Tý brďo! tam maj chlapi!

„Týýý vado! proč mi nebereš hovory?“
„Rendo, promiň, včera jsem si zapomněla mobil. Já ti ale taky večer posílala esemesku, a nic.“

Bylo mi jasné, že Renata má nový zážitek, svrbí ji jazyk a musí jej podrbat převyprávěním dalších jejích překotných příhod.
„Můžu se stavit na cigárko?“
„To víš že jo. Přijď, na tebe se moc těším, vždyť ty to víš.“
„Hele, kočko, tak připrav kafčo a já pádím.“

Renátku bezpečně poznám už na schodech, když zacinkají její podkůvky. Cvaká o schody vysokými podpatky jako dostihová kobylka, která pokaždé dorazí do cíle první, suverénně zvítězí a rozlije kolem sebe štěstí z vítězství.
Zaťuká a současně rozrazí dveře.
„No nazdárek, to nemůžeš taky jednou zavolat jako první!
Vůbec netušíš, co všechno ti musím říct!
Představ si, že mám novou práci!
Teď makám v Liberci!
Tý brďo, tam ti mají kluky!
Byla jsem se tam představit a v kanceláři seděli tři mužský. Jeden hezčí než-li druhý nebo ..... třetí?
No, to je zatím jedno.
Každý z nich se představil jako oblastní ředitel a mne nenapadlo nic trefnějšího, než-li se zeptat, jestli tam mají taky někoho na práci.
Jsem přijatá, ale nevím, jak to zvládnu.
Představ si, že jsou všichni rozvedení.
To bude zase fuška zvládnout je a nepřipustit si ty chrty k tělu.“

Renda mluvila bez nadechnutí o tom, jak už měla dost těch pokusů okoukaných zákazníků, co ji vydírali, že dostane tu zakázku, když s nimi půjde na večeři, a že bývalý šéf už byl taky pořád dotěrnější a začínal být nezvladatelný, protože už jej odmítala celou věčnost.
„Ti chlapi jsou čím dál větší kanci!
Jsou zvyklí, že za prachy dostanou každou pipku, na kterou si zamanou!
A ty dnešní holky jsou jak pominuté, když je sveze chlapík v bouráku.
Vůbec nemají zábrany!
Ti frájové si je berou jak na běžícím pásu.“

Renda mluvila zvučně a smála se přirozeně sexy a byl ji plný barák.
Všichni mí kolegové už ji zaregistrovali a neodkladně nás začali rušit. Ten si přišel pro propustku, ten potřeboval okamžitou informaci, další měl neodkladný dotaz nebo mi přinesl nějaké lejstro a chtěl razítko nebo musel mít urgentně podpis na nějakém nesmyslu, jenom aby okoukli tu rozšafnou bytost.

„Rendo, víš co?
Pojď, sedneme si na mezanino u kotelny a při cigárku, v klídku u kuřáckého stolku, mi všechno dopovíš."
Renda se nesla po schodech do posledního patra jako top modelka na nejsvětovější módní přehlídce a musím konstatovat, že kdyby pokrčila ukazováčkem, tak by naběhli snad všichni kluci z baráku a každý z nich by se tvrdě porval, jen aby s ní v náručí mohl vyběhnout schody až na samou střechu. Je to kočka z koček nejkočkovatějších. Černé vlasy jako antracit, modré oči jako švestky, tělo jako bič, hlas jako bzukot včel a smích, že v mžiku by roztál i ledovec.

Ani na mezaninu nás nenechali na pokoji, ale to už jenom nakukovali, protože jim došly průhledné záminky.

„No a to si představ, že do toho ještě mám starost s Ifčou!“
„Vy ještě pořád spolu kamarádíte?“
„Jo a pořád chce, abych ji dohazovala zhrzené milence.
Posledně přiběhla rozzuřená jako tygřice.
Rozvedla se a nějak nemohla zavadit o pořádného chlapa.
To víš, u nich v podniku je to samý rozpočtář v brejličkách a s kloťáky.
Najednou tam nastoupil mladý, pohledný boreček a když už roztoužením vyla na měsíc, tak si řekla, že si to mládě nakonec po těch létech odříkání zaslouží.
Řvala vzteky: to byl ale pitomec! Vykoupali jsme se spolu a všechno bylo prima. V posteli jsem dřela snad hodinu, než byl k použití a ještě jsem ani nedosedla, on ztuhl, ani nevzdech a byl hotovej! To bych ještě pochopila, s tím matrošem by šlo udělat určitě další číslo, ale ten chcápek to ještě udělal do mne a já už jenom musela běžet sehnat postinor.
Říkám ji: a tos mu to neřekla, že nic nebereš?
Copak jsem to stihla?
Musela jsem se smát a vynadat ji: Ifčo! neříkala jsem ti, že ty mladý brka jsou pro zadané báby! ale ty si nedáš říct a místo zkušeného milence si nabrkneš zajíce!
No řekni, není blbá?"

"Rendo, nebuď na ni tak přísná! Ty bys už taky nakonec měla vědět, že to není věkem.
Buďto to v mužském je jako v koze nebo to nebude umět ani v padesátce.
To máš jako s tancem. A věř mi, že parket je nejdokonalejší testík.
Tak, jak tě při tanečku vede, jak je něžný nebo rázný nebo naprosté kopyto, tak tě taky pomiluje.
Ifči je mi líto, je ještě nezkušené děvče.
Holt jsi měla dosud větší štěstí.
Pozdravuj ji a příště ji vem na kafíčko. Ráda vás uvidím obě.“

Renda vstala, upravila si mini sukýnku a když jsem ji vyprovázela, povšimla jsem si skoro v každém okně tykev, kterou by bylo marné chtít v tu chvíli potopit.

A tak to má být.
Takovéto kouzlo nadnášení svede jen půvabná žena.