Příště rozmýšlej - co si budeš přát (1.část)

Příště rozmýšlej - co si budeš přát…
(Dějství první)

! UPOZORNĚNÍ:! Všechna jména postav v příběhu jsou smyšlena a děj je též vydumlaný z mé palice nebo poskládaný ze zážitků, snů, mých a možná i vašich. Jakákoliv shoda s vašimi divokými událostmi je pouze náhodná!

3. června r. 2006

Hospoda u Krbu (bez krbu) 23 hodin – Rokotéka.

Kouřová mlha se už i táckem od piva špatně rozháněla a hudba rvala uši… “Půjdem se ploužnout, Dany?“ Mrkla rozverně Michaela na svého přítele. Daniel se zvedl z učmouzené židle a beze slov ji chytil za ruku a vedl na parket. Tedy na plac mezi stoly, kde už se tísnilo pár na sebe se lepících dvojic různého věku. Balada od Nirvany láká k tomu se k sobě mít. Chytil ji něžně kolem útlého pasu a trochu se nahrbil, aby se jí podíval do jejích lesknoucích se modrých očí. Přemýšlel, jestli ty záblesky jsou z alkoholu, nebo jestli ho ještě po roce stále miluje. Michaela se podala se sobě vlastní živočišností rytmu hudby a přitom ho jemně kousala do krku. “Zničí mě, ani neví, jak na chlapy působí s tou svojí křehkostí, ale smyslně tvarovanou postavou, prsy přesně do dlaně a to i do větší,“ pomyslel si Dany a rozhlédl se trochu žárlivě po pajzlu, kdo mu jeho Myšku zase okukuje. Michaela pohodila svou dlouhou medovou hřívou a tisknouc se ještě víc k Danovu statnému tělu, zavrněla…. Dany se pro sebe pousmál...: „Mrška, cítí jak se mi zvedá... Tu potvoru vážně baví mne trápit!“
„Daníku, pořád mne chceš i po roce?“ Zeptala se s hranou nevinností.“ „Miky, já si to rozmyslím, neměl bych Tě už vyměnit, po takové době?“ Se smíchem se rozhlédl po šeré místnosti. „To si zkus! A vezmu si tady kteréhokoliv chlapa do postele!“ Plácla Danyho do prsou. „Vážně? A prosím Tě, koho? Nevěřím, že bys to dokázala být s jiným než se mnou!" Škádlil ji dál. „Hmm, aby ses nesplet, milý samečku, třeba tamhlety bych si přála do postýlky a třeba všechny najednou!“ Zadívala se Míša směrem ke stolu, kde seděli čtyři udělaní motorkáři, či co to bylo. Přivřela oči a olízla si plné rty. “No, jak myslíš, stejně nevěřím, že bys to zvládla, taková malá holčička.“ Smál se Dany a aby nemohla protestovat, zacpal jí drzá ústa polibkem. “Už Tě chci, pojď!“ Zašeptal jí do vlasů.

Jen co dojeli taxíkem k domovu a odemkli domovní vrata, strhnul z ní na chodbě kalhotky. „Co blázníš, víš kolik stály!“ naoko rozdurděně zapištěla Michala. "No jo no, koupím Ti hezčí!" nezdržoval se Dany od svého úmyslu a roloval jí krátkou sukýnku až k pasu. Už nemluvili….
Chytil ji za vlasy a nasměroval hlavou do rozkroku, kalhoty si nesundával jen si ho vytáhl z poklopce a rval jí ho do pusy. “Jsi hajzl.“ Zavzdychala a začala ho sát a vtahovat do sebe až po kořen, rozechvělou rukou mu mnula koule pod slabou džínovinou a zároveň si hladila vlhnoucí kundičku. „Dost a takhle tě nechám!“ strčila do Daniela, až málem upadl a hrdelně se zasmála. Podíval se na ní tak, až jí mezi nohama začala téct šťáva po stehnech. Jednou rukou ji chytl kolem pasu, druhou za krk a přitlačil ji ke stěně. Byla k němu zády a zadeček měla krásně vystrčený, kolenem jí roztáhl stehna a trochu surově ho do ní vrazil…. Trochu vyjekla, ač se snažila být na chodbě potichu. Dany se už nezajímal, zda jí to trochu bolí a vrážel ho do ní hluboko, byla tak mokrá, že se o ni nebál. Hlavou mu kmitl nápad, jak ji trochu potrestat… Pořádně s ním v té úžině zakroužil a pomalu ho vyndával ven, žaludem jezdil po hladkých, horkých pyscích, nateklém poštěváčku až k její kulaté prdelce… Michaela vydávala tlumené vzdychání. Pořádně ji chytil a zacpal jí pusu svojí tlapou a natlačil jí ho do zadečku. Michala ztuhla... zaječela mu do ruky a podklesla v kolenou. Ještěže ji tak pevně držel. Pomalu jezdil sem a tam v úzké dírce a dívka se už jen trochu třásla a potichu vzlykala. Prstem jí vniknul do vařící kundičky a něžně ji obě dírky uspokojoval… Tak přesně včas ucítil napřed malé a pak stále silnější stahy na prstě i na penisu a párkrát zajel tvrději, aby vyvrcholil s ní. Stříkal jí do zadečku tu horkost a ona rozechvělá čekala, až ji celou naplní. Michaela myslela, že ji snad nohy neunesou únavou, naštěstí nebylo nutno to zkoušet. Daniel ji vzal do náruče a odnesl domů, do jejich postele a v mžiku usnuli.

O měsíc později - 4. července r. 2006
Jmenovka na dveřích – Daniel Kočvář, Michaela Simonová.

Michaela za sebou zabouchla dveře a unaveně hodila igelitku s nákupem na linku. Stáhla ze sebe ten nenáviděný vypasovaný kostýmek a vlezla pod sprchu. Potřebovala krapet energie… Mydlila si lehce opálené tělo jasmínově vonícím gelem a sledovala, jak jí bublinky sklouzávají po růžových bradavkách, po oblině prsou, přes ploché bříško až ke klínu. Zamračila se na pár kraťoučkých chloupků kazící její vytvarované ochlupení na skoro holé mušličce. Nanesla bílou pěnu a holicím strojkem se jala napravovat přirozenost přírody. Ostřím tvarovala tmavě plavý trojúhelník a do jemna vyhladila lem stydkých pysků. Přejela své přirození dlaní - zkoumala jeho hladkost, až ucítila jemné brnění probouzející se touhy. Zamířila proud vody do nejcitlivějších míst a vychutnávala si ten nejjemnější jazýček složený z teplých kapek. Pomohla vodnímu živlu a přidala k laskání své drobné prstíky. Kroužila kolem poštěváčku tvrdého jak hrách až k nyní překrvené dírce. Pomalu zasunovala prostředníček dovnitř a slastně se chvěla, zrychlovala v rytmu zásunů a přidávala další prsty. Proud vody jí masíroval mušličku a prsty už zběsile rejdily uvnitř stahující a pulzující kundy. “Ach…“ Unikl jí z hrdla vzdech, když dosáhla vyvrcholení a její mokrost se smísila s vodou i bublinkami na glazuře vany.
Slastně se protáhla a umyla si trochu opocené a umočené vlasy. Zrovna si smývala z vlasů poslední zbytky šampónu, když uslyšela drnčící mobil. Rychle přes sebe hodila osušku a mokrýma nožkama capkala po zvuku drnčícího telefonu. „Haló, Daníku koníku, copak potřebuješ?“ „Michalo, já dnes v práci asi ztvrdnu dlouho, musím přepsat nějakou evidenci zboží do počítače. Leda bys mi šla pomoct a pak bychom zašli na večeři… Co tomu říkáš?“ Odmlčel se Daniel. Michala se podívala na loužičku pod sebou a trochu nevrle odvětila, že tedy ano. „Za hoďku tam budu, ty tyrane!“ Odložila telefon a pokrčila pro sebe rameny: “Nic mi to neudělá, už ani nejsem ztahaná, tak co pomůžu mu.“ A šla si vyfénovat vlasy. “Copak si vezmu do toho skladu na sebe?“ rozmýšlela jak se prakticky a přitom slušivě obléknout do skladu drogistického zboží, kde její láska dělala vedoucího. Zvítězily kraťoučké džínové šortky a bavlněné krátké tílko… venku bylo nezvykle teplo, ač byl večer. Vlasy si stáhla do ohonu, rty jen přelízla malinovým leskem a vyrazila……...