ZNÁSILNĚNÍ PROSTITUTKY

  K zamyšlení zejména studentkám                                                                                                                                       

V jedné prostonárodní písni se zpívá:…“vykradli strážní budku, znásilnili prostitutku“. To druhé je i můj případ.

Nevím komu děkovat za krásu a půvab. Pokud je k tomu v přiměřené míře zachován i rozum, je to nedocenitelný dar přírody. Už na gymnáziu se na mne lepili spolužáci všech ročníků a svou přízeň často deklarovali různými dárky. U profesorů jsem měla také jistá privilegia, ale všechny klady vyvažovaly, skoro peklem, profesorky. Přesto jsem maturovala s vyznamenáním, ale ke své nenapravitelné škodě, výš jsem už nešla. Budiž to varováním všem mladým a schopným. Vzdělání je měkčí kobereček pro kročeje životem.

Už od dětství jsem měla vytýčený cíl. Žádný vysněný krásný princ na bílém koni nebo zámek na křišťálové hoře. Pocházím z rodiny, kde se žilo"z ruky do huby", přestože rodiče těžce pracovali. V podvědomí proti své vůli jsem tak trochu  záviděla zámožným a za chtěla žít v blahobytu jako oni. Náhoda mi nahrála několikadenní hospitalizaci. Tam jsem se důvěrně seznámila, vzhledem ke svému věku, vlastně se starým a už i rozvedeným, ale neuvěřitelně zazobaným, samotným primářem, docentem, CSc. Přes protesty rodičů byla velkolepá svatba a začal mi život, o jakém jsem ani nesnila. Byla jsem někdo a měla jsem všechno, na co jsem jen pomyslela. Čas však ukázal, že ani to všechno ke spokojenosti nestačí. Čehosi se mi nedostávalo. Manžel byl stále víc zaneprázdněný a zájem o mne, přesněji o mé tělo, zcela opadl. Náš vztah prudce chladnul. Nepředstavitelně jsem pohlavně strádala, ale utěšovala jsem se tvrzením, že po létech hladových, přicházejí i léta tučná. To jsem netušila, jak je toto tčení  pravdivé a pro mne přímo osudové i když v obráceném gardu.

Děti jsme neměli, přestože jsme spolu žili skoro deset let. Vzájemná lhostejnost narůstala, až jsme se nakonec v tajnosti rozvedli. Pro mne to byl nejen šok, ale i životní mezník. Manželská smlouva byla neúprosná. Přepychovou vilu se vším komfortem jsem opouštěla jen s osobními věcmi a několika korunami, když vlastní úspory jsem žádné neměla. Ocenila jsem kavalírství bývalého manžela, když mne nechal přímo na ulici, ale zajistil mi přece jen alespoň malý byt s koupelnou a telefonem. Ale co teď? Z něčeho musím žít a já, teď se za to proklínám, skutečně nic neumím!

V té době jsem byla již vyzrálá žena, ještě pohlednější, dobře oblečená, proto přitažlivější a zvyklá na noční život. Nejprve jen abych utápěla svůj žal, začala jsem navštěvovat známé vinárny a bary. Ale pozor, začala jsem se bát, že utratím poslední peníze a co potom. Už při těch návštěvách, jsem začala teprve vnímat a poznávat, co znamená vzbuzovat v mužích milostnou touhu. Přestože celý život se mi někdo stále dvořil, já tomu nevěnovala sebemenší pozornost. Teď si dokonce mohu vybírat z mnohých podle svého gusta. Za krátko jsem se osmělila a udělala to. Jednak, abych poznala, jak to v životě skutečně chodí a také ze sexuálního hladu, abych už konečně okusila spontánní živočišný sex. Byla jsem až vyděšená dosud nepoznanou samčí silou, když ten nahodilý partner svým mužným kladivem do mne bušil po celý zbytek noci. Zcela, i když velmi příjemně vyčerpána a tak sladce unavena ,že jsem zaspala i jeho ochod. Měla jsem na sebe i na něho vztek. Nic o něm nevím a on si odejde bez rozloučení. Tak to je vděk! Vše se změnilo pohledem na stolek, kde na bankovce ležela vizitka, na rubu se vzkazem: "Něco takového jsem dosud nezažil. Oceňuji to a co nejdříve zavolám k domluvě reprízy." Ocenění mělo hodnotu  pětitisícovky. Jen jsem zírala, a přes slzy skoro neviděla. Byla jsem považována i oceněna jako luxusní, ale přece jen prostitutka.  Dojít až tak daleko, jsem to přece jen nechtěla. Ale mohu si vybírat?

Nastal čas dovolených a k mému částečnému nadšení, se i mí klienti jakoby dohodli a skoro celé dva týdny mne nikdo nepožadoval. Nu což! Měla jsem tedy dovolenou i já. Ubytovala jsem se ve vesnickém rádoby hotýlku a pokud to počasí dovolovalo, mezi ran-ním a večerním koupáním v rybníčku, jsem zbytek  dne trávila ukrytá před zraky nepovolaných. Odložila jsem i to málo, co nás v létě zahaluje a své hříšné tělo nastavila toku slunečních paprskům. Tak to bylo i toho "inkriminovaného" dne, kdy jsem ležela ve vysoké trávě uprostřed polí a s rozpaženýma rukama a roztaženýma nohama jsem se oddávala poklidu, který přerušoval jen ptačí zpěv a šustění stébel. Zálibně jsem zkoumala své tělo, které nadále a ještě usilovněji udržuji, protože teď je mým "výrobním nástrojem", tedy živitelkou.

V té souvislosti jsem se zamyslela i nad svým stavem. Jsou muži, jenž naše služby soustavně vyhledávají a někteří bez nich by not-ně strádali. Plníme jejich tajná, někdy až nelidská přání, dosud nesplněné vysněné touhy, poskytujeme jim vzrušení, blaho, rozkoš. Přesto za to všechno námi přímo opovrhují. Je tak těžké jen malinko si nás vážit a říkat nám třeba již zaváděné erosenky nebo těšitelky? Nebo co tak ukojovatelky, rozkošenky, zklidnitelky, případně vstřícenky. Nevadí!

Nedocenění služeb a naše ponižování draze platíte. Je totiž započítáno v ceně, pánové! Při tom rozjímání jsem musela usnout, neboť když jsem se probudila, nevěřila jsem svým očím. Spíš jsem se myslela, že se mi to jen zdá. Až mne zamrazilo. Byla jsem obklíčena jakoby smečkou vlků. Z každé světové strany stál jeden muž v keckách a ve stejných khaki trenýrkách. Nemusela jsem moc koumat, abych poznala, že jsou to vojáci. Ale kde se tam vzali a jak mne vyslídili. Museli již delší dobu pozorovat soláriem a teď i sluncem do čokoládo-vě opálené tělo včetně prsou, která stále pevně tvarovaná vyzývavě čněla k obloze. Vše zdůrazněné leskem potu a kapičkami soustředěnými v kudrnatém ochlupení. U všech to prozrazovaly stany na látce trenýrek a také pohledy sexuálně vzrušených, které jsou u všech lidí stejné.  Zlověstné ticho jsem přerušila dotazem: "Tak co, pánové, chystáte se mne snad znásilnit? To bych vám nedoporučovala. Několik let kriminálu za tu chvilku nerozvážnosti se nevyplácí. A navíc, mohla bych být vaší matkou! "Nereagovali. Jen dál sveřepě mlčeli a všichni bez rozdílů pohledem probodávali a častým polykáním snad nejen obrazně hltali mé tělo. Vzrušení jim zakalilo mozek, takže teď už je nic neodradí. Také nikdo nechce být tím srabem, který nevyužije naskytnuvší se příležitosti. Někdy je pohlavní pud silnější než pud sebezáchovy. Jeden z nich se svlékl a ostatní jej hbitě následovali. Prvně v životě jsem postupně sledovala kvarteto živých bodáků, jaké jsem se ani ve své praxi dosud ani nezahlédla. Moji klienti jsou muži jen středního, spíš vyššího věku. Přehlídka to byla příjemná a přiznám se i stále vzrušivější.Čtyři vztyčené bodáky, které jediné nejen nevraždí, ale naopak, život zasévají. Teď v pohotovostní poloze, k "boji" připraveni! Byla jsem natolik zkušená, abych se vzrušenému muži, byť jednomu, jakkoliv bránila. Poznala jsem, čeho jsou v tomto stavu schopni. A teď dokonce taková přesila. A navíc jsem byla  vzniklou situací stále víc i příjemně napružena a ty chlapce plně chápala. Smířila jsem se s osudem a jen očekávala, co bude dál. Nechtěla jsem se bránit ani jako, abych přece jen neutržila nějakou tu modřinu. K mému vzezření by se vůbec nehodila. Zůstala jsem ležet v předcházející poloze naznak. Vzápětí, asi ten nejodvážnější nebo nejvzrušenější, bleskově přede mne klekl, ihned na mne dolehl. Rukou si pomohl "bodák" zasunout. Povedlo se mu to na prvý pokus už proto, že i má, teď už až moc živá pochva, byla sluncem nejen patřičně rozpálená a také dostatečně zavlažená. V okamžiku, kdy mne zaplnil a prudce přirazil, jakousi elektrizací jsem se až prohnula a vyjekla. Asi to bylo tím, že i můj klín měl již několik dnů prázdniny.  Chtěla jsem předstírat, že spojení je proti mé vůli a zůstat lhostejná a netečná, ale nepovedlo se. Pocítila jsem cosi nové-ho, neobvykle příjemného a silně vzrušujícího. Dech se mi zrychlil a začala jsem vydávat i jakési zvuky. Abych alespoň částečně setrvala u svého původního záměru, křičela jsem jakoby bolestí.

Ten prvý byl mimořádně vzrušený a asi také nadržený. Jak se později projevili, vlastně všichni. Tím každý už po několik pohybech mohutně vystříkl. Samozřejmě bezohledně do mě. Ihned vstal, aby mou již zaplněnou štěrbinku uvolnil dalšímu. Stejný scénář se opakoval celkem čtyřikrát. Cítila jsem jak to již i stále hlasitěji čvachtá a po hrázi i stehnech mi stéká chladnoucí semeno. Po posledním násilníkovi jsem se nadzvedla, cípem froťáku si vytřela klín i napěněné okolí a žasla nad mléčně-stříbřitou hromádkou pode mnou. Kluci mne zvědavě a stále lačně pozorovali. Jejich "bodáky", teď navíc viditelně s leklými hlavičkami, byly už zas, anebo ještě, stále v pohotovostní poloze. Nepřekvapilo mne to. Představila jsem si, co to s nimi dělá, když tak zblízka mohou přihlížet živému milování. Proto všichni, samozřejmě zas bez mého souhlasu, absolvovali ještě jedno kolečko. Nebyla jsem proti, ale před zalehnutím prvého jsem přece jen zaprotestovala. "No pánové, co si to stále dovolujete?" a přitom jsem je přijímala se zájmem i s rozkoší. Zvláště když teď byli nejen vytrvalejší, ale také mi hladili nebo sáli prsa a ti zkušenější dokonce prsty, rty i zuby hnětli vzrušením ztopořené bradavky. Mladí jsou přece jen jiní než mí postarší klienti, kteří souloží snad víc pro zábavu, zatím co tito z neodkladné potře-by. Po osmém výstřiku jsem plačtivě požádala: "Prosím dost! Už to začíná moc bolet."Mladíci uvěřili. Bleskově si natáhli "trencle" a jak nenápadně přišli, tak zas až nápadně odešli. Vysokou travou odskákali jako vyplašení zajíci!

Několikanásobné znásilnění nedopadlo až tak nejhůř. Jen jsem se v podvědomí stále víc bála, že až ti aktéři ze sexuálního opojení vystřízliví, uvědomí si možné následky své neuváženosti, budou se chtít potenciální žalobkyně jednoduše zbavit. Nebyla bych prvá ani jediná. Proto jsem se netvářila nijak naštvaně a dokonce nevyhrožovala, přestože mne jazyk pálil. Náhoda jakousi satisfakci přece jen umožnila. Před odjezdem domů na nádraží jsem jednoho z pachatelů zahlédla. Chtěl se sice ihned "vypařit", ale vběhl do jakési slepé chodbičky, kde přede mnou zůstal stál jako zmražený, bledý a rozechvělý. Jen jsem mu řekla: "Máte smůlu. Manžel je právník a slouží u policie. Už se po vás pátrá. A jestli jste mne dokonce oplodnili, tak to se, milánkové, nedoplatíte! Takže "nashle" v soudní síni!" Nevím, co tam pohledával, ale příjezdu vlaku se nedočkal. I z nádraží utekl. Asi spěchal mou zprávu sdělit kamarádům. Zajisté, že prožili dlouhé a bezesné noci v představě pobytu v kriminále. Mělo by to jejich nezřízené vášně usměrnit. Snad dokonce víc, než pobyt ve skutečném vězení. Kdyby věděli, že vlastně znásilnili prostitutku a i za to mohli dokonce pozbýt svobodu, snad by hlavami tloukli do zdi!