Ta je pro tebe, lásko

„Když jsem s ní došel ke dveřím mého bytu a dlouze se jí zahleděl do očí, viděl jsem neuvěřitelnou tunu make-upu, který měl v kamerách skrýt jakoukoliv pleťovou nerovnost. I přes nepatřičné množství pudru to byl překrásný pohled. Mnohem lepší, než jsem si původně myslel. Ten den jsem to musel udělat a začínal jsem do toho mít neskutečnou chuť.
Zamknul jsem hlavní dveře a objal ji kolem pasu. Její oči byly chtivé a natolik hluboké, že bych se v nich byl málem utopil. Začali jsme se líbat a pomalým krokem odebírat ke dveřím mé ložnice. Něco mi pošeptala do ucha, ale já jsem ji prakticky vůbec nevnímal. Konečně jsme se dostali k mé posteli a já jsem ji na ni šetrně položil. Chtěla to, ale já také. Položil jsem se nad ní a rukou ji začal zajíždět pod sukni. Překvapilo mne, jak někoho, jako byla ona, dokázalo lehce vzrušit i tak malé gesto. Doufal jsem, že nebude zvrhlá. Ne nesmějte se mi, chlapi, nemám tyhle kraviny v sexu moc rád. Šlo to ovšem všechno velice hladce.
Svými nalakovanými nehty mi sundala tričko a já jsem se postaral o její růžovou podprsenku. Prsa, jak bylo známo, byly tak ze 75% silikonové, ale mně to v té chvíli bylo úplně jedno. Odstrčil jsem jí, takže jsme potmě chvilku seděli proti sobě a dlouze jsme se na sebe dívali. Zeptal jsem se jí, jestli smím a ona řekla, že musím.
První krok udělala ona a než jsme se plně sehráli, vniknul jsem do ní. Byla neuvěřitelně vzrušená. Venku bylo slyšet šumění aut a já jsem se oddával perfektnímu sexu s někým, koho jsem viděl před několika málo dny na obrazovce. Ta chvíle již přicházela a já se musel držet, abych ji náhodou nepřekazil. Bylo to tak jednoduché celý svůj dosavadní plán zkazit, ale jsem přeci profesionál, takže to, jak ostatně vidíte, vyšlo.
Po chvilce soulože, kterou jsem se snažil bravurně ovládat, jsem se ji zeptal, jak je na tom. Řekla mi, že za chvilku bude a já jsem trochu povolil v tempu. Když začala opravdu usilovně sténat, tak jsem vstal a řekl, že se za chvíli vrátím. Doufaje, že budu dostatečně rychlý, jsem v Adamově rouše vyběhl z ložnice do prostorného obýváku. Ležel tam na stole před televizí připraven k použití. Popadl jsem jej a pospíchal zpět do ložnice. Ležela na posteli a čekala, až někdo dokončí její příjemné trápení. Roztáhla nohy a vyzývavě se na mne pohlédla. To byla moje chvíle. Popadl jsem nástroj, který jsem měl připraven v obýváku. Namířil jsem s ním na ní a stiskl spoušť. Její tvář plnou překvapení zasáhlo silné modré světlo kvalitního blesku. Byla to kvalitní fotka, lepší, než jsem si před tím myslel. Na chvíli jsem zatajil dech, jelikož mne obklopil strach z její reakce. Co kdyby mi tehdy můj drahý fotoaparát rozbila? Ach, to by byla katastrofa.“

„Teda, Jacku, musím uznat, že seš opravdovej borec. Takhle objet tak známou herečku, jako je Rachel a ještě ji přitom vyfotit… Všechna čest. Kde je ta fotka? Zítra bychom ji mohli dát na první stranu.“ Radostně oznámil spokojenému Jackovi šéf a lusknul prsty.
„Dal jsem ji Mikovi, ať ji v ateliéru trochu upraví…“ Jackova slova přerušil Mike, který zadýchán přiběhl hlavními dveřmi do kanceláře.
„Šéfe, někdo se vloupal ke mně do dílny. Nevím, jestli vzal nějaké fotky, ale vše se zdát být v pořádku. Zatím jsem ale nenašel fotku Rachel. Muselo se to stát před několika minutami. Když si pospíšíme, možná toho zloděje ještě vypátráme!“
Jack tomu příliš nevěřil, zklamaně se zadíval do Mikovy tváře a když s šéfem odběhl dolů na místo činu, přešel k oknu a podíval se na rušnou ulici. Jeho pozornost upoutala malá blondýna s černým pláštěm a obálkou pospíchající směrem k nádraží. Začal se tiše a zoufale smát.