Holky II pokračování

Vzhledem k četným žádostem jsem byl donucen přistoupit k pokračování pohledu na ten zajímavý svět holčičí.
Nečiním tak se sebezapřením ale velmi rád, jelikož na tyto osoby opačného pohlaví myslím s pravidelností ráno v poledne a večer pak každých pět minut.
Čím tedy začít? Navázat na předchozí, nebo předložit ukázky pro připomenutí či se pokusit o něco zbrusu nového?
Já sám nevím, jsem velmi ostýchavý, tedy nesmělý a tak na to půjdu oklikou.
Holka – polka, kluk – buk.
Pro uvědomění si kdo a co to vlastně holka je, je nutno, si nejprve povšimnout odlišností vnějších od mužů.
Takže začneme od země kde spočívají chodidla, tyto dosahují podstatně menších rozměrů než u druhé části populace. Na chodidla pak navazuje jejich vrchní kryt zakončený prsty většinou pěstěnými nehty opatřeným krycím lakem. Z nohou rostou lýtka, pokračují stehny a končí sedací plošinou tedy spíš oblinou. Mezi těmito podpůrnými částmi se nachází dva otvory pro vypouštění a napouštění. Dále pak pokračuje tělo hrudí zezadu jsou to pak záda zepředu pak bříško to jak kdy a pak výš dva hruškovité útvary zakončené stejně tedy šťopkou. Z hrudi míří výš krk a na něm bývá obvykle usazena hlava. Vrchní díl hlavy je pokryt chundelatým porostem. Tváře nikoliv.
U hlavy je dobré se pozastavit. Většinou již porost ukazuje na příslušnost k danému pohlaví. Oči mají jiskru a aby tato byla zvýrazněna, je podtržena malbou na řasách, spodním ale i horním víčku. Mezi těmito počíná linie nosu. Zde je rozdíl očividný, menší nosní dírky hezčí silueta. Pod nosem je menší žlábek a na tento navazují rty. Bývají též opatřeny ochranným nátěrem většinou nižší kvality zanechávající stopy. Mezi rty je možno spatřit zoubky menší perleťové barvy tady však není odlišnost v počtu kusů.
Tak, tímto jsem odhalil věci patrné bez hlubšího zkoumání. Jsem však již ve zkoumání o něco dále, tak přikročím k tomu, co je mi známo.
Podrobným zkoumáním a dlouholetým výzkumem jsem zjistil, že je mnoho dalších odlišností na první pohled neviditelných. Proto nejprve uvedu ty co vidíme.
Vizuální dojem mívám vždy lepší při pohledu na tyto oproti nám. Jejich chůze je jinak rozložena podivným způsobem hýbou sedací plochou, což bývá pastvou pro mnohé oči. Mají vystouplé boky. Pas bývá podstatně užší.
Toto asi uvádět nemusím, vždyť to každý z Vás jistě zná. Já si to potřebuji jen připomenout.
Vidění světa mají odlišné od nás, myslí víc na druhé. Chtějí se líbit sobě i druhým. Mají rádi projev lásky, rozmluvu a mluvu o ní. Starají se dobře o potomky své i druhých. Pracují s podstatně větší výdrží pod zátěží.
Plodí děti, k tomu jim slouží mateřství. Dítě nosí v sobě a živí ho pomocí jakési trubice. Pak ho taky živí, ale již né z trubice.
Lépe na nich pro mnohé záhyby vyniká prádlo zejména to spodní.
Byt bez ženy je místnost, s ní se jedná o domov.
Vztah bez ženy je pracovní, s ní pak sexuální – láska a tak.
Nevýhodou žen je jejich smysl pro pořádek, organizování, hašteření, vztah ke květinám, alkoholu, sokyním a financím.
Tak jako jaro obaluje na jaře vše krásnými květy i ony mají toto období, je však soustředěno do jednoho dne a ten se nazývá svatebním. To jsou prostě k pomilování, však si na to většinou vyhradí celou noc. Radím dobře toho využít, né vše se musí takto opakovat. Neboli když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.
Po svatbě přicházejí radosti všedních dní a potomci. Nejdříve se jedná o vyměšující a řvoucí balíčky později pak o přidrzlé pubescenty vodící domů ty pěkné spolužačky. Opočenský.