Přirození dámské a pánské

Jde kun.. přirození dámské na procházku a potká čur… přirození pánské. Ahoj co ty tady? Ptá se ho. Já si tady stojím a čekám na Tebe. Jak přijdeš blíž uvidíš. Přirození dámské neváhá a jde vstříc nebezpečí. Jsou zrovna v průjezdu, kde meluzína volá zásuň zásuň. A co mám zasunout, vždyť tady nic není, jen to přirození pánské, co tady stojí jak strom v aleji. To se přidá přirození pánské a zkouší rozvinout započatou debatu, a ptá se? Jak se Ti líbím? Co mi řikáš? A přirození dámské mu odpoví. No viděla jsem větší krasavce, než jsi Ty. Máš všechny žíly naběhlé, asi máš křečové žíly nebo co z toho stání tady. No a že ty jsi krasavice, skoro nic z Tebe nevidím, odpoví. Máš pravdu, mrkni blíž a uvidíš. Přirození pánské dlouho neváhá a jde se podívat blíž. Vidí, no vidí to, co vidí. Je hodně blízko a klepe tedy na vrátka. Vrátka se prokrvují, zvětšují a umožňují mu pohled do zákulisí. Vstoupí tedy, jde dál. Vítá ho teplo. Přirození dámské vidí, že přirození pánské dost omrzlo tam dole v průjezdu, tak se k němu vine. To je přirození pánské v sedmém nebi. Ani už neví, kdy naposledy takto spočinul. Aby viděl rozdíl, jaké je to uvnitř a venku, jde ven. A to je hned oheň na střeše. Přirození dámské zvolá hola hola, co ta holá. A meluzína to svoje zásuň zásuň. Tak neváhá a jde zpátky. Po chvíli zase ven a tak pořád dokola. Najednou nejednou v něm zacuká, něco jím projíždí ven, pak vyjíždí. A to se přirození dámské nelíbí, že ji takto opouští. K činnosti ho vybízí, Přirození pánské je zas jak strom v aleji. To se k němu přirození dámské vine a pak s ním splyne. Po chvíli děj se opakuje vlastně ne. Přirození dámské si tu hoví, že ji takto loví.
Přirození pánské to zlomilo. Do aleje už nepatří, tak ho tu spatří.
Tak ho někdo podřízl a pěkně přeřízl.