Rozkrok

Napadá mne mnoho věcí spojených s ním.
Základní myšlenka jedná se o mužský rod, ale pro mne je zajímavý v rodě ženském.
V tomto případě se mu však říká jinak, jedná se o mindu, buchtu a tak podobně.
Je to jistě veledílo mistra, co jí stvořil.
Jsem mu za to vděčen.
Většina věcí, co se tady děje, se stejně točí okolo něj.
Přináší nám pocity blaženosti lásky citu i bolesti.
Na svět se poprvé podíváš právě z něho.
Vůbec se ti nechce opouštět.
Jsi venku sám bez něj.
Ze začátku si to ani neuvědomuješ.
Co by náhradu pořád Ti cpou něco příjemného do pusy, to abys zapomenul.
Poměrně dlouho se jim to daří takto tvoje touhy balamutit.
Přichází dospívání a s ním ranní problémy.
Vzpomínáš a něco Tě napadá.
Zkoušíš to a jde to.
Po čase přicházíš na to, že to není úplně ono.
Část tebe se chce vrátit zpátky.
Po mnohých nezdarech se to daří.
Je zpátky.
Je to tam hezké, ale není to jako doma.
Musím tedy hledat.
Zkoumám vždy, když je k tomu příležitost.
V jednom rozkroku jsem se cítil jako doma, tak jsem si ho vzal.
Po čase mi cosi znemožňuje provozování této činnosti.
Kdosi zase vykukuje a děj se opakuje.
To jsou ty zázraky přírody.