem s ní již dlouho a i přesto ji mám rád dokonce moc rád. Přitulím se přivoním políbím ji a čekám jaká bude odezva. Nebrání se a dává to svoje tělo k dispozici. Přidává se i ona. Pokračuji v líbání. Přijde mi, že se na ty chvíle těší. Již vím co bude následovat co se stane. Těším se na ty okamžiky a pevně věřím, že i ona. Jsem tady na světě již dlouho na to abych to uměl udělat rychle ale tady o to nejde. Vím totiž, že právě to očekávání je na tom to nejhezčí protože ten okamžik je nádherný slastný avšak nepatřičně krátký. Přichází chvíle kdy si vyměňuje můj orgán s předchozím stavem budíku funkce. Jsem rád a využívám toho. Jemně ho přisunuji k ní a nechám ho hledat cestu. Po chvilce ji nalézá a je uvnitř. Jako by se mu tam nelíbilo a vysouvá se pak se však znovu vrací. Ten pohyb mu evidentně dělá dobře. Vevnitř je kluzko a teplo. Ještě že nemám jeté gumy. Pokračuje v započaté činnosti chvíli je nahoře chvíli pak dole. Ona se přesunuje nahoru a prohýbá se celým tělem. Vidím nad sebou prsy ty se kývou a bradavky mi kloužou po mých. Moc se mi to líbí, beru je do pusy saji. Nejdřív jedno pak druhé to aby mu to nebylo líto. I přesto se vracím k předchozímu..Chtěl bych být dítě malé dítě kojenec. Cítím na něm zvětšující tlak je zřejmě vzrušená stejně jako já. Mám chuť to dokončit a bojím se toho okamžiku. Snažím se být chlap a vydržet. Přestávám myslet na to co dělám a představuji si věci co nejméně vábivé. Pojednou začíná hlasitěji oddychovat mění rytmus a vypouští ze sebe cosi čemu nerozumím. Je jí dobře ale mne je ještě lépe. Jsem chlap vydržel jsem a tím ji to umožnil. Co to, jemu to však nestačí a hlásí se taky. Po chvilce zkusím tedy jemně zasunout a jde to. Oba máme druháka rádi. Pokračuje s tím, že to dělá jen kvůli mně ale nevychází ji to je zase hotová. Jsem moc rád ale on chce pokračování. Tak jo jdu do toho. Napotřetí se role obrátí a já sténám a cítím jak cosi ze mne jde. Je to moc příjemné jen jsme se v těch okamžicích minuly. Je mi to líto ale tak už to chodí. Jsem příjemně unaven otáčím se a usínám. Nevím tedy nevnímám jak je na tom ona pevně však věřím, že podobně. Ráno v půl šesté hned po probuzení jak se zdá má on opět vyměněny role s budíkem. Leží tak blízko chtěl bych do ní opět vstoupit. Moc toho nenaspala a tak ji nechám. Chvilku váhám zda mám jít ale jeho stav mne připoutává k lůžku. Beru ho do ruky a projíždím s ním. Nechci natropit moc hluku je mi to trapné. Jako by mně to v noci nestačilo. Ale mne to stačilo jen on potřebuje zas. A já jsem chlap co s každou bolístkou přeci nepůjde za ní. A tak pokračuji v započatém díle. Myslím na ni přidávají se však i jiné představy: Chvilku se zaobírám představou zda jsem jí byl věrný když ve snech myslím i na jiné avšak myšlenku po chvilce zapuzuji s odpovědí, že to tak dělám s ohleduplnosti k ní. Sny se zdají býti účinnějšími. Zadržuji dech a skoro se zadusím. Ale to oč tu jde přichází. Je to pěkné mám to za sebou. Dívám se vedle na ni jestli jsem se neprozradil a myslím jak pěkně spí a nebo to dělá. Ona to dělá pro mne. Jsem s ní již tak dlouho aby mi bylo jasné, že ví co dělám ale nikdy o tom nemluví.

Za to ji mám moc rád.