Kundalíni
Kundalíni
Anotace: Borůvka 6.
Jeden by neřek, jak hudba s tanečky umí přivodit pozitivní energii.
Kolem oběda mi na stole netrpělivě zavrněl mobil.
„No to je dost, že jsem se konečně dovolal. Chtěl jsem ti popřát hezké probuzení, ale jak tak koukám, tak asi zase makáš jako šroubek. Nech práci chvilku ležet a přijeď na obídek. Mám pro tebe překváko.“
Ondra už čekal ve dveřích, letmě mě políbil, vzal mě kolem ramen a vedl si mě do obýváku.
Bylo svátečně prostřeno pro dva.
Usadil mě na židli a nalil zlatavě medový mok do vysokých, štíhlých sklenic: „Koupil jsem tvoji oblíbenou Plzeň a vychladil ji do rosy, tak, jak ji máš nejraději.“
Z kuchyně přinesl krásně vypečenou husičku, červené zelí a bramborové knedlíky.
„Tos ukuchtil sám?“
„Jenom tu husu. Zelí a knedlíky jsem objednal u mámy a cestou jsem se stavil pro lahváče. Péct masíčko mě baví, ale patlat se s knedlíkama, to je humáč. Nesnáším ulepené prsty od těsta.“
„To se ti nedivím. Muzikant s těstem na rukou musí trpět jako ježek v kleci.“
Obídek báječně voněl a výtečně chutnal.
Po dopití druhé skleničky padla na mne bahýnková únava.
Ondra naklepal polštářek a s úklonou a nataženou rukou ukázal na otoman: „Madam, račte se natáhnout k odpolední siestě.“
„Ondrášku, můžu si dát vanu?“
„Zajisté. Jdu ti napěnit levanduli.“
Po voňavé koupeli a osvěžující sprše přišel s nahřátou osuškou, zabalil mě a odnesl jako tulící se mimčo.
„Dneska mám vytoužený den. Podívej, tady je to naše kolečko. Je to taky tvoje zásluha, žes mě přemluvila k tomu nahrávacímu studiu. To je to překvapení, které chci teď s tebou pokřtít šampáněm.“
Odešel pro láhev a skleničky a já se mezitím oblékla. Nebudu si přece přiťukávat v osušce!
„To né! .... ty ses oblékla?
Myslel jsem, že jej pokřtíme na tvém bříšku.“
„A odkdy se polévají cédečka na bříškách kamarádek.“
„Od včerejška, co se moje kámoška proměnila ve vampa a odmítla můj pelíšek.“
Po přípitku vložil Ondra to malé kolečko do přehrávače a pokoj rozvlnila příjemně svěží hudba s jeho sytým hlasem.
Přitulil se měkounce: „Pojď, sundáme ty hadříky.
Chci tě pomazlit.“
Hbité muzikantské prsty s přehledem vykličkovaly všechny knoflíčky, pak se zastavily na mé šíji a jeho srdíčkové rty se přisály na má lačná ústa.
Dobyvačným jazykem zpečetil náš společný úmysl, beze zbytku vysát nektar rozkoše z přítomnosti.
Zatetelila jsem se pod jeho horkým dechem jako právě vykuklený motýl.
„Můžu si tě odnést do pelíšku?“
Bez odpovědi na ten zbytečný dotaz jsem se jenom pevněji vtiskla do jeho mužné náruče a s předtuchou exkluzivity se nechala zasvětit do dosud nepoznaných tajů milování opravdovým mistrem hadí síly.
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
A čí komentáře to jsou ty co slouží za povšimnutí jsi obratně neuvedla. Tak to mne mrzí. Jistě právě ta moje chci si myslet tak i jako ostatní.
16.05.2006 13:19:00 | umělec2
Všem děkuji za komentíky.
Je mi s Váma hezky a i tady je zřejmé, že komentáře někdy předčí již napsané.
Taky se Vám stává, že zpětně si po večer chodíte číst komentáře od určitých psavců nebo navštěvujete oblíbené autory právě kvůli společnosti, která se na jejich stránkách sejde?
Já občas ano, hlavně když potřebuji udržet si víru v lidi.
16.05.2006 09:10:00 | Anny
Jsem zaskočen jak pěkně slovo plynou to pro Tvůj Slovenský původ tomu bude. Příbuznost slohu k Hrabolovskému nutno je mi přisouditi Ti. Je to vážně hřejivé. já píšu brutálně.
15.05.2006 20:26:00 | umělec2
Bylo mi tady u tebe krásně, voňavě, borůvkově...
marmeládově... :o)
(a ta "bahýnková únava", ta je úžasná...)
Díky, Aničko...
07.04.2006 20:18:00 | Cecilka
Borůvky jsou fakt skvělé, už se těším na další. To bylo počteníčko. A díky moc za všechny tvé komentíky. Jsou bezva.
Zamýšlíš se nad tím, co tě nutí psát? Já také a ještě jsem na to nepřišel. Říkávám s oblibou, že je to moje forma smíchu i pláče. Jasně, jsem jenom amatér, asi to nedělám dobře, ale nedovedu si představit, že bych nepsal. Než jsem našel server, kde lze zveřejňouvat,prášilo se na mé textové sopubory uložené na disku, nemělo to ani tem minimální efekt, ale přesto jsem to bůhví proč musel dělat...Takže čti i piš a těším se moc na další tvé povídky. Zatím jich mám ještě dost v zásobě, ale už se mi rýsuje v dohlednu více času, tak to je možná realtivní.
P.S. Moc mě mrzí, že tě povídka Marie zklamala. Nechtěl jsem ti zaneřádit podvědomí, jen žiji ve světě, který vypadá, tak jak vypadá a někdy mě prostě zaujme otázka proč a z čeho vyrůstá zlo. Znám spousty i horších lidí, než je Karel a Marie. Nezabíjejí v tom pravém slova smyslu, dovedou ctít zákony, ale uvnitř jsou o moc hroší. Jsou nevypočitatelní, oscilují od úsměvu k nepříčetnosti a zpět, šlapou po všech kolem sebe - tím to neomlouvám, ani se ti nesnažím nic podsouvat či vnucovat. Jen se snažím napsat, co mě k napsání podobných věcí občas vede. Sám násilí nesnáším v jakékoliv podobě. Nesnáším tvrdé násilnické, rasistické skupiny, nesnáším když se někdo snaží svůj životní prostor kolem sebe vyboxovat. Vážím si rozhledu a moudrosti. Vážím si komunikace a nemám rád xenofobii ani nacionalistické vzývání čehokoli, počínaje hloupým sportovním fanděním. Nemám nic proti sportu. Jen bych asi nedokázal sedět před bednou, popíjet pivo a řvát "góóól" a potom se potácet městem z vlajkou a křičet "jsme mistři" To se mi prostě z duše protiví a myslím si, že od toho je už k násilí jenom nepatrný krůček.
Tak už toho raději nechám. Aby zůstal prostor i pro ostatní... Doufám že jsi se o mě něco dozvěděla, a myslím tě ještě několik mých povídek zklame... Určitě jsou tam i horší..
Ahojky a dík.
05.04.2006 21:14:00 | risik
Mně se moc líbí tvoje Borůvky, Aničko, a hodnotím je vysoko nejen pro jejich obsah, ale taky způsob, jakým jsou vyprávěny...těším se na další.
A děkuji za tvůj komentář.
05.04.2006 09:03:00 | Mara*