Zase jeden májový den

Hluk z ulice přináší do mé kanceláře příjemnou ozvěnu májového pouličního hemžení, které se dole na ulici odehrává. Venku je pěkně, slunce svítí a modrá obloha je plná pěkných nafoukaných bílých obláčků. Fouká svěží vítr. Na chvíli jsem se zastavila u okna a dívám se ven, kde zpívají ptáčci. Vše je najednou takové životaplné, po ulici chodí páry, drží se za ruce a já mám z toho docela hezký pocit. Hlavou se mi honí verše z Máchova máje a já mám v srdci dojem, že tomu rozumím. V prvotní snaze okno zavřít jsem se natáhla na rám a teď tady stojím, ruce napnuté nahoru, jsem celá propnutá a na břicho a hrudník se mi opírají paprsky májového sluníčka. Je to moc příjemné, když mi vlasy čechrá čerstvý vítr a slunce mi ohřívá můj kostým a blůzku. Cítím se dobře ve tmavých barvách a tak v nich také chodím. Mám na sobě tmavošedý kostým a tmavou modrou blůzičku se šátkem uvázaným na volno pod krkem. Sluníčko se do toho opravdu pěkně opírá a já zakláním hlavu a nastrkuji mu obličej vstříc, aby se jeho životní síla uložila v mé pleti. Je to romantické a já se cítím jakoby mne někdo houpal na roztomilém obláčku někde uprostřed ráje. Lidé kolem mne žijí opravdovou láskou, usmívají se na sebe, jsou na sebe hodní a pozorní a vše je tak krásné a mírumilovné.
Ehmmm. Tak jo. To bychom měli. Dnes jsem udělala celkem dost práce, jsem s tím spokojena. A to příjemné pozastavení mi udělalo hezky na duši. Proč se občas na chvíli nepozastavit, že? Ještě musíme odeslat ten předběžný návrh interiérů na zákazníka. Tady to mám. Jarka to musí hodit do nějaké větší obálky a zajít s tím na poštu. Musí to odejít ještě dnes. Tak. Co to je? Váza se na skříňce u zdi nějak chvěje a teď zacinkala, až jsem se lekla, že spadne. No nic. To nic není. Minulý týden započali opravu kolejového svršku a tak tu teď pod okny nejezdí tramvaje. Před tím by takové duchařiny byly na denním pořádku. Dnes ale slyším každé vrznutí. Takže ještě přílohu k těm podlahovým vzorům. Aby tam hlavně byly i ty parkety s… Ve skladu za tou zdí někdo je. Stěna je jen ze sádrokartonu, takže to rozhoupává skříňku. Zloději!! Ale co by tam chtěli, vždyť jsou tam jen kancelářské pomůcky. Ale určitě tam někdo něco dělá! Už bych tady ale měla být sama. Jarka se má vrátit až za chvíli, snad.
Blížím se ke dveřím skladu. Slyším, jak tam někdo dýchá a funí. Tam určitě někdo překládá nějaké balíky. Co se to tam děje? Když toho chlápka vyruším, dá mi po tlamě? Ale co, přece tady nebudu stát a blbě čumět. Teď tady nemá kdo co dělat. Buďto se to vysvětlí, nebo je to zloděj. A to přece nemohu nechat jenom tak. Ne? Beru za kliku a chvíli ji svírám. Dýchání je slyšet velmi zřetelně a vypadá to teď dokonce, jako by tam byli dva. Potí se mi strachem ruce, ale beru za kliku velmi důrazně, dveře letí rychle pryč a já se srdcem v hrdle ale s pocitem neohrožení dělám jeden nejistý ale odvážný krok za práh skladu.
V prvním okamžiku nejsem schopna vůbec rozpoznat, co to před sebou vidím. Čekám ohnutou mužskou postavu, jak si připravuje lup. V přítmí skladu však nejdřív vidím, že někdo přesunul stůl právě napříč úzké místnosti. Současně s vysokým a krátkým dívčím výkřikem mne překvapuje rychlý pohyb těl. Pomalu si uvědomuji, že na stole sedí dívka, má roztažené nohy a instinktivně je teď přitahuje k sobě. Děvka. Přitahuje si halenku na svá prsa a já vidím její pomalu mizící ňadro i s velkou krvavou bradavkou. Její knoflíček, ztvrdlý a veliký se pomalu přehrnuje přes okraj látky, až se ztratil úplně. Do pleti jejího prsu se teď zakusují její nehty, jak se snaží zakrýt svou nahotu. Můj pohled klouže jakoby automaticky mezi její nohy. Hladká bílá kůžička na její buchtičce lemuje tmavé vnitřní záhybky krvavého masíčka, které se nemohou nacpat zpátky dovnitř. Vypadá to, jakoby byla prasklá a jakoby se ji ven tlačily vnitřní vrstvy svalů. Ve slabém světle se jí kundička leskne a já vidím, jak mocně byla vzrušena. Když dává nohy k sobě a přitom se choulí do klubíčka, vzniká jí z její pičky hezká buchtička mastného skládaného masíčka, které neposedně trčí ven a zvědavě touží po doteku.
Uvědomuji si teď už jasně, že jsem ji vyrušila ze soulože. Jarka. Moje mladá třiadvacetiletá sekretářka tady leží v poloze plné zoufalého studu a v pokusu o cudnost. Brýle má v levé ruce a obličej neskutečně zkřivený do pláče, jakoby to chtěla vše odprosit. Ale já si najednou uvědomuji, že tu musí být i chlap. Pomalu se na mne otáčí kontura mužské pánve. Můj zrak upřel na jeho zaťatém zadečku, dokud se zcela neotočil čelem ke mně. Rifle má na půli stehen a tričko převléknuté přes hlavu, takže nu je vidět celá hruď a prsní svaly. Já ale upřeně hledím na místo, kde má svůj úd. Dal si tam ruku a tak toho nevidím mnoho, ale žalud jeho asi docela dlouhého údu kouká zpoza jeho ruky. Stojí postojem, jakoby stále ještě šoustal. Musela jsem tam stát a čumět pěkně dlouho, než jsem si uvědomila, o co tady jde. Je čas mu pohlédnout do obličeje. Jasně, ten bořík ze spodního patra, který pořád pokřikuje na nějaké holky. To je jasné. Čumí na mě drze a jakoby mi chtěl vrazit po hubě.
„Promiňte, já… myslela jsem… byl tady hluk, promiňte…“ Vypadlo za mně. Já jsem teda ale pěkná kráva. Čumím tam jako sůva z okna, nastrkuji slunci pysk a sním o ráji jako nějaká šestnáctiletá husa. A tahle, ta šukna jedna, tady nastrkuje pysky nějakému ocasovi a nechává se mrdat. A když se ještě člověk nachomejtne nevědomky u té jejich slasti, málem by mě sežrali. Co taková jednatřicetiletá stará škatule tady chce? Že jo. My snad už na to máme právo, ne? Připadám si jako stará babka, která nepřeje mladým ani trošku rozptýlení. Hergot. Jsem z toho otrávená. Balím si věci a jdu vypadnout. Jak mažu k východu, tak se se mnou ještě srazí Jarka a chce něco vyblekotat. Jo, děvče, nech se mrdat a mně dej pokoj. „To jsem to vyvedla, co?“ říkám ji omluvně. „Jo, promiň a pozdrav toho svého kamaráda,“ směji se jakoby na plnou hubu, aby to nevypadalo, že tu mrdnu chci nakopat do té její rozjebané kundy.
Prorazila jsem domovní dveře a jsem na ulici. Co se to se mnou děje? Vždyť je to slušná milá holka. Hergot. Ale ona šoustala a já ne. Když jsem obcházela jeden pár, který si čelo na čelo povídal a ta fuchtle se u toho chechtala, došlo mi to. Čumíš tady po jaru a recituješ Máchu, kdy jsi to naposledy ale dělala tak, že by jsi z toho měla hezký pocit, co? Doktor Vychodil, hned mi přišlo na mysl. Jo to byl hnus. Jak mně pořád omakával. Jak se mi dokonce dotkl mého líčka tím svým protivným úchylným knírem. Líbila jsem se mu. A taky jsem ho dráždila, to mně bavilo. Pamatuji si, jak jsem si vzala podvazkový pás k normálním punčochovým kalhotám. Jen aby se mi na tenkých šatech rýsovaly ty sponečky. Pak jsem si je schválně hladila, aby si jich všiml. Dalo mi to práci, jsou docela ploché, ale povedlo se mi to. A jak jsem u toho asi musela vypadat. Pánev pořád nastavenou proti němu, koleno přes koleno, trup jsem otočila trochu na stranu a tvářila jsem se, jako že mně nezajímá. Ale zajímalo mě, jak moc ho rajcuji. A on z toho tekl, kocour jeden plesnivý.
A potom mě osahával v té kanceláři. Neměla jsem tam tenkrát vůbec chodit. Už bylo odpoledne a bylo tam málo lidí. Zavřel se se mnou v kanceláři, sekretářka už byla pryč a hned po pár jeho debilních vtipech mě začal osahávat. Měla jsem ho poslat do prdele hned. Místo toho jsem si nechala sahat na kozy a dělala smyslné odmítavé pohyby. To ho asi vyrajcovalo. Když mi pak začal sahat pod sukni, bylo zle. To bych asi nesvedla zahrát, to tedy ne. Navíc jsem byla po celém dni špinavá a to by bylo ještě odpornější. Mám ráda čistotu. Rozbila jsem mu sklo ve skříňce, jak jsem se s ním handrkovala a když mě potom povalil na zem, prosila jsem ho a řekla mu, že mi připomíná mého strýčka z Litoměřic. Nasral se, kozel jeden starý, a nechal mně pláchnout. Fuuuuj. Svědí mě teď z té vzpomínky levé stehno. Hladil mi ho tenkrát v domnění, že mě nastartuje. Brrrr.
Už dost debilních vzpomínek. Zmrzlinu, kafe nebo bejlies. Jsem sama. Dnes mám ten večírek u Dobešů, mohla bych jít taky za Hankou a Tondou na bowling, ale i tak budu všude sama. Sedám si do kavárny a čekám na číšníka. Jsem ve stínu a je tu docela chladno. Chlad prostupuje přes otevřená okna a mi to dělá moc dobře. Zvenku doléhá ruch ulice. Jeden borec spadnul ze skútru, když nasedal. Blbec. Rozsypal tašku a já se bavím tím, že se mu v duchu směji. Jedna paní mu tam pomáhá a já mám najednou pocit, že se skončil nějaký můj špatný sen a já jsem zase v tom normálním světě, kde stejně nikdo nemá to, co by skutečně v hloubi své duše chtěl. Takže vítejte, vy mrzáčci okolo, jsem jedna z vás. Je mi fajn. Teď vešel dovnitř jeden bezvadný chlap, takže aspoň mám koho očumovat.
Monika. Co kdybych zavolala Monice? Ve snaze dostat se k nějaké spřízněné duši, se kterou se mohu laskat, jsem úplně mimoděk došla až k ní. Je to devětadvacetiletá blondýnka s velkýma hnědýma očima a s vlasy rovnými a obvykle staženými dozadu do culíku. Často se barví, nosí melír nebo jen tak jeden pramen obarvený třeba na kaštanovo. Jednou kdysi dávno dokonce na modro, hihi. Je jen o chloupek menší než já a to nás vždycky dávalo dohromady. I to, že se svým mužem moc hezky nežila a tak teď bydlí sama, i když je ještě vdaná. Já jsem bez partnera, takže jsme si byly blízké. Také jinak jsme si rozuměly. Často jsme se také podobně oblékaly. Spíše elegantně, kostýmky, šátek kolem krku, halenky a pěkný šperk a tak. Já jsem štíhlejší, mám více prorýsované svaly na nohou i rukou. Ona je také štíhlá, ale už ne tak. Má krásné klenuté bříško a fantastické kozy. Já mám kozy celkem malé, nebo alespoň ne tak velké. Ale když se Monika svlékla někde na koupališti, chlapi z ní nemohli spustit oči.
Monika se mi teď vybavila, protože jsem s ní jednou zažila krásnou chvilku, plnou něhy a lásky. Měla jednou odjet na služebku a protože ještě nebyly nějaké dokumenty hotové, slíbila jsem, že jí je přinesu domů. Otevřela mi až po chvilce zabalená v ručníku, protože byla zrovna ve vaně, a já jsem znervózněla. Nechtěla jsem rušit její soukromí. Ale nedala se odbýt a že prý něco vypijem a tak. Vtrhla jsem do jejího bytu a dveře se prudce zabouchly. Měla jsem chutě, podobné těm dnešním a to, co jsem si od toho slibovala, jsem v prvním okamžiku snad ani nezkoumala. Chovala jsem se asi na první pohled ztřeštěně, pomáhala jsem jí s tou obálkou, co jsem přinesla, otevírala jsem dveře a když jsem jí potom začala pozvedávat ručník, dala se do smíchu. Ruce se mi třásly a v obličeji jsem musela být červená. Monika mne chytla za ruku a udělala na mne oči, jakoby se ptala: „Chceš?“ Vzpamatovala jsem se a chtěla jsem odejít. Už mnohokrát mne zachvátil chtíč, ale vždy jsem to nějak zvládla a udržela jsem ho v sobě. Monika ale povolila levou paži a polovina ručníku sklouzla přes její bok. Jedno její prso zůstalo obnažené, na druhém si držela pravačkou ručník. Stála zešikma, lehce podlomena v kolenou a bříško jí postupně ubíhalo pod ručník. Byla jsem okouzlena a musela jsem se jejího ňadra dotknout. Jak jsem na něho sahala zepředu, zapíchly se mi do něho nehty, až mne to samotnou zabolelo. Pochopila jsem, že k němu musím položit ruku pěkně zboku podél těla, abych si užila jeho hebké pleti. Když jsem se trochu naklonila, bylo vše rozhodnuto.
Najednou jsme byly obě ve vaně, která byla příjemně teplá. Ležely jsme vedle sebe a líbaly se. Naše jazyky si náramně rozuměly a já jsem zřetelně cítila, s jakou vervou se zahryzáváme jedna druhé do hlavy. Vše bylo ale takové jemné a já se zavřenýma očima pouze hnětla její jedno ňadro. Bylo kluzké od mýdlové vody a mě to neskutečně vzrušovalo. Zprvu jsem se vyhýbala jejího tvrdého knoflíčku, ale pak jsem dráždila i jeho a to občas i svými rty. Dýchání a odfukování mi prozradilo, jak si to Monika užívá. Sama jsem byla stále napruženější, protože mne Monika hladila po zádech a po zadečku a to ve mně uvolňovalo zábrany, ale zároveň přibližovalo jí a jejímu chtíči. Čím dál tím více mi bylo jasné, co chci dělat. Lízat. „Chci tě lízat,“ pípla jsem nesměle a mimo dosah jejího zraku, styděla bych se. Po chvilce laskání mi odpověděla: „Vyhol mě.“ Jakoby do mne vjela energie. Najednou jsem neměla žádných zábran a už jsem se nepotřebovala nijak schovávat mimo dosah jejího zraku.
Sedla jsem si na okraj vany se široce roztaženýma nohama a zabodla jsem do ní vyzývavý pohled s přivřenýma očima. Ona na mne hleděla jaksi nechápavě, jakoby si nebyla jista, že tu hru přijímám. Ale já jsem měla oči jen pro ty její velké kulaté kozy, pro její bok, který trčel s mýdlové pěny, a představovala jsem si, jak bude vypadat její klín, který jsem doposud viděla jen letmo. Vzala jsem ji za ruku a symbolicky tahala z vany. Ona okamžitě pochopila a už si sedala na pračku s nohama roztaženýma jako na koze. Tenkrát jsem si poprvé a naposledy vychutnávala pohled na prasklinku ženské buchtičky, která mokvala vřelou krví a byla nabita touhou po sexu. Monika netrpělivě oddychovala a já jsem se soustředila jen na tu kadeřnickou práci. Živě si vybavuji, jak jsem dbala, aby měkké masíčko jejich pysků bylo co jak nejhladší, jak jsem šperkovala úzkou čárečku chloupků, kterou jsem nechala jako pokračování její prasklinky. Bavilo mně to a vtahovalo. Toužila jsem v té chvíli dělat to a jenom tohle. Vždy jsem toužila, aby mne někdo jemně ošetřoval a laskal na tomhle místečku. A nyní, jako bych měla světu příležitost ukázat, jak to má vypadat.
Do lízání jsem se pustila už na pračce. Nejdříve jsem jí kundičku namazala olejem, ale pak jsem si uvědomila, že tak ho budu muset všechen vylízat a tak jsem ho začala zběsile roztahovat do stran a po stehnech nahoru. Moniku to dráždilo a já jsem poprvé ochutnala ženské šťávy. Horko se mi rozlilo po puse a na celých rtech jsem najednou cítila kontakt toho pevného, ale hebkého skládaného masíčka. Přesně tak, jak jsem toužila, aby to někdo dělal mně, dělala jsem to Monice. Rochnila jsem se v malých stydkých pyscích, popotahovala jsem je něžně zoubkama, jazykem jsem přebírala všechny její záhyby a pokoušela se s našpulenými rty dostat až do její pochvy. Chutě se střídaly a mně se z toho točila hlava. Má touha po jemném a dráždivém laskání kundičky se nyní naplňovala tak nějak z druhé strany.
Monika mne po chvilce své rozkoše odvedla do ložnice. Ačkoli už bydlela sama, měla tam letiště, na které si teď lehla s roztaženýma nohama. Okamžitě jsem věděla, jak toho využít. Šedesát devět. Lehla jsem si na ní opačně a pustila se do její kundičky, tentokrát shora. Bylo to jiné, už jsem se nedostala tam, kam jsem chtěla, ale o to více to bylo vzrušující. Svou kundičku jsem přitom držela pěkně vystrčenou nad jejím čeníškem a toužila jsem po jejím laskání. Pokoušela se o to, ale nešlo jí to, svými ústy se k ní pohodlně nedostala. Po chvilce svého vzrušení ji napadlo metat se svými kozami na obě strany. Její bradavky mne šlehaly na břiše a já jsem to brala jako tu nejkrásnější hru. Monika to vycítila a vzepjala se, aby mi svá prsa nabídla k laskání. Posadila se na posteli a přitáhla si mne mezi nohy. Ležela jsem na boku, hlavu v jejím klíně a ona mne schoulená krmila vzrušením, které jsem považovala za vrchol slasti. Sama mi má prsa lehce a dráždivě hnětla rukou a tak jsem se ještě více pohroužila do této role. Byla to chvíle půvabné pauzy, bradavky jsem ji opatrně a pomalu nasávala do úst a prsa jsem ji převalovala v rukách, přesně tak, jak bych si to přála cítit na vlastní hrudi.
Monika mne chválila a říkala něžná slovíčka a já jsem jen pohodlně ležela v jejím klíně a opatrně lavírovala na ostré hraně jejího vzrušení. Cítila jsem, že toužím tlačit a mačkat jak jen to jde, ale nesmím více, než jak to Moniku vzrušuje. Mohla bych to pokazit a bolest by ji mohla vytrhnout z téhle něžné hry. Najednou její ruka sklouzla níže přes můj pupík a já jsem ucítila její prsty ve své jeskyňce. Nohy jsem držela lehce od sebe a tak jí nedělalo problém do mé promočené kundičky vtrhnout. V mžiku tam byla třemi prsty a řádila tam až trochu vulgárně. Na mém rozpoložení to bylo poznat a hned jsem přestala s něžnou hrou s jejími prsy. Celá jsem se propnula a obličej, sténající i pod troškou bolesti, jsem jí zabořila do hory jejich mléčných žláz.
Takhle ve mně rejdila jen chvilinku, ale mně to stačilo úplně vypružit. Zvedla jsem se a klečíc na kolenou jsem podržela hlavu nad jejím obličejem. Ani jsem to snad nečekala, ale naše ústa se spojila a jazyky jsme se začaly mohutně muchlovat. Bylo to úžasné srovnání s její kundičkou. Ta byla tak bezradná a oddaná mé péči. Její ústa však bojovala a já jsem se musela neustále pokoušet dohnat její nápaditost. Jednou se mi zakusovala do rtů, podruhé sála, potřetí bordila jazykem v mých ústech. Najednou jsem uslyšela šramot šuplíku a uvědomila si, že Monika na mně něco chystá. Zvedla jsem oči, a uviděla celou hromádku zajímavých hraček. Monika mně v klidu nechala se jimi přehrabovat a pak mi je začala nabízet…
Ale teď si uvědomuji, že sedím v kavárně a že vypadám asi pěkně blbě, když tak civím do prázdna a věnuji se svému vnitřnímu zraku. Ani mi není nijak dobře. Jakoby se přihodilo něco nesprávně. Ale co? No jistě. Ty vzpomínky na sex s ní jsou ve mně tak živé a kouzelné. Byl to festival něžností a jemných doteků. Ale vím také moc dobře, že tak, jak jsme byly před tím s Monikou dobré kamarádky, tak se po tom vše rozplynulo a mezi námi teď stojí nějaká neviditelná zeď. Chtěla bych to asi s ní znovu a chtěla bych to tak jemně a něžně jako tenkrát. Ale už ji nemohu zavolat. Ona už není moje kamarádka. Pozdravíme se, usmějeme se na sebe a prohodíme pár zdvořilostních frází. Jsme možná i rády, když se vidíme. Ale je to studené a žádná z nás nechce otevírat nějakou diskusi. Kdoví, kam by totiž zabředla.
Po tom hloupém odpoledni, co jsem bloudila po městě a marnila čas nesoustředěnou činností, jsem ale přece jen došla k rozhodnutí, že nejlepší bude rozptýlit se mezi lidma a pokud možno mezi tolika lidma, jak je to jen možné. Ta oslava u Dobešů, to je to pravé...
„Tak koukám, že už jste v docela dobré náladě, čauu!“ se všemi se zdravím a všichni zdraví mne. Většinu lidí už tady znám. Hostitelé Dobešovi jsou v jednom varu, Mirka tady roznáší ještě nějaké talíře s chlebíčky, ale já nemám na jídlo ani pomyšlení. Vezmu si něco na pití. Tomáš pořád okouzluje s různými víny a kde které koupil a jaké je dobré a suché a voňavé… no, dám si sekt a nebudu s tím dělat cavyky. Je tu ruch. S Pokornýma mohu probrat tu jejich cestu do Madridu, možná bych tam o prázdninách taky jela. Podle toho, jaký měli hotel, ve velkých městech je to jako sázka do loterie a já si chci taky užít trochu pohodlí. Jéva, Marek Tesař. Toho už jsem dlouho neviděla.
„Čau, hihi, jak bylo v Argentině?“
„Ahoj, kotě. Myslíš v Chile, ne? Haha.“
„No to je snad jedno, hlavně, že jsi se vrátil, žejo!“
„No jo, bylo tam fajn. No, jako na každé stavbě, ale měli jsme dost času si i někam vyrazit. Mám mnoho fotek, nechceš se podívat?“
„Coby ne, jsou barevné, cheche. Já jenom zkouším, jestli máš pořád tu stejnou úroveň. To víš, v mé společnosti si musíš dávat bacha na kvalitu. Hihihi.“
„Ty mně balíš, že jo, ty si mně chceš nejdřív dostat na úroveň, a pak až budu stát za to, tak mně normálně klofneš a budeš si mně užívat, že to tak plánuješ.“ Oba jsme se dali do smíchu. Mám ráda ten pocit, kdy mnou smích lomcuje, trošku se předkloním v pase a dokonce sem tam zvednu koleno, člověk se příjemně vydá, to mám ráda. Natroubil do mě ještě pár vtipů a já jsem mu nahrávala, jakože mně zajímají jenom jeho peníze a že bych ho stejně nejdřív vysála a pak jen zahodila. Varoval mě, abych si ale nezačínala s chlapama, jinak že budu mít problémy a nepustí mě k maturitě. Tomu jsem se smála nejvíce, moc mě to potěšilo, byl to hezký vtip, ale hlavně mne přesouval do mladších let, kdy jsem cítila, že mám více šancí a lepších. Na vše jsem se tenkrát těšila. Dnes je již mnoho vrátek zavřených anebo už člověk ví, že za nimi nic hezkého nenajde.
Pomalu jsme se přesouvali do ložnice, kde hostitelka Mirka na manželské posteli rozhazovala alba s fotografiemi a každý tam musel vyslechnout její komentáře.
„Hej, Džordži, poslouchej, mám tady jednu žábu, co si chce prohlédnout naše fotky. Kde je máš?“ Marek na mne otočil téměř násilím vyššího neznámého muže.
Bože můj, a smích je tentam. Najednou pociťuji, jak jsme neustále v zajetí nějakých společenských her. Zase se snažím něco pro sebe vyhrát. Hudu zase převedu na ten udivený okouzlený výraz, jako bych se chtěla dozvědět něco o planetárních systémech v souhvězdí Orionu, trup se mi kroutí, jak přešlapuji z jedné nohy na druhou. A to všechno naprosto automaticky. Ta vysmátá uvolněná holka je najednou v trapu a zas tady stojí ta dokonale improvizující žena ve večerních šatech a s mejkapem na obličeji. Otevírám pusu a říkám „Hoj, ehmmm, chichi.“ Místo toho bych měla vesele zařvat – ahoj džordžíku, ty kluku vytáhlá, máš něco na xichtě, asi bordel z těch chlebíčku – a pořádně se s ním zařehtat.
„Ehm, mám tady Marka moc ráda, he,“ kroutím se a je mi to docela příjemné, „on vždycky dotáhne odněkud ze světa nějaké fotky a hned si mě tím koupí, ahoj, já jsem Soňa, hi.“
„Džordž, totiž Honza, říkají mi ale tak.“
Krásný chlap, drsňák. Mně je to úplně jasný co ty jsi za týpka, jo hochu, ty jsi kanón na jednu noc, tak si to my zběhlé holky šacujeme tyhlety chlápky na první pohled. Ne, asi ne, jsi fešák a máš někde nějakou rodinu nebo známost, no co, to je snad jedno. Ale ten tmavý plátěný oblek mu sekne. Je štíhlý, vyšší, tmavě fialová košile bez kravaty s tím oblekem z něho dělá takového mafiána. A ten nakřáply nos, musel být asi přeražený, to jenom podtrhuje. Má delší, takové slepené tmavé, trochu vlnité vlasy a opravdu uhrančivý pohled. Jeho obličeji úsměv nesluší a mně to vůbec nevadí. Občas se trochu nuceně pousměje a já jsem tím víc potěšená, než by se chechtal každé blbině jako ten mamlas Marek. To, že jsem se s ním před chvíli řehtala těm jeho trapným koninám, to byla jenom taková společenská zvyklost, to je jasné, ne?
„Ohh, cítím se nedobře, je tady vydýchaný vzduch. Pojďme na chvíli na balkón,“ žadoním a on mne chytá trošku hrubě za rameno a už mě tlačí přes obývák k balkónovým dveřím. Je příjemné se u něho nechávat opájet tou představou, že bych ho mohla mít u sebe často a s takovou ochotou, jakou projevoval právě teď. Ani nevím jak, ale najednou jsme dole a už se procházeli pod okny po malém parčíku. Je tu málo stromů a spíš to je takový okraj parkoviště, ale já mám takové ty podvědomé romantické pocity. Poslouchám jeho vyprávění o Chile, o tom, jak si tam sedl jeden pilíř a museli ho narovnávat, o lidech, kteří jsou prostě pohodoví, o jedné havárii, při které zachránil život jednomu malému chlapci. Je to chlap, na kterého je spolehnutí, je silný a odvážný a brání život.
„Je mi strašná zima, půjdeme domů?“
„Půjčím ti sako, zůstaň tady ještě se mnou, prosím.“
Jeho sako smrdí, je načichlé takovým chlapským pachem. Nadechuji se z plna plic a nasávám to do sebe. Jak probůh může být někdo tak nepořádný a nedbat o své věci. Je to pronikavý opojný zápach jeho mužské síly a hrubých mravů. Ruce mám překřížené pod svými prsy a stahuji si sako k tělu, aby mne zahřálo. Nahoře vytváří klopy takový trychtýř, ve kterém se sbíhají všechny pachy jeho saka a já se v té vůni utápím jako v močále. Srdce mám až v hrdle a jsem z toho unavena. Těžko se mi dýchá a hlava mi padá na stranu. Na stranu, ale k němu. Vlasy mám už docela rozcuchané a padají mi přes obličej. Je to jako alibi, jako nějaká zástěna, která by mne chránila, aby na mně lidé nepoznali pravdu. Má hlava sklouzla na jeho rameno a jeho pohled se do mne zapíchl. Ucítila jsem to podle pohybu jeho krku, i když sama mám obličej otočený do země a stydím se ho zvednout. Objal mne.
„Kde jste? Už hodnou chvíli čekáme na přípitek, který bez Džordže prostě nemůžeme udělat,“ vítali nás všichni, když jsme se vrátili do bytu. Češi vyhráli v hokeji. Fajn. Džordž bude chlastat. Nebo ne? On odmítá. Hihi. Myslí na něco jiného? Dáváme si skleničku šampaňského a kupodivu mu to stačí. Ty věčné kecy o hokeji mě pěkně nudí a tak se rozmýšlím, co bude. Beru Jana za ruku a nepozorovaně se mu snažím naznačovat, že by se mohlo vypadnout. A jdeme. Che, bylo to snadné, on je chlap a já jsem ženská, která měla vždycky navrch. Vždy mě chlapi chtěli a já bych měla, na koho bych si ukázala. Ale neukazovala jsem. Až dneska. Ale o to lépe, protože to stojí za to, ty můj mafiáne. Revolver si odložíš na můj noční stolek, s tím počítej.
Dnešek nakonec nedopadne tak špatně. Dveře mého bytu zaklaply právě včas. To hrubé zvíře se na mne vrhlo zezadu a teď mne kouše do krku. Propínám se a záda mám prohnutá do oblouku. Hlavu tlačím do záklonu dozadu přes jeho rameno a nastavuji mu všechna citlivé místa na svém krku. Ještě mám v rukou svůj plášť a spěšně si zouvám boty, ale nic o věci nedbám. Už ve výtahu mně začal líbat a hladit. Přes šaty a plášť to mělo podivnou příchuť a jeho ruce byly tak vzdálené, ale tak přitažlivé. Vyrajcoval mě k nedočkavosti. Ale teď ho už táhnu do obýváku a chci mu nabídnout něco k pití nebo tak. Chtěla bych něžnou hudbu, nějakou klasiku puštěnou jen potichu. Chci ho objímat a líbat, ale on mne pořád zezadu chmatá těma svýma tlapama a tiskne mi bříško a prsa. Teď něco ruplo. Utrhl mi knoflík na halence, oh bože, to ne!
„Přestaň už“, zakřičela jsem. Ouvej, zarazil se, nebylo to až příliš důrazné? „Pojď ke mně, Jene, a obejmi mne. Dnes ti patří vše, na co si ukážeš, nepospíchej.“ Pojď ke mně a nech mě hrát si s tvými vlasy. Je mi tak úzko a přitom je to taková úleva, když se mu věším na ramena. Jakoby se dělo to, po čem jsem skutečně upřímně toužila. Dávám mu líci na jeho rameno a opírám se do něho, cítím, že se připravím na sex, když takhle chvíli setrvám. Rukama mu jezdím po zádech a občas zabloudím i na jeho zadeček. Fajn, takhle a hodně dlouho, jo.
Ale místo toho, aby mi dal čas, abych se pěkně napružila, bere mne do náruče. Je to docela silný chlap a tak mám pocit, že letím vzduchem jak no tom zatraceném obláčku, co jsem si vybásnila odpoledne. A rovnou do postele. Tak to je teda rychlovka. Proč je pořád tak nedočkavý? Ani se nestačím nadechnout a už mám jeho ruku pod sukní. Ty jsi asi dost dlouho abstinoval, ne? Rejdí mi pod sukní bez ladu a skladu a já nevím, co hledá. Chci se s ním líbat a objímat. On mi ale kouše do prsou přes šaty a mě to jenom bolí.
„Počkej, počkej Jene,“ uklidňuji ho. „Svléknu se ti, počkej, svléknu se a trochu se opláchneme, ano?“ Myslela jsem, že mu udělám nějaký striptýz. Kroutím se a chci mu trošku zahrát divadlo. Svlékám si krátký kabátek, který mám jako komplet k šatům a po očku kontroluji, jestli mne sleduje. Ale nesleduje, hergot. Čumí někam jinam a jakoby něco hledal. Trochu mě to teda nebaví. Jdu k němu a klekám si mu provokativně do rozkroku. Zvednu si šatičky a ukážu mu své holé kolínko. To ho upoutá, hi. Jak mi dýchl chladný čerstvý vzduch na stehno, ucítila jsem takový tlak pod svým Venušiným pahrbkem a to mne nastartovalo.
Zajel mi svou tlapou pod sukní a začal mi tam rejdit. Chtěla bych, aby mně vylízal, bylo by to úžasné. Nejsem sice vyholená a ještě se musím trochu opláchnout. Ale na to budeme mít dost času, neboj se, brouku. Povalil mě na postel a já si instinktivně vyhrnuji šaty, aby měl kontakt s mýma nohama. Choulím se do klubíčka a volám ho k sobě, chci cítit jeho objetí.
„Pojď ke mně, Jene, pojď, lásko, líbej mě po krku, jak to umíš jenom ty. Jsi báječný milovník.“
Roztahuji ruce a už se těším jak se mi bude dobývat na prsa. Mám prsa v jednom ohni. Ještě chvilku a budu své kozičky cítit v jeho dlaních.
Ehmm, ty jsi ale rychlík, jen chvíli jsem se zasnila se zavřenýma očima a ty už jsi bez kalhot. A i bez slip. V té košili ti to nějak zvláštně sluší. Ta tvá nádhera už stojí a já ji pod košilí jenom tuším. Otevírá se mi tlamička a budu, myslím, za chvíli kouřit.
„Pojď, půjdeme se opláchnout a ty mi umyješ záda, jo? A ne jenom to, to je jasné.“ Místo odpovědi jenom něco zahrčel a znělo to divoce. Těším se na ten pocit těla na tělo, na to klouzavé spojení našich namydlených kůží, na to, jak snadné bude pro něho hníst mi prsa a přesouvat své tlapy v pevném stisku po povrchu mého těla. Ta touha mně rajcuje a už se zvedám z postele, že ho odvedu do koupelny. Mám tam jen sprchový kout, zato však velmi vkusně upravený. Jsem přeci architekt a zaměřuji se na interiéry. To, jak divoce si ze sebe shodil sako, jsem pochopila jako podpis téhle mé smlouvy. Ano lásko, upsal jsi se peklu a já budu tvůj Lucifer. V té mé koupelně se budeš smažit jako v pravém pekelném kotli.
Oouha. Žduchl mne rovnou do hrudníku a já jsem spadla na postel. Až jsem se od ní odrazila a teď se ještě dohoupávám. Proboha, bere mne za nohy. Co chceš dělat? Nemůžeš mně tam laskat. Nejsem opláchnutá, já to tak nemám ráda. No tak dobře, ty chceš začít rovnou a natvrdo. Tak to jo, to beru. Ale v té koupelně to mohlo být hezčí, určitě. Vyhrnuji si rychle šaty, aby mi je ještě nerozerval. Těší se na mně, je to na něm vidět a já jsem z toho celkem dojatá. Rozevírám nohy a táhnu kolena k prsům, abych se mu vydala. Budeš mě hladit a jezdit po mně, viď. Pěkně mě rozvalchuj, ty můj krásný hřebečku, a já tě pak odměním tak, že na to do smrti nezapomeneš.
„Zalehni mě. Líbej mě. Jene! Lásko. Jsem jako zahrada, zarostlá plevelem. Pojď na mně a zúrodni mě,“ chci ho trochu vtáhnout do děje. Zatím mám pocit, že to dělá nějak mechanicky. Nebo jakoby ze sportu nebo co. Aauuu. Zarval mi za kalhotky a narval mi je na bok, až se mi zařezaly do pasu. Vyjeklo mi z hrdla bolestivé zapištění a nijak hezky mi to teda neudělalo. Jako by ho to rozběsnilo. Kruci. Pomalu. Narval mi ho tam celého a hned. Hergot, vidíš mě ještě, nebo se ti už zatáhl zrak a budeš tady dělat rodeo. Byla jsem vlhká, ale jak hrubě do mě střelit to své kopí, to bych tam musela mít kuličkové ložisko.
Ale klacek má pořádný. Opírá se mi až do dělohy a to mi dělá dobře. Taky žalud je asi pěkně veliký. Je ho cítit, jako by měl královskou korunu na konci toho svého panovníka. Buchtička se mi po tom jeho vpádu rychle zahojila a tohle drancování si nechává líbit. Pocit jeho klacku v mé pičce je úžasný. Jak mi tam jezdí, tam a zpátky, jak mě valchuje, je prostě skvělé. Vychází mi z mého klína tolik rozruchů, které vystřelují do celého těla. Vzdychám u toho a dávám do toho vše. Podporuje to můj prožitek, když vzdychám, a tak to taky dělám ze všech sil. Pomalu si uvědomuji, že by mně mohl uspokojovat i jinak. Rozepínám si na zádech zip ve snaze si shrnout šaty níž a nechat si od něho laskat prsa. Má prsa, to je něco, co je zapojeno přímo do mne samotné. Bradavky mám tvrdé a chci je nabídnout k něžnému mučení. Ruce mám za zády a už se mi podařilo zip roztáhnout. Ještě chvíli, Jene, a budeš mít o trošičku příjemné práce více. Ale bude se ti to líbit. Uvidíš. Ty můj kocourku.
Než jsem stačila ruce vytáhnout zpoza zad, abych se pustila do obnažování hrudi, uvědomila jsem si, že mám nohu přes nohu. Co zamýšlíš. Ouha. Klacek vybrnkl ven, až to jemně mlasklo. Zamlaskání mé kundičky, mokvající mým vzrušením, mě doslova zatahalo za uši. Jeho klacek se mu mezi nohama krásně zahoupal. Je to krasavec. Oh, bože. Trčí přímo proti mně. Honza si jednou rukou přidržuje košili výše a tak vidím, jak mu klacek trčí z jeho bujného ochlupení, které plynule přechází do ochlupení jeho bříška. Pod klackem se mu snáší dvě ohromná varlata, vypadají mocně a jakoby byla napěchovaná, natlakovaná. Chci se dotknout toho jeho šourku, natahuji ruku, vypadá tak pohodově, jako svěšené záclony, kůže je volná a napíná se pouze pod váhou těl jeho koulí. Dostávám strach, že až vystříkne, prorve mě. Klacek trčí proti mně a já z něho vidím jen jeho žalud. Jeho úponek přechází plynule do prasklinky ústí jeho trubice. Je veliká a celý žalud dělí na dvě velké polokoule. Jsou široké a placaté, celý ten tvar je takový nezvyklý. Spíše připomíná beranidlo. Moc obouchané a placaté beranidlo. Oouha, ten je rozkošný, však také ve mně pěkně bordil. Teď chápu, proč mě to tak vzrušovalo.
Beru ho do ruky, ukaž mi ho, prosím, žadoním svým pohledem. Chci si ho prohlédnout z boku, abych mohla vychutnat jeho délku. On se ale na mne vůbec nedívá a jakoby byl jinde. Bere mi mou pracku a spolu s nohou táhne na stranu. No dobře. Chceš mě dělat zezadu. Tak jo. Tak si teda nebudu hrát. Budu jenom držet. Však i tak si to užiju. Vystrkuji na něho zadek a on mi stahuje kalhotky, které mám zatím jen přetažené na stranu. Vykasávám si šaty až na hrudník a tlačím zadek úplně nahoru. Jsem zezadu moc krásná, to o sobě vím. Prohýbám se v zádech a rozepnuté šaty mi odhalují záda. Jsem sportovní typ a záda mám krásně prorýsovaná. To budeš koukat, ty můj hřebečku. Lokty zvedám nahoru a opírám se na dlaně, jako bych chtěla dělat kliky. Záda se mi tím ještě krásněji prokreslí. Zadek mi tvoří takové veliké srdíčko, v pase jsem úzká a na páteři mám rýhu. Zadek se pěkně rozloží, když sbalím nohy a kundička mi trčí do prostoru. Tohle teď, hochu, vidíš a neříkej mi, že tě to nechává klidným. Lízni si, prosím.
Slyším, jak začíná ržát. Nic artikulovaného, ale jak do mě vniknul tím svým kyjem, pochopila jsem, že by mi taky nic hezkého neřekl. Chce se prostě vyprcat. A jede jako drak. Derou se mi z hrdla různé zvuky, protože ten jeho úd opravdu obslouží všechny mé gé, ef, ha i iks body. Je to krásně surový pocit a jeho chlapské hekání mě v tom ještě více rozohňuje. Ale je to jenom sport. Kunda mě začíná bolet a já to vítám. Aspoň tohle. Ale je to jen o šoustání. Aspoň si dávám ruku pěkně pod sebe a dráždím si poštěváček. Lehce. Ale když mu jednou ocas vypadl z mé vagíny a místo toho sjel mou štěrbinkou, pochopila jsem, že tohle není chvíle pro něžnost. Začala jsem rejdit po poštěváčku stejně bezohledně, jak ten jeho ocas rejdil ve mně. Brala jsem si ho mezi prsty a snažila se ho i povytáhnout. Všechno mě bolelo takovou sexy únavou. Sem tam jsem zavadila i o jeho houpající se koule a píchla do nich nehýtky.
Postupně se dostávám na okraj postele a on mě svým neúnavným a snad nekončícím šoustáním tlačí k levému okraji, kde mám ode zdi jen málo místa. Chtěla jsem se nějak přehodit, ale on mě jen plácnul po řiti a přidržel mě takhle. Už nemám záda proplá, už mu neukazuji zadek pěkně tvarovaný do srdíčka. Už se jen snažím udržet na posteli a to nejde. I to prostěradlo mě zradilo, začalo klouzat po posteli a je se sunu do mezery mezi postelí a stěnou. A ten vepř samozřejmě na mě. Už bych s tím ráda přestala. Ne, dál už néé. Zvedá mi jednu nohu nahoru a na druhou si sedá rozkročmo. V téhle poloze mám ráda jemné šoustání. Ale on mě má jako v nějakém upínáku. Navíc jsem zamotaná do šatů, které jsou teď jen jako onuce a stahují mi ruku pod sebe, takže se ani nemohu opřít. Je mi jasné, že v téhle chvíli není pravý čas přestat. Nechávám se píchat, on chroptí, jako by jezdil na nějaké děvce a já si takhle začínám připadat. Dobře hochu. Není to hezké a nebylo hezké nic. Tak si to dodělej. Třeba příště budeš pozornější. Oohhh. Už to bolí úplně pitomě. Celé břicho, ne to není fajn.
Ach, konečně! Ocas mu vyletěl velkým obloukem a v okamžení za tím šavle bílého spermatu. Skončilo kdesi zamotané v mých šatech. A pak ještě vyteklo pár lenivých kapek. Ty ubožáku. Já tak miluju ty výstřiky, třeba je mít na kozách. Je to jako medaile za dobrou práci. Čerstvé sperma je žhavé a já se pod tím pálením prohýbám a hlídám každou kapku, aby se mi pěkně roztekla po pleti mých koz. A nebo na bradavky, jo. Ale teď nic, do prdele. Hňupe. Teď se chceš líbat, co? Za ten odbytý debilní šoust? Naštěstí se líbat nechceš. Jenom mě políbil na ústa, ještě jsem se pitomě pokusila mu vtáhnout jazyk do svých úst, ale naštěstí neměl zájem. Taky jsi rád, že to máš za sebou, co? Obléká se a já se svlékám. Děláme to bez řečí a jakoby se nic nestalo. Asi se ani nic nestalo. Sundávám si ze sebe vše. Je mi v tom zle. Jsem propocená, mám blbou náladu a hlavně vztek. Potřebuji se po milování mazlit a potřebuji se při tom mazlit a také se potřebuji před tím mazlit. Jsem prostě pitomá náročná kráva. Ale tenhle kavalír se na mne…, no, raději se osprchuji.
Když si oblékám bílý župan a přehazuji si vlhké vlasy ven, slyším, že mi hraje televize. On se u mne dívá na hokej. No tak to tedy skončíš, hošánku. Jdu rázně z koupelny, župan nemám ani pořádně zapnutý a vím přesně, co mám udělat. On si tady napůl leží v křesle a chlastá vyvětranou minerálku, která mi tady leží od včerejška. Brrr. A tenhle ksicht bych chtěla někdy líbat.
„Víš, Džordži, já jsem dost unavená a tak nějak bych chtěla jít spát!“ stavím se schválně mezi něho a televizní obrazovku. Čumí na mě dost nechápavě a tak jsem se rozhodla mu to vysvětlit. Blik a dálkové ovládání v mé ruce bez problémů a okamžitě televizor vypíná.
„Víš, promiň, ale zítra musím do práce a mám dost náročný den, chápeš?“
Tak za ním tak nějak hladce zapadly dveře a já bych ruku do ohně nedala za to, že jsme se určitě pozdravili. No a co. Tohle bylo tedy hnusnější než cokoli před tím. Krásný chlap a na hovno. Sedám si na konferák před televizor a župan se mi rozjíždí na strany. Jedno holé koleno překládám přes druhé a sama na sobě vidím, že jsem krásná a že mi ten župan sluší. Jak to kontrastuje s tímhle mým nepěkným zážitkem. Najednou jakoby mi došlo, jak to vlastně na světě je. Nejde o to někoho za každou cenu ulapit. Mám krásnou práci, podařilo se mi krásně zařídit tenhle byt, na sobě mám krásný župan a sama jsem krásná. Krásné věci mě uspokojují a já bych se jimi měla naplno zabývat. Potřebuji muže, se kterým budu žít krásný život a on bude žít vedle mne a bude mi v tom pomáhat. Už se nebudu za ničím honit ani pod nějakým nátlakem mých hormonálních návalů.
A za tebou, Džordži, se zavřela voda!