Naplnění touhy

Rozbouřené hormony, šílené návaly touhy, jen vůči jedné osobě. Tím se právě soužím.
A v čem je problém? Není to můj přítel, je to JEN kamarád, možná by se dalo říci milenec. Ale jde o to, že oba něco chceme, snad i to stejné, ale myslím, že dnes se to vyřeší. Jak? Uvidíme.

Dívám se na tu osobu a toužím být mu blíž a blíž. Nejde to tak vždy. Něco nás k sobě přitahuje, něco nás spojuje, ale zároveň rozděluje. Naše oči se stále hledají, vpíjíme se přes ně, jeden do druhého. Vyhledáváme toho druhého o samotě, ale ničeho si nedovolíme. Snad je to naše vzrušující hra, možná jen prokletí našich duší.

Víte, jak to začalo? Snad i nevinně. Byl sraz u kamaráda, skvělá akce. Jídlo, pití, spousta lidí a ON. Chyba. Jela jsem tam jen proto, aby byl můj. MUSEL! Nepovedlo se, i když z části ano. Bylo mi umožněno poznat tu touhu, oheň a vášeň. Něco co Vás zevnitř spálí, ale navenek je Vám zima. Toužíte a soužíte. Vaše tělo je někým spalováno, ale přitom spalujete svůj protějšek. Úžasné, jak jinak to říci.
Vášnivá noc a ještě vášnivější ráno, to jediné nám bylo dáno. Při odjezdu zbyly jen smutné pohledy, ale slibovaly nám další krásné noci. Lhaly nám? Doufám, že ne. Že ani polibky kradené v tajnu nejsou jen výplod mé fantazie.

Snad zamilovaná? Nebo jen toužící? Chci ho, každá část mě po něm prahne, každou chvilku ho chci mít. Nejde to... nemůžu... snad někdy. Ano, dívám se na něj. Oslava Nového roku ve skvělé společnosti, ale mé oči stále bloudí k těm jeho. Mé sny, splňte mi mé přání. Jeho ruka se lehce snese na mé koleno. Cítím vzrušení, stud, chtíč... lehké doteky, dráždivé věty. Jeho rty, blíží se a já přivírám oči, cítím ho! Je můj!