Dáša je kráva

Ahoj, jmenuji se Dáša.

To co vám povím, si prosím nechte jen pro sebe.
Jestli to nedokážete, raději dál nečtěte.

Tak už jste se rozhodli?

Jestli jo, povím Vám ten svůj příběh.

Narodila jsem se nedávno, sice se na to nepamatuji, nicméně to tak uvádím. Jsem z rodiny, kdy on byl neznámý a ona byla kráva.
Hned jak jsem se narodila, flákli mne do ohrádky. Máma za mnou moc nechodila.
Všude okolo jsem viděla a slyšela jen sam ošklivosti.
Když jsem trochu povyrostla, přišel ke mně pěkný bejk s ohromnou kládou a ta ve mně celá zmizela. Moc mi to tenkrát nevadilo spíš naopak. On řval jako tur nu a já se přidala.
Po necelém roce se mi počali nelejvat cecky, břicho se válelo po zemi.
Jednou v noci jsem měla divný tlak při kterém ze mne vyšlo telátko. Trošku jsem ho upravila, dala mu i napít. Rostl jak z vody, aby taky ne, když to byl kluk.
Přišla revoluce a s tím i nová volnost. Náhle jsem byla na louce. Vyvaluji se pěkně na sluníčku, když tu ke mne přišel nějaký bejk. Vyšpulila jsem pěkně zadek. Stejně jako před časem neváhal ani chvíli, kláda ve mne zmizela i tentokrát. Líbilo se to oběma, aby taky ne tady na louce a při sluníčku.
Nalil toho do mne heurékom, šplouchalo to ve mně jak ve ždímačce. Abych alespoň věděla kdo mne tak pěkně přeřízl, otočila jsem se. Kouknu se mu do obličeje a on to on tedy můj syn. Ježíš to je ostudy co budu dělat, komora plná a … No kašlu na to o jedno číslo míň nebo víc, co na tom sejde. Ale už mu nedám. Když se mu ale tak pěkně pohupuje, ne už se nepohupuje už zase stojí. A mně to stojí za to, natáčím se a opět mizí. Tak a je to, teď už tam mám opravdu pěkný močál. V podvečír s tím vším jdu domu. Přichází domácí. Sahá mi na ni, dává tam prsty, pak i celou ruku. Něco v ní má, a to tam nechává.
Je to pěknej dobytek.