Bezbřehý pocit chtění

Bezbřehý pocit chtění

Anotace: Borůvka 1.

Procitla jsem do hvězdného nebe.
Černočerná tma všude kolem, jenom na nebi zářily hvězdy tak jasně, že jsem musela na okamžik promrkat třpyt té nebeské marnotratnosti.

Probuzení z tak živě erotického snu je hmatatelně ukrutné a fyzicky nesnesitelné.
Srdce mi dutě tlouklo ve zběsilém sprintu.
Jazykem jsem musela nesčetněkrát olíznout vyprahlé rty. Sklopila jsem sedačku do ještě pohodlnější polohy a chvění nitra mě posouvalo k touze ukojit poztrácené emoce z dávno zatoulaných lásek.

Předlouze jsem vdechovala vůni lesa a myslela na všechny miláčky, kteří se mi připletli do života.
Musela jsem si bez vytáček přiznat, že Ludvík byl nejexcelentnější milenec a lásečka mému srdci nejdražší.
Každému dalšímu něco přebývalo nebo scházelo.
Nikdy příště, už to nebylo tak nadpozemsky dokonalé splynutí živlů, jako tenkrát u zvrásněné borovice na palouku rozkutálených borůvek.

Zůstala mi pouze vybledlá fotografie s otazníky a všechno bylo tak vzdálené, jakoby se to událo v minulém životě.
Měl ústa plné něžných vět, když po noci probděný, stávali jsme zpocený a jeho ruce kopírovaly moje tělo, když zavítaly jako lavina - až tam, kde to všechno začíná a já byla jeho zasněžená krajina.
Chutnal jako víno, když v ústech rozpouští se med, hledali jsme štěstí v zázracích a vznášeli se v oblacích.

Tu bezbřehou noc má paměť tonula v slzách a moje ruce, snad už posté, vymalovaly jeho nenapodobitelnou podobiznu.
Bylo mi teskno, vždyť už nedržel mě v objetí.
Vrací se mi do snů z nebe a cudně zaburácí s echem: "Lásko, vem si ji - tu naši borůvku."

Udolaná všudypřítomnými vzpomínkami za tajemně doznívající ozvěny ze snového prožitku, jsem se schoulila do klubíčka a víc si už z té borůvkové noci nepamatuji.
Po probuzení do chladného rána jsem pokuřovala cigaretku, bosými doteky vychutnávala svěžest prosluněného babího jitra a přes duhové korálky rosy navlíklé na pavučině podzimu zírala na rozkvetlou vzpomínku.

Na košatém keři mezi rudými šípky se skvěl křehký kvítek, přesně takový, jaký mi kdysi dávno "po prvním milování" vpletl do vlasů "můj" Ludvík.
Autor Anny, 18.03.2006
Přečteno 1779x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
líbí

Úplně se divím, jak je možné, že mi tahle borůvka unikla, když ji tak dobře znám...?!

06.06.2006 12:21:00 | Mara*

líbí

Co to v Tobě je? No jo Ludvík už je mi to jasné. To se to píše. Tak jsem se v tom komentáři zamotal, že nevím co napsat jen to vím, že to bylo docela hezký. Už jsi četla kapitána Klose? Nebo Ježka v kleci? Nebo Babičku? A co Reportáž psanou na oprátce? Že jo. I já.

16.05.2006 13:35:00 | umělec2

líbí

:o) mám chuť tě obejmout, právě teď... a čtu dál... :o)

07.04.2006 19:47:00 | Cecilka

líbí

Dobré - budu lakonický, ale v hodnocení se tak při zemi držet nebudu. Stovečka.

23.03.2006 13:58:00 | risik

líbí

Ta první byla příliš krásná, příliš snová, tak nějak červená knihovna. Tohle je realita a moc dobřé psaná, nám mnohým tak známá...

23.03.2006 12:22:00 | Krtica

líbí

Anny, Anny, bojím se že jsi tímto tu svou předešlou borůvku anulovala...

22.03.2006 07:08:00 | geper

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel